Ostatní však nezůstávali pozadu a bojovali se zápalem, silou a rychlostí tak impozantní, že početní výhoda nepřítele zprvu nebyla vůbec znát. První řady imperiálního voje se rozpadaly pod tím náporem a mnozí se dávali na útěk. Jenže jejich armáda se táhla do hloubky a působila dojmem, že snad ani nikde nekončí.
Všude kolem Thora se rozhořela bitva muže proti muži. Jedna obrovská, poslední a zoufalá bitva, která měla definitivně rozhodnout o příštím osudu Prstenu. A ten zatím imperiány nutil ustupovat. Vítězili.
Thor vytrhl jednomu z imperiánů jeho řemdih, odkopl jej stranou a potom jej ještě jeho vlastní zbraní přetáhl přes hlavu. Poté se roztočil jako tornádo a srazil několik dalších kolem sebe. Nakonec zbraň s těžkou koulí na koncí jednoduše zahodil do davu.
Jeho meč se znovu roztančil. Sekal a bodal do všech směrů tak dlouho, až Thorovy ruce a ramena začaly těžknout. V jednu chvíli už byl příliš pomalý a jeden z vojáků se s napřaženým mečem dostal až k němu. Už bylo příliš pozdě. Thor se připravil na úder, který bude předcházet zranění.
Jenže to by po jeho boku nesměl být věrný Krohn. Leopard vyskočil do vzduchu, chňapnul muže za krk a snadno jej strhl k zemi.
Boj trval dál a dále. Nikdo nedokázal přesně říct jak dlouho, ale všichni si byli jisti, že už to musí být hodiny. Zprvu nepřítele tlačili a vše vypadalo optimisticky, ale postupem času bylo čím dál patrnější, že celá tahle bitva je jenom prodlužováním konečné agónie Západního království, které nutně musí prohrát. Nezáleželo na tom, kolik jich už zabili, obzor byl stále plněn dalšími a dalšími. Ani teď se nezdálo, že jejich počty někde končí. Zatímco ruce i nohy prstenských byly s každým pohybem těžší a těžší, imperiáni jenom čekali, až na ně v boji přijde řada a byli úplně čerství.
Thor ztratil prvotní skvělý rytmus a už se nebránil tak pozorně jako předtím. Tu byl najednou seknut mečem do ramene. Vykřikl bolestí a z rány se mu okamžitě vyvalila rudá krev. Vtom dostal nějakou tupou zbraní do pancíře, chránícího žebra a téměř zároveň se těžká bitevní sekera zahryzla jako hladový vlkodav do jeho štítu. Ten štít do rány vložil v poslední vteřině.
Ztrácel kontrolu a když se rozhlédl kolem, viděl, že ostatní jsou na tom většinou stejně a ani jediný si nevedl lépe. Proud bitvy se začínal obracet a ovzduší čím dál častěji naplňovaly výkřiky raněných a padnuvších MacGilských vojáků. Začínali prohrávat. Brzy jejich síly dojdou úplně a potom už to bude jenom otázka několika málo minut. Thor pomyslel na Gwendolyn a odmítl takovou budoucnost přijmout.
Zoufale se snažil přivést k životu své zvláštní síly. Jenže druid v jeho nitru spal. Thor cítil, že za doby, kdy válčil po boku Andronica, příliš plýtval svými silami a jeho tělo teď potřebovalo nějaký čas na odpočinek. Legrační, pomyslel si. Určitě jsem jediný, kdo by si teď chtěl odpočinout. Vtom si všiml mezi bojujícími postavami Argonova roucha. Bojoval s holí v rukou a i on působil unaveně. I jeho síly musely být vyčerpány během souboje s Rafim. Alistair nebyla nikde vidět, ale kdyby byla při síle a ne vyčerpaná z oživování Argona, jistě by si neplechy, kterou by páchaly její střely, i z dálky každý všimnul. Žádná magie už jim nepomůže. Teď už všechno záleží jenom na síle paží a srdce.
Thor zaklonil hlavu a vydal zoufalý bojový pokřik. Přitom se modlil, aby se něco stalo, cokoliv, co by mohlo ještě běh událostí zvrátit.
Prosím, Bože, modlil se v duchu. Na kolenou tě prosím. Zachraň nás. Obracím se k tobě. Ne k lidem, ne k mým silám, ale k tobě. Dej mi znamení své moci.
Vtom sebou najednou poděšeně trhl, neboť vzduch proťal hrozivý řev, ve kterém se nervy drásající řinčení zbraní zcela ztratilo.
Srdce mu poskočilo. Vždyť on ten zvuk přece znal. Podíval se na nebe nad sebou a spatřil svou starou přítelkyni. Z mraků se vynořila Mycoples. Zachvátila ho bláznivá radost, že ji vidí živou a při síle. Jeho dračice byla volná a dokonce našla cestu zpátky do Prstenu. Měl pocit, jako kdyby část jeho já až teprve teď znovu ožila.
Co jej však překvapilo ještě více bylo, když se o vteřinu později z mraků vynořil druhý drak. Byl to bezpochyby samec a byl obrovský. Jeho šupiny byly ohnivě rudé, oči zeleně žhnuly a působil mnohem zlověstněji než Mycoples. Thor během odrážení úderů sledoval, jak se snášejí nad bitevní pole a letí přímo k němu. Pomyslel si, že jeho modlitby byly vyslyšeny.
Mycoples zamávala křídly, zaklonila hlavu k nebesům a znovu zařvala. Drak vedle ní se přidal. A potom začali oba chrlit do imperiálních řad mocné proudy smrtonosného ohně. Chladný zimní den byl najednou hřejivý, potom horký a nakonec nesnesitelně žhavý, jak se ohnivé sloupce zkázy blížily k nim. Thor si rukama zaclonil tvář.
Draci přelétali podélně od bojové linie, takže Thora plameny nemohly přímo zasáhnout, ale přesto cítil žár z nich sálající více, než by mu bylo příjemné.
Všude kolem se rozlehl pekelný řev pálených imperiánů. Řada za řadou se ocitala v plamenech, desítky tisíc vojáků umíraly a ti, kteří to vše zatím jenom sledovali, stejně neměli kam utéci. Přesto se o to však snažili, což vyústilo v mohutnou melu a zabíjení se mezi sebou navzájem. Imperiální vojsko se změnilo v obrovskou masu jednotlivců, kteří se snažili jeden přes druhého probít na svobodu. Ale draci byli nemilosrdní, rozzuření a nehodlali nechat žít ani jediného.
Jeden batalion za druhým padal sežehnut k zemi a mizel z pomyslné strategické mapy imperiálního velitele.
Duchapřítomní vojáci kolem bojové linie poznali, že jejich jediná spása tkví v promíšení se s prstenskými. Zdvojnásobili tedy tlak a pokoušeli se jejich řadami probít pryč. Draci mezitím křižovali nad bitevním polem a rozsévali žhavou zkázu. Jenže MacGilským ta náhlá pomoc vlila do žil novou mízu, a tak udeřili na nepřítele v mocném rozhodujícím útoku a pobíjeli imperiány ve velkém.
Thor brzy shledal, že už kolem sebe nemá nic než prázdné bitevní pole plné černého kouře, pachu pálených těl a dračí síry. Když se kouř trochu rozptýlil, odhalil černočernou pustinu plnou těl. Zdálo se, že z imperiánů nepřežil ani jediný. Zkáza však nepotkala jenom je. Všechna tráva i stromy byly na uhel. Sníh roztál a vypařil se. Všude byl jenom popel a kouř. Impozantní a neporazitelná imperiální armáda jednoduše zmizela.
Thor šokovaně stál, lapal po dechu a nevěřil tomu co vidí. Meč mu vypadl z ruky. Bude žít. Všichni budou žít. Prsten je osvobozen. Vítězství je jejich.
Mycoples nad nimi proletěla a potom v elegantní spirále sestoupala níže, aby přistála poblíž Thora. Sklonila hlavu a spokojeně zafrkala.
Thor se k ní malátným krokem rozběhl a čím více se blížil ke staré přítelkyni, tím šťastněji se usmíval. Nakonec se řehtal jako blázen, když se k němu Mycoples natáhla a mazlivě o něj otřela čenich. Objal její hlavu a ona se k němu tiskla tak, že málem upadl. Z hrdla se jí neustále ozýval chrčivý zvuk, připomínající přípravu sopky k výbuchu,