„RYCHLE ODSUD!“ vykřikl Reece.
Strčil do Centry, který se ze samého šoku nedokázal sám ani pohnout. Potom se všichni tři rozběhli zpátky k ostatním. Do blátivého svahu se už opět museli potýkat s útočníky.
Reecovi další z Fawů skočil na záda a srazil jej k zemi. Popadl ho za kotníky a začal táhnout zpátky ze svahu. Jiný se mezitím chystal mu zabořit své tesáky do krku.
Vtom nad Reecovou hlavou proletěl šíp a proklál oba dva Fawy v okamžiku, kdy stáli v zákrytu. Na vršku blátivého kopce se tyčil O’Connor.
Reece vyskočil zpátky na nohy a s Centrou se vydal znovu stoupat, zatímco Conven jim kryl záda a chvíli co chvíli odrážel Fawy, kteří je doháněli. Nakonec se šťastně dostali zpátky k ostatním.
„Skvělá práce,“ řekl Elden a srážel přitom svou sekerou první dorazivší nepřátele.
Reece se na chvilku zarazil a díval se na mlhou opředené útesy Kaňonu. Váhal, kterou cestou se vydat. Dělila se do dvou směrů. Vybral si ten vedoucí napravo.
Centra jej ale najednou předběhl a běžel doleva.
„Za mnou!“ křičel. „Tohle je jediná cesta!“
Tisíce Fawů se hrnuly po svahu nahoru, zatímco Reece a ostatní se otočili a následovali Centru. Klopýtali a klouzali po bahnité stezce na druhou stranu kopce. Země se i nadále nepřestávala třást. Běželi za Centrou a všichni byli ohromně šťastní, že se jej nakonec podařilo zachránit.
„Musíme se dostat ke stěně Kaňonu!“ křičel na něj Reece, protože si nebyl jistý, kam je to Centra vlastně vede. Směr určitě nevedl k místu, kde zanechali své lano.
Prodírali se hustým lesem plných pokroucených větví, které je šlehaly do obličeje, a snažili se udržet krok s Centrou, jenž je skoro naslepo vedl stále dál a dál. Bahnitá cesta byla zahalená mlhou a v ní na každém kroku číhaly zrádné kořeny.
„Je jenom jeden způsob, jak je můžeme setřást!“ křičel Centra za sebe. „Držte se za mnou!“
Poslechli ho a následovali. Neustále zakopávali o kořeny, naráželi do větví a napínali zrak, ve snaze alespoň trochu proniknout hustými chuchvalci mlhy. Každou chvíli někdo z nich zakopl tak, že se málem svalil na zem.
Běželi tak dlouho, až měli pocit, že jejich plíce explodují. Hrůzné zvuky tisíců příšer se však nijak neztrácely. Elden a O’Connor navíc podpírali Kroga, který je značně zpomaloval. Všichni doufali, že Centra opravdu ví, kam je vede. Stěna Kaňonu nebyla nikde vidět.
Najednou se zastavil, sáhl za sebe a rukou narazil do Reecovi hrudi. Na místě jej tím zastavil.
Zjistili, že stojí na samém okraji ostrého svahu, který dole končil v divoké řece.
Reece se podíval na Centru.
„Voda,“ vysvětlil Centra a lapal při tom po dechu. „Bojí se překročit tuhle řeku.“
Ostatní se zastavili hned za nimi, zírali na mohutný proud a říkali si, že oni sami se nebojí o nic méně. Všichni lapali po dechu.
„Je to naše jediná šance,“ dodal Centra. „Překročíme řeku a oni ztratí na chvíli naši stopu. Získáme tak čas.“
„Ale jak tohle přebrodit?“ zeptal se Reece, aniž by spustil zrak z pěnící vody.
Centra se ušklíbl.
„To je to poslední, co by tě mělo trápit,“ odpověděl. „Voda je plná Fourén – asi nejsmrtonosnějších zvířat na světě. Spadni tam a vmžiku tě roztrhají na kusy.“
Reece nadále zíral na vodu a váhal.
„Takže to nepřeplaveme,“ řekl O’Connor. „A člun taky zrovna nevidím.“
Reece se ohlédl. Skřeky Fawů se ozývaly stále blíže.
„Tohle je naše jediná šance,“ řekl Centra, natáhl se a stáhl ze stromu konec dlouhé liány. „Musíme se na druhou stranu přehoupnout. Bacha ať neuklouznete. A taky neseskakujte příliš blízko u břehu. Jakmile budete na druhé straně, pošlete liánu ostatním.“
Reece se znovu podíval na bublající vodu a tentokrát si všiml, že je v ní spousta nažloutlých stvoření. Vypadaly trochu jako sluneční ryby, ale ty nikdy neměly tolik zubů a nevydávaly zvuky jako tyto. Byla jich tam učiněná mračna a všechny se zdály, že čekají na krmení.
Znovu se ohlédl a mezi větvemi už spatřil první z Fawů. Blížili se. Nebylo na výběr.
„Ty jdeš první,“ řekl Centra Reecovi.
Ten ale jenom zakroutil hlavou.
„Půjdu poslední. Pro případ, že to všichni nestihneme. Ty jdi první, dovedl jsi nás až sem.“
Centra přikývnul.
„Tak tohle mi nemusíš říkat dvakrát,“ odpověděl s drobným úsměškem, který hned vystřídal nervózní pohled směrem k Fawům.
Uchopil konec dlouhé liány a s výkřikem se vší silou odrazil od jejich břehu. Pružná větev jej rychle přenesla přes říční koryto. V nejnižším bodě oblouku se botami téměř dotkl hladiny, ale nakonec jej žádná ze žlutých příšerek nedostala. Přistál bezpečně na druhém břehu, kde se svalil na zem.
Podařilo se.
Postavil se, usmál se zpátky na ostatní a s rozmachem jim poslal liánu.
Chytil ji Elden, zatáhl za ni, aby otestoval pevnost a potom ji podal Indře.
„Dámy mají přednost,“ řekl.
Udělala na něj obličej.
„Nepotřebuju žádné rozmazlování,“ odpověděla. „Jsi velkej. Možná, že liána bude pořád slabší a slabší. Jdi ty a nerozlámej nám ji. A taky nepadej do tý řeky, nebo tě zase budu muset zachraňovat.“
Elden se na ni jenom ušklíbl. Nijak jej svými reakcemi již nepřekvapovala.
„Jen jsem chtěl pomoct,“ řekl.
Potom se i on s výkřikem vydal nad řeku, proletěl prostorem jako velké kyvadlo a zhroutil se na druhé straně.
Poslali liánu zase zpátky a následoval O’Connor, potom Serna, Indra a Conven.
Poslední, kdo zbýval, byli Reece a Krog.
„No, tak už jsme tu jenom my dva,“ řekl Krog. „Jdi a zachraň se. Fawové už jsou moc blízko. Oba se na druhou stranu nedostaneme.“
Reece zakroutil hlavou.
„Nikoho tu nenecháme,“ řekl. „Pokud nejdeš ty, tak ani já.“
Oba tvrdohlavě stáli a předávali si liánu. Krog byl čím dál nervóznější. Zakroutil hlavou.
„Jsi blázen. Proč tě tolik zajímá moje bezpečí? Já bych se o tvoje nestaral ani z poloviny tak dobře.“
„Jsem velitel a to znamená odpovědnost,“ řekl Reece. „Nezáleží mi na tobě. Záleží mi na cti. A ta mi velí, že se na nikoho nesmím