Muži už jí dýchali na záda a jí zbývaly poslední kroky. Za sebou slyšela hromobití kopyt jejich koní a vlastní těžký dech. Připravila se na náraz. Už byli jenom kousíček za ní, ale stejná vzdálenost zbývala do cíle.
V zoufalství a z posledních sil se sehnula a oběma nohama se odrazila kupředu, jako kdyby skákala do vody. Neviděla, že v té chvíli vzduch, kde ještě předtím byla její záda, protnul hrot kopí. Tvrdě dopadla na zem a teprve tehdy koutkem oka zbraň zahlédla.
Byla to ale zem. Půda. Nebylo to dláždění mostu. Byla zpátky v Prstenu. Vzduch nad mostem mocně zajiskřil a jezdci i se svými koňmi se v tom výboji ztratili. Špička kopí, která to jako jediná spolu s Luandou stihla, dopadla na zem kousek stranou. Byla uříznutá tak čistě, že by to žádná pila nikdy nedokázala.
Po jezdcích nezůstalo na mostě vůbec nic.
Na druhé straně mostu stál Romulus a všechno sledoval. Teď se bil pěstmi do hrudi a vztekle řval. Byl to řev zoufalství. Řev poraženého.
Luanda ležela na zemi a nemohla popadnout dech. Byla v šoku. Potom se naklonila k zemi a políbila ji. Posadila se, chvíli se vydýchávala a potom se ulehčeně rozesmála.
Dokázala to. Byla v bezpečí.
KAPITOLA ŠESTÁ
Thorgrin stál na otevřeném prostranství, které z obou stran uzavíraly znesvářené armády, a díval se na Andronica. Ten stál nehybně proti němu. Otec a syn. Andronicus nad Thorem čněl jako hora, v jedné ruce třímal obrovskou bitevní sekeru a v druhé dlouhý obouruční meč. Thor musel vynaložit všechny síly, aby nad sebou udržel kontrolu. Musel teď zůstat klidný a soustředit se na boj s tím mužem více než kdykoliv jindy. Andronicus byl impozantní protivník. Zároveň sám sebe neustále přesvědčoval, že bojuje proti císaři Andronicovi a ne proti vlastnímu otci. Proti muži, který ublížil Gwendolyn, pozabíjel spousty obyvatel jeho země a který omámil i jeho samotného. Bojoval s mužem, který si bezpochyby zasloužil smrt.
Teď, když byl Rafi mrtev a Argon zpátky mezi nimi, všichni nemrtví vojáci zpátky pod zemí anebo rozmetáni na prach, už nic nebránilo konečnému zúčtování mezi ním a císařem. Bude to souboj, ve kterém se rozhodne celá válka. Tentokrát už Thorovi neunikne a Andronicus, zdálo se, na to nakonec přistoupil a synovi se hodlal postavit.
„Thornicu, jsi můj syn,“ řekl císař dunivým hlasem. „Nepřeji si tě zranit.“
„Ale já si přeji tě zranit,“ odpověděl Thor vzdorně. Věděl, že mu nemůže věřit ani slovo.
„Thornicu, můj synu,“ opakoval Andronicus, zatím co Thor začal pomaloučku přistupovat blíže, „nechci tě zabít. Zahoď ten meč a přidej se ke mně. Buď se mnou jako předtím. Jsi můj syn. Nejsi jejich. Proudí v tobě moje krev, ne jejich. Moje domovina je tvou domovinou, není to tenhle Prsten, který tě pouze neochotně vychoval. Ty patříš k mému lidu. Tihle prsteňané pro tebe nic neznamenají. Vrať se domů. Vrať se do Impéria. Dovol mi, abych ti byl otcem, po kterém jsi vždy toužil. A staň se synem, kterého jsem vždy chtěl mít.“
Sklonil sekeru.
„Nebudu s tebou bojovat,“ zakončil svou řeč.
Thor toho měl po krk. Musel okamžitě jednat, než na něj císařova slova opět začnou působit. Vždy si přál mít otce a matku a i bez kouzel byl podobnými řečmi zranitelný.
Vykřikl, zdvihl meč nad hlavu a vyrazil kupředu. Oběma rukama sekl po Andronicově hlavě.
Ten na něj jenom překvapeně zíral, ale na poslední vteřinu přece jenom uhnul do strany a ještě stačil tou neskutečně těžkou sekyrou rychle seknout a odrazit Thorovu ránu.
Jejich zbraně se do sebe zaklesly a začala přetahovaná. Oba supěli námahou a Thor si ve vzteku ani neuvědomoval, že oběma rukama tlačí proti sekyře, kterou císař drží jenom jednou rukou, zatímco v druhé má meč.
„Thornicu,“ zavrčel, „tvá síla je impozantní. Ale to je moje síla. To já jsem ti ji dal. Moje krev vyživuje tvoje svaly. Zastav tohle šílenství a přidej se ke mně!“
Potom Thora odstrčil tak mocně, že měl co dělat, aby neskončil na zemi.
„Nikdy!“ zařval Thor vzpurně. „Nikdy se k tobě už nevrátím. Pro mě už nejsi otec. Jsi příšera. Nezasloužíš si, abych tě považoval za otce!“
Znovu vyrazil kupředu a mocně po císaři sekl. Andronicus ránu zblokoval a vyvedl stranou, ale Thor to tentokrát očekával, využil sílu, kterou Andronicus jeho čepeli přidal, otočil se kolem své osy a v překvapivém úderu imperiána sekl do ruky.
Andronicus vykřikl a jeho zápěstí zalila krev. Nevěřícně se na Thora podíval a potom se stejným výrazem zkoumal krev, řinoucí se z rány.
„Ty mě opravdu chceš zabít,“ řekl spíše pro sebe, jako by si to teprve teď plně uvědomil. „Po tom všem, co jsem pro tebe udělal.“
„To si piš, že chci,“ zavrčel Thor.
Andronicus se na něj podíval, jako by se právě poprvé setkali. Výraz jeho tváře se změnil z údivu na čistý hněv.
„Potom už nejsi mým synem!“ zařval. „Velký Andronicus nikdy nežádá dvakrát!“
S odplivnutím zahodil meč, jenž třímal v poraněné ruce, oběma rukama uchopil sekeru a s hromovým řevem se vrhnul na Thora. Souboj konečně začal.
Thor zvednul meč, aby zablokoval ránu, ale sekera dopadla s takovou silou, že se zapotácel. Ozvalo se ošklivé zařinčení. Thorova čepel se rozlomila na kusy.
Musel rychle improvizovat. Sehnul se, aby se vyhnul druhé ráně, která jej nakonec minula jenom o vlásek. Na levém uchu pocítil závan větru, který těsně míjející čepel rozvířila. Jeho otec měl neuvěřitelnou sílu, větší než kdokoliv, komu kdy Thor čelil a bylo víc než jasné, že tenhle souboj nebude žádná hračka. Také byl neobyčejné rychlý – smrtící kombinace. A Thor byl navíc beze zbraně.
Bez váhání zaútočil znovu, tentokrát podélným sekem, který měl Thora rozpůlit v pase.
Thor vyskočil do vzduchu, použil přitom své schopnosti, aby dodal skoku více energie, v krkolomném saltu přeletěl Andronica a přistál za jeho zády. Dopadl bezpečně na nohy jako kočka, rychle ze země sebral otcův meč a vyrazil do útoku. Chtěl Andronica seknout do zad.
Jenže ten byl tak rychlý a zkušený, že jej ani tento manévr nezaskočil. Byl připravený. V piruetě se otočil a zablokoval Thorovu ránu. Zalila je sprška jisker. Thora z nárazu ocele o ocel rozbrněly ruce. Andronicův meč naštěstí ránu vydržel. Bylo zvláštní držet teď otcův meč – obzvláště, když Thor bojoval s jeho majitelem.
Zavířil v parádě a přímo z ní náhle vystřelil proti Andronicově rameni. Ten ránu opět vykryl a ještě stačil obdobným způsobem kontrovat.
Začala předlouhá výměna úderů, jeden brilantnější než druhý a pokaždé zakončený kovovým řinčením a sprškami jisker. Chvíli tlačil Thor Andronica do úzkých, ale většinou to byl mohutný císař, kdo udával souboji tempo. A že bylo vražedné. Zbraně se blýskaly, narážely jedna o druhou a obě armády v tichosti přihlížely. Jejich šampióni měřili svoje síly a ani jeden zatím nedokázal prorazit obranu toho druhého.
Thor