Noc Odvážných . Морган Райс

který se vynořil z mraků – a tucet dalších za ním. Příliš pozdě si uvědomila, že ti draci je hledali.

      Předtím, než na ně mohla Kyra udeřit svou holí, drak se natáhl a ohnal se po Theonovi svými drápy. Theon byl nečekaně zastižen a roztočil se ve vzduchu kvůli ohromné ráně.

      Kyra se držela jako o život, zatímco se motali, téměř mimo kontrolu. Theonova křídla byla vzhůru nohama, zatímco se snažil vyrovnat a znovu a znovu se otáčel, Kyra se jen tak tak držela za jeho šupiny, až se mu konečně podařilo se vyrovnat.

      Theon v obraně zaburácel i přesto, že byl menší, než ta banda a vyrazil vzhůru beze strachu na draka, který se po něm ohnal. Drak byl překvapený, že se mu chce menší Theon pomstít a předtím, než stačil zareagovat, Theon zanořil zuby do jeho ocasu.

      Velký drak vykřikl, jak mu Theon ukousl ocas. Chvíli letěl bez ocasu a potom ztratil rovnováhu a padal střemhlav hlavou dolů přímo na zem. Přistál s ránou a vytvořil kráter a mračna prachu.

      Kyra pozvedla svou hůl, cítila, jak jí pálí v dlani, rozmáchla se jí, když se na ni vrhli další tři draci. Sledovala kouli světla, která z ní vyrazila a narazila třem drakům do tváře. Ti zapištěli, zastavili se ve vzduchu a začali se ohánět. Znehybněli a potom začali padat dolů jako kamení, až také narazili s ránou na zem a byli mrtví.

      Kyra byla užaslá svou silou. Skutečně Hůl Pravdy právě zabila tři draky jedinou ranou?

      Kyra pozvedla znovu hůl, když se objevil tucet dalších draků, a pak ji dala dolů, očekávala, že je skolí, když ale byla najednou překvapená, když v ruce pocítila příšernou bolest. Otočila se a všimla si v rohu oka, že se po ní zezadu ohnal drak a jeho drápy zasáhly hřbet její ruky. Znovu ji sekl, až jí vytryskla krev, zatímco ve stejném pohybu chytil Hůl Pravdy a vytrhl jí ji z rukou.

      Kyra zakřičela, více zhrozena tím, že ztratila hůl, než bolestí. Bezmocně sledovala, jak drak odletěl a vzal pryč její hůl. Drak ji potom pustil a ona s hrůzou sledovala, jak hůl letí vzduchem, točí se a padá k zemi. Hůl, která byla jedinou nadějí Escalonu, bude zničena.

      A Kyra byla nyní bezbranná proti hejnu draků, kteří byli připraveni ji roztrhat na kusy.

      KAPITOLA DESÁTÁ

      Lorna cítila naléhavost, rychle kráčela kempem, Duncanovi muži se před ní rozestupovali. Merk kráčel po jejím boku, společně se Sovosem a doprovázený tuctem mužů ze Ztracených Ostrovů, bojovníky, kteří se odloučili od ostatních a přidali se k nim na jejich cestě ze Zátoky Smrti, zpět do země, celou cestu až sem, v poušti, kolem Leptusu. Lorna je sem samostatně vedla, věděla, že ji Duncan potřebuje.

      Jak se přiblížila, Lorna spatřila, jak na ni Duncanovi muži přemýšlivě hledí. Udělali pro ni místo, když konečně došla na malou mýtinu, kde ležel Duncan. Ustaraní bojovníci byli shromážděni kolem něj, klečeli po jeho boku, všichni vážně v obavách o jejich umírajícího vůdce. Uviděla Anvina a Aidana, kteří plakali, Bílého u jejich nohou, vydávali jediný zvuk v tíživém tichu.

      “Kdo jsi a proč sem přicházíš?” zeptali se tvrdě Duncanovi bojovníci.

      “Jsem dcera Krále Tarnise,” odpověděla autoritativně. “Duncan se pokusil zachránit mého otce. Přišla jsem mu tu laskavost vrátit.”

      Muž vypadal překvapeně.

      “Jeho zranění je smrtelné,” řekl bojovník. “Viděl jsem to mnohokrát v bitvě. Už se nemůže uzdravit.”

      Nyní se zamračila Lorna.

      “Ztrácíme čas. Chcete, aby zde Duncan zemřel a vykrvácel? Nebo se ho mám pokusit vyléčit?”