„Děkuji, děkuji vám všem,“ pronesla nakonec Sestra O’Venn. „Obchod je uzavřen. Dluh, který tato dívka má u Maskované bohyně, nyní přechází na Mistra Karga. Mistře, musím vám připomenout, že pokud bude dluh splacen, je tato dívka volná.“
Muž za závojem si odfrkl. Odtáhl ho a odhalil tak zarudlý obličej s několika bradami. Jeho hrubý knírek dojem nijak nevylepšoval.
„A kdy se to některé z mých dívek podařilo?“ štěkl. Natáhl tlustou ruku a Sestra O’Venn do ní vložila smlouvu.
Několik lidí nespokojeně zamumlalo, i když Sophia z jejich myslí vyčetla, že už uvažují nad dalšími možnostmi. Žena, která zvedla svoji nabídku, litovala, že prohrála. Cítila se podobně, jako by její kůň prohrál závod s některým z jejích sousedů.
Celou dobu Sophia jen tak seděla, nedokázala se ani pohnout, protože ji ochromovala myšlenka, jak snadno se dostal její život do rukou úplně cizího člověka. Ještě před několika dny si měla brát prince a teď… teď se měla stát majetkem odporného chlapa.
„Zbývá jen zaplatit,“ pronesla Sestra O’Venn.
Tlusťoch, Mistr Karg, přikývl. „Vyřídíme to rovnou. Je lepší platit hotově než věřit bankéřům. Zvlášť, když je nutné chytit loď.“
Loď? Jaká loď? Kam ji ten chlap chtěl odtáhnout? Co s ní chtěl provést? Odpovědi snadno vyčetla z jeho myšlenek a málem ji přiměly k tomu, aby vstala a utekla.
Chytily ji silné ruce, znovu se jí chopily Sestry. Mistr Karg se na ni nezúčastněně podíval.
„Mohly byste ji odvést do mého vozu? Vyřídím to tady a pak…“
A pak, jak Sophia už věděla, bude její život horší než ta nejděsivější noční můra. Chtěla bojovat, ale nemohla nic dělat. Sestry ji vedly pryč. Nemohla dělat vůbec nic. V duchu ale ze všech sil volala o pomoc. Snažila se přivolat svoji sestru.
Zdálo se ale, že ji Kate neslyší – nebo jí je jedno, co se Sophií stane.
KAPITOLA ČTVRTÁ
Kate umírala, znovu a znovu.
Tedy spíše „umírala“. Probodávaly ji iluzorní zbraně. Do bezvědomí ji škrtily nehmotné ruce. Šípy se zhmotňovaly a zasahovaly ji do těla. Všechny zbraně byly jen z dýmu, zhmotňovaly se díky Siobhanině magii, ale zásahy bolely stejně, jako by šlo o zbraně skutečné.
Ve skutečnosti nic z toho Kate nezabilo. Každým okamžikem bolesti si ale vysloužila zklamané odfrknutí ze strany Siobhan. Ta ji sledovala zpovzdálí a v očích se jí mísilo pobavení se znechucením z toho, jak pomalu se Kate učí.
„Dávej pozor, Kate,“ pronesla Siobhan. „Myslíš si, že tyhle útržky snů vyvolávám kvůli svému pobavení?“
Před Kate se objevil šermíř. Vypadal, že se chystá na přátelský souboj, a ne na tvrdou bitvu. Pozvedl rapír a pozdravil tak Kate.
„Tohle je Finnochiho protiútok,“ pronesl monotónním hlasem. Stejným, jako mluvily všechny kouřové přízraky. Přiblížil se ke Kate, ta pozvedla svůj dřevěný meč. Přízrak zakroužil vlastní zbraní. Kate byla dost rychlá na to, aby postřehla jeho pohyb, ale i tak jí nehmotná zbraň prošla srdcem.
„Znovu,“ pronesla Siobhan. „Nemůžeme ztrácet čas.“
I přes její slova ale měla Kate pocit, že mají víc času, než by si kdy dokázala představit. Zdálo se, že se minuty v lese natahují do nekonečna. A každou z nekonečných minut vyplňovali přízrační nepřátelé, kteří se ji pokoušeli zabít, zatímco Kate se učila.
Učila se s nimi bojovat, sekala je svým cvičným mečem, protože Siobhan trvala na tom, že nebude využívat skutečnou zbraň. Bála se, že by si Kate mohla ublížit. Učila se bodat a sekat, parírovat a provádět finty. Kdykoli udělala chybu, zasáhla ji nehmotná zbraň, která ale způsobovala až příliš reálnou bolest.
Po soupeřích s meči se objevili nepřátelé s holemi či palicemi, kušemi či mušketami. Kate se učila zabíjet tuctem různých způsobů. Učila se poznat okamžik, kdy nepřítel vystřelil a padnout k zemi. Učila se probíhat lesem, skákat z větve na větev, prchat před nepřáteli, útočit na ně a zase se skrývat.
Učila se ukrývat a pohybovat se v tichosti, protože kdykoli jí pod nohama praskla větvička či zašustilo listí, vrhli se na ni průsvitní nepřátelé v takovém množství, že se jim nemohla postavit.
„Nemohla bys mě prostě jenom učit?“ obořila se Kate na Siobhan.
„Já tě učím,“ odpověděla Siobhan a vystoupila ze stromu poblíž. „Kdyby ses chtěla učit magii, mohli jsme to provést za pomoci knih a jemných slov. Ty jsi ale přišla, aby ses naučila, jak být smrtící. A v takovém případě je bolest tou nejlepší učitelkou.“
Kate zaskřípala zuby a pokračovala ve výcviku. Alespoň, že tahle bolest měla nějaký smysl. Na rozdíl od výprasků v Domě nechtěných. Vyrazila zpátky do lesa, krčila se ve stínech a učila se, jak se pohybovat bez toho, aby vydala nejmenší hluk. Blížila se ke skupince přízračných nepřátel.
Přesto umírala.
Kdykoli uspěla, objevil se nový soupeř nebo nová hrozba. Pokaždé to bylo o něco těžší než dřív. Když se Kate naučila skrývat před lidmi, vyvolala Siobhan psy, jejichž kůže vypadala jako vlnící se kouř. Když se Kate naučila, jak projít skrz obranu nepřátelského šermíře, vyvolala Siobhan nového nepřítele, který na sobě měl zbroj a bylo možné ho zasáhnout jen skrz mezery mezi jejími pláty.
Kdykoli se Kate zastavila, objevila se Siobhan s radami a nápovědami, povzbuzením nebo jen s pobaveným úsměvem, který Kate poháněl bojovat znovu a znovu. Byla teď rychlejší a silnější, ale také se zdálo že pro ženu ovládající fontánu to stále nebylo dost dobré. Kate měla pocit, že ji Siobhan připravuje na něco konkrétního, ale žena jí to nechtěla prozradit. Neodpovídala na žádné otázky, které se netýkaly nejbližšího střetnutí, které Kate čekalo.
„Musíš se naučit využívat nadání, které ti bylo dáno do vínku při narození,“ pronesla Siobhan. „Nauč se vnímat záměry nepřítele ještě dřív, než udeří. Nauč se poznat, kde jsou tví nepřátelé dřív, než tě najdou oni.“
„Jak se to mám naučit, když bojuji s iluzemi?“ nechápala Kate.
„Řídím je já, takže ti dovolím zachytit útržky mých myšlenek,“ pronesla Siobhan. „Dávej si ale pozor. Jsou věci, které skutečně vidět nechceš.“
To Kate zaujalo. Už dřív narážela na stěny, které si žena udržovala kolem své mysli. Teď jí měla dovolit tam nakouknout? Když ucítila, že se Siobhanina mysl odhaluje, doslova se do ní vrhla tak hluboko, jak jí to jen žena mohla dovolit.
Nebylo to sice moc, ale přesto Kate cítila, že je ženina mysl podivně cizí. Lišila se od všech myslí, které kdy Kate vnímala. Kate se zachvěla a raději se stáhla. Právě včas, aby cítila, jak jí přízračný protivník ťal přes krk.
„Říkala jsem ti, že si máš dávat pozor,“ pronesla Siobhan, zatímco Kate lapala po dechu. „Teď to zkus znovu.“
Před Kate se objevil další šermíř. Soustředila