Ano, pomyslel si, a narovnal se, setřásal bolest, zranění, mrazivý chlad. Dostal to, pro co si přišel. Nechal dívku a její lidi plácat se v oceánu. nakonec měl před sebou destrukci Escalonu. Vždycky se mohl vrátit a zabít ji později. Při té myšlence se usmál. Opravdu ji zabije. Rozcupuje ji na kousky.
Vesuvius se rozběhl a brzy u pádil velkou rychlostí. Zamíří na sever. Setká se se svým národem. A povede je do největší bitvy všech dob.
Byl čas zničit Escalon jednou provždy.
Brzy budou Escalon i Marda jedna země.
KAPITOLA ČTVRTÁ
Kyle v úžasu sledoval, jak se puklina v zemi rozšířila, tisíce skřítků padaly vstříc smrti, házely sebou, hluboko do vnitřností země. Alva stál poblíž s pozvednutou holí, ze které zářilo intenzivní světlo, tak jasné, že si Kyle musel zastínit oči. Z povrchu země vymazával armádu skřítků, bez cizí pomoci ochraňoval sever. Kyle bojoval vší svou silou, stejně jako Kolva vedle něj, a zatímco zlikvidovali tucty skřítků v divokém boji na blízko, jejich zdroje byly omezené. Alva byl jediný, který mohl skřítky zastavit před jejich přemožením Escalonu.
Skřítkové si brzy uvědomili, že je štěrbina zabíjí a zastavili se na vzdálené straně, padesát stop daleko, uvědomili si, že se nemohou dostat dál. Rozhlédli se po Alvovi a Kolvovi a Kylovi a Dierdře a Marcovi, v očích se jim zrcadlila frustrace. Jak se k nim štěrbina rozšiřovala, otočili se s panikou v očích a uprchli.
Brzy mocné hřmění doznělo a vše ztichlo. Příliv skřítků ustal. Utíkali zpět do Mardy? Dávali se dohromady, aby provedli invazi někde jinde? Kyle si nemohl být jistý.
Jak vše ztichlo, Kyle tam ležel v bolesti ze svého zranění. Sledoval, jak Alva pomalu snížil svou hůl a světlo kolem něj potemnělo. Alva se potom k němu otočil, natáhl dlaň a položil ji na Kylovo čelo. Kyle pocítil , jak mu do těla vstoupilo světlo, cítil, jak je mu tepleji, lehčeji a za okamžik cítil, že je plně uzdraven. Posadil se v šoku, cítil se zase sám sebou – a překypoval vděkem.
Alva poklekl po Kolvově boku, položil své ruce na jeho břicho a také ho uzdravil. Za okamžik Kolva stál, byl překvapený, že je znovu na nohou, světlo mu zářilo z očí. Dierdra a Marco byli další na řadě a jak Alva položil své dlaně na ně, také byli uzdravení. Natáhl se svou holí a dotkl se také Lea a Andora a oni se postavili na vlastní nohy, všichni byli uzdravení Alvovou kouzelnou silou předtím, než mohli podlehnout svým zraněním.
Kyle tam stál překvapený, z první ruky byl svědkem moci této kouzelné osoby, o které po celý život jen slýchával. Věděl, že je v přítomnosti skutečného mistra. Také cítil, že jeho přítomnost je pomíjivá; je to mistr, který nemůže zůstat.
“Podařilo se ti to,” řekl Kyle plný úžasu a vděku. “Zastavil jsi celý národ skřítků.”
Alva zatřásl hlavou.
“Nezastavil,” odpověděl záměrně uvážlivým a starým hlasem. “Jen jsem je zpomalil. Stále se k nám blíží velká a hrůzná destrukce.”
“Ale jak?” naléhal Kyle. “Tato štěrbina – nikdy by ji nemohli přejít. Zabil jsi jich několik tisíc. Cožpak nejsme v bezpečí?”
Alva smutně zakroutil hlavou.
“Ještě jste ani nezahlédli ani část tohoto národa. Ještě jich přijdou milióny. Velká bitva byla započata. Bitva, která rozhodne o budoucnosti Escalonu.”
Alva kráčel sutí Věže Uru, vybíral si cestu svou holí a Kyle si ho prohlížel, zmatený jako vždy jeho tajemstvím. Nakonec se otočil na Dierdru a Marca.
“Toužíte po tom, vrátit se do Uru, že ano?” zeptal se jich.
Dierdra a Marco pokývali s nadějí v očích.
“Jděte,” přikázal.
Dívali se na něj zmateně.
“Ale tam už nic nezbylo,” řekla. “Město bylo zničeno. Zaplaveno. Nyní tam vládnou Pandesiané.”
“Vrátit se tam by znamenalo vrátit se vstříc naší smrti,” přidal se Marco.
“Pro teď,” odpověděl Alva. “Ale brzy tam budete potřeba, až přijde velká bitva.”
Dierdra a Marco nepotřebovali pobízet, otočili se, společně naskočili na Andora a odcválali na jih do lesů, zpět směrem do města Ur.
Leo zůstal pozadu po boku Kyla a Kyle ho pohladil po hlavě.
“Když myslíš na mě, myslíš na Kyru, že ano, chlapče?” zeptal se Kyle Lea.
Leo soucitně zakňučel a Kyle věděl, že po jeho boku zůstane a bude ho chránit, jako by chránil Kyru. Cítil v něm silného partnera v boji.
Kyle se tázavě ohlédl, když se Alva otočil a hleděl na lesy směrem na sever.
“A my, mistře?” zeptal se Kyle. “Kde jsme potřeba my?”
“Přesně tady,” řekl Alva.
Kyle se zadíval na horizont a stejně jako on se podíval severně, směrem k Mardě.
“Blíží se,” dodal Alva. “A my tři jsme poslední nadějí.”
KAPITOLA PÁTÁ
Kyra byla plná paniky, zatímco se zmítala v pavoučí síti, supěla, zoufale se chtěla vysvobodit, zatímco se k ní ohromné stvoření plížilo. Nechtěla se dívat, ale nemohla si pomoci. Otočila se a přemohla ji hrůza, když viděla syčícího, ohromného pavouka, který se k ní plížil, jedna ohromná noha za druhou. Hleděl na ni ohromnýma rudýma očima, pozvedl své dlouhé, chlupaté nohy, a otevřel doširoka čelist, ukázal žluté tesáky, ze kterých kapaly sliny. Kyra věděla, že už jí zbývají poslední okamžiky – a že to bude hrozný způsob, jak zemřít.
Jak se kroutila, Kyra uslyšela všude kolem sebe klapání kostí v síti; podívala se a spatřil ostatky všech obětí, které zde před ní zemřely a věděla, že její šance na přežití jsou mizivé. Byla přilepená k síti a nebylo nic, co mohla udělat.
Kyra zavřela oči, věděla, že nemá na výběr. Nemohla spoléhat na ostatní svět. Musela se zahledět do sebe. Věděla, že odpověď neleží v externí síle, v její externí zbroji. Když bude spoléhat na externí svět, zemře.
Ale vnitřně cítila, že její síla byla rozsáhlá a nekonečná. Musela ji využít, povolat své síly, kterým se bála čelit. Musí konečně porozumět tomu, co ji pohání, porozumět celkovému výsledku svého duševního tréninku.
Energie. O tom ji Alva učil. Když spoléháme na sebe, využíváme jen část energie, jen část našeho potenciálu. Využij světovou energii. Celý vesmír čeká, aby ti byl k ruce.
Cítila, jak jí to proudí žilami. Bylo to to zvláštní, s čím se narodila, to, co ji předala její matka. Byla to síla, která proudila vším, jako řeka, která proudí pod zemí. Byla to stejná síla, které měla potíž uvěřit. Bylo to její nejhlubší já a část, které stále nevěřila úplně. Byla to část, které se nejvíce obávala, ještě více, než kteréhokoli nepřítele.