"Myslím, že mám všechno, co byste mohli chtít vidět," řekl Flores. "Rodný list, záznamy o zatčení, soudní přepisy, všechno."
Riley viděla, že to je impozantní expozice. A rozhodně neponechávala moc prostoru pro představivost. Byla tam několik hrůzných fotografií obětí zavražděných Shanem Hatcherem, včetně rozsekaného policajta, který ležel na své přední verandě.
"Jaké informace máme o policajtovi, kterého Hatcher zabil?" Zeptal se Bill.
Flores zobrazil soubor fotografií zdatně vyhlížejícího policisty.
"Hovoříme o důstojníkovi Lucienovi Waylesovi, když zemřel v roce 1986, bylo mu čtyřicet šest let," řekl Flores. "Byl ženatý a měl tři děti, byla mu udělena medaile za statečnost, byl populární a uznávaný. FBI se spojila s místními poldy a dostali Hatchera pár dnů poté, co byl Wayles zabit. Je úžasné, že Hatchera nezbili přímo na místě na kaši."
Při prohlížení obrazovky se Riley nejvíce dotkla fotografie samotného Hatchera. Sotva ho poznala. Ačkoliv ten muž, kterého znala, zastrašoval, podařilo se mu působit jako by byl slušný a dokonce se choval jako knihomol, s brýlemi na čtení, které mu vždy seděly na nose. Mladý Afroameričan na snímcích z roku 1986 měl štíhlou, tvrdou tvář a krutý, prázdný pohled. Riley nemohla uvěřit, že to byla tatáž osoba.
I když byl přehled podrobný a úplný, Riley nebyla spokojená. Myslela, že Shana Hatchera zná stejně dobře jako ostatní živé bytosti. Ale tohoto Shana Hatchera neznala – tohoto zlého, mladého gangstera, zvaného "Řetězový Shane."
Musím ho poznat, pomyslela si.
Jinak pochybovala o tom, že ho dokáže chytit.
Nějak měla pocit, že studený pocit z pohledu na digitální přehled, její snahu maří. Potřebovala něco reálnějšího – skutečné lesklé fotografie se záhyby a roztřepenými okraji, zažloutlé a potrhané spisy a dokumenty.
Zeptala se Florese, "Mohla bych se podívat na originály těchto materiálů?"
Flores si mírně nedůvěřivě odfrkl.
"Promiň, agentko Paige – ale ani náhodou. FBI skartovala všechny jeho spisy v roce 2014. Nyní je vše naskenované a digitalizované. To, co vidíš je vše, co máme."
Riley si zklamaně povzdechla. Ano, vzpomněla si skartaci milionů papírových dokumentů. Jiní agenti si stěžovali, ale tehdy jí to nepřipadalo jako problém. Teď prahla po staromódním stylu, kdy si mohla papíry osahat.
Ale právě teď bylo důležité přijít na to, jaký bude Hatcherův další krok. Něco ji napadlo.
"Kdo byl ten policista, který dostal Hatchera za mříže?" zeptala se. "Pokud je ještě naživu, Hatcher by se na něj mohl zaměřit."
"Nebyl to místní policajt," řekl Flores. "A nebyl to ´on.´"
Zobrazil starou fotku agentky.
"Jmenovala se Kelsey Spriggeová. Byla agentkou FBI v kanceláři v Syracuse – v té době jí bylo třicet pět let. Nyní jí je sedmdesát, je v důchodu a žije v Searcy, ve městě, které je v blízkosti Syracuse."
Riley byl překvapena, že Spriggeová je žena.
"Musela do úřadu nastoupit –" začala Riley.
Flores její myšlenku dokončil.
"Přihlásila se v roce 1972, v té době tělo J. Edgara sotva stačilo vychladnout. V té době bylo ženám konečně umožněno stát se agentkami. Předtím pracovala u místní policie."
Riley byl ohromena. Kelsey Spriggeové prožila převratné historické změny.
"Co mi o ní můžeš říct?" Zeptala se Riley Florese.
"No, je to vdova a má tři děti a tři vnoučata."
"Zavolej šéfovi tamější kanceláře FBI a řekni jim, aby udělali, co je v jejich silách, aby udrželi Spriggeovou v bezpečí," řekla Riley. "Je ve vážném nebezpečí."
Flores přikývl.
Pak se obrátila na Mereditha.
"Pane, budu potřebovat letadlo."
"Proč?" zeptal se zmateně.
Zhluboka se nadechla.
"Shane by mohl být na cestě za Spriggeovou, aby ji zavraždil," řekla. "A já chci vidět ji jako první."
KAPITOLA ŠESTÁ
Jak tryskáč FBI dosedl na dráhu mezinárodního letiště Syracuse Hancock, Riley si vzpomněla na něco, co jí její otec řekl včera ve snu.
"Nejsi nikomu k ničemu, pokud nejsou mrtví.”
Riley byla zasažena ironií jeho slov. Toto byl snad první případ, který jí byl přiřazen, ve kterém nebyl právě někdo zavražděn.
Ale to se pravděpodobně brzy změní, pomyslela si.
O Kelsey Spriggeovou měla obzvlášť velkou starost. Chtěla se s tou ženou setkat tváří v tvář a vidět, že je v pořádku. Pak bude záležet na Riley a Billovi, aby v pořádku zůstala, a to by také znamenalo, že musí vypátrat Shana Hatchera a dostat ho zpět do vězení.
Jak letadlo pojíždělo k terminálu, Riley viděla, že se vydala do opravdové zimní říše. Ačkoli byla přistávací dráha čistá, obrovské hory sněhu dokazovaly, kolik práce musely pluhy v poslední době odvést.
To byla jiná scenérie, při porovnání s Virginií – a ta změna byla vítaná. Riley si teď uvědomila, jak moc novou výzvu potřebovala. Zavolala z Quantica Gabriele, aby vysvětlila, že je na cestě za novým případem. Gabriela z ní měla radost a ujistila ji, že se o April ráda postará.
Když letadlo zastavilo, Riley a Bill popadli svou výstroj a sešli po schodech na ledovou dráhu. Když ve tváři ucítila silný chlad, byla ráda, že v Quanticu nafasovala velkou bundu s kapucí.
Směrem k nim se vydali dva muži a představili se jako agenti McGill a Newton z úřadu FBI v Syracuse.
"Jsme tu proto, abychom pomohli jak jen můžeme," řekl McGill Billovi a Riley, zatímco všichni společně spěchali do terminálu.
Riley položila první otázku, která jí vytanula na mysl.
"Dohlíží někdo na Kelsey Spriggeovou? Jste si jisti, že je v bezpečí?"
"Před jejím domem v Searcy je několik místních poldů," řekl Newton. "Jsme si jisti, že je v pořádku."
Riley si přála, aby se cítila stejně jistě.
Bill řekl, "Tak dobře. Teď už jen potřebujeme něco, co nás dopraví do Searcy."
McGill řekl: "Searcy není daleko od Syracuse a silnice jsou v průjezdné. Přivezli jsme SUV, které můžete použít, ale... no, ale jste zvyklí na řízení v severské zimě? "
"Víte, Syracuse vždycky vyhraje cenu Zlaté sněhové koule," dodal Newton s rošťácky.
"Zlaté sněhové koule?" Zeptala se Riley.
"To je státní cena New Yorku za nejvíce sněhu," řekl McGill. "Jsme šampioni. Máme trofej, která to může dokázat."
"Možná by vás tam měl zavést jeden z nás," řekl Newton.
Bill se zasmál. "Díky, ale myslím, že to zvládneme. Před několika lety