"Sebrali ji policajti," řekl Garrett. "Celou noc byla na ulici bez peněz a neměla kam jít. Chytili ji při krádeži v obchodě. Právě teď jsem s ní na policejní stanici. Propustím ji na kauci, ale ... "
Garrett se odmlčel. Riley se nelíbilo to slovo, "ale".
"Možná by sis s ní měla promluvit," řekl.
O pár vteřin později, Riley uslyšela známý zvuk Jillyna hlasu.
“Ahoj, Riley."
Nyní, když Rileyna panika polevovala, začala se zlobit.
"Ne, žádný ´ahoj´. Co sis myslela, když jsi takhle utekla?"
"Já už se tam nevrátím," řekla Jilly.
"Ale vrátíš."
"Prosím nenuť mě jít zpátky."
Riley chvíli nic neříkala. Nevěděla, co říci. Věděla, že azylový dům, kde byla Jilly ubytovaná, má dobré, pečující prostředí. Riley poznala část personálu, který byl velmi nápomocen.
Ale Riley také chápala, jak se Jilly cítí. Když spolu naposledy hovořily, Jilly si stěžovala, že ji nikdo nechce, že si jí náhradní rodiče neustále nevšímají.
"Nelíbí se jim moje minulost," řekla Jilly.
Ten hovor skončil špatně, s Jilly v slzách, žádající Riley, aby ji adoptovala. Riley nebyla schopná vysvětlit tisíc důvodů, proč to není možné. Doufala, že tento rozhovor neskončí stejným způsobem.
Předtím, než Riley vymyslela co říct, Jilly řekla: "Tvůj přítel s tebou chce mluvit."
Riley znovu zaslechla hlas Garretta Holbrooka.
"Pořád říká, že – nechce jít zpátky do azylového domu. Ale já mám nápad. Jedna z mých sester, Bonnie, uvažuje o adopci. Jsem si jistý, že by ona i její manžel byli rádi, kdyby mohli Jilly adoptovat. Tedy pokud Jilly – "
Přehlušil ho Jilly nadšený vřískot, která křičela, "Ano, ano, ano!" znovu a znovu.
Riley se usmála. Byl to přesně ten okamžik, který teď potřebovala.
"To zní to jako dobrý plán, Garrette," řekla. "Dej mi vědět, jak to dopadne. Díky moc za pomoc."
"Kdykoli," řekl Garrett.
Telefonát ukončili. Riley znovu vešla do dveří a viděla, že Ryan a April nyní vedou bezstarostnou konverzaci. Všechno jí najednou připadalo mnohem lepší. Přes všechny její nedostatky a Ryanovy také, dali April mnohem lepší život, než jaký mělo mnoho jiných dětí.
Vtom ucítila na rameni ruku a uslyšela hlas.
“Riley.”
Otočila se a spatřila Billovu přátelskou tvář. Když odstoupila ode dveří, aby s ním promluvila, Riley si nemohla pomoci a pohlížela střídavě na svého dlouholetého partnera a svého bývalého manžela. I ve svém momentálním rozrušení Ryan vypadal jako úspěšný právník, kterým také byl. Jeho blonďaté vzezření a uhlazené způsoby mu všude otevíraly dveře. Na druhou stranu vypadal Bill, jak si často uvědomovala, spíš jako ona. Jeho tmavé vlasy byly prošedivělé a byl pevnější a pomuchlanější než Ryan. Ale Bill byl kompetentní ve své odbornosti a v životě se na něj mohla více spolehnout.
"Jak se jí vede?" Zeptal se Bill.
"Je to lepší. Jak to jde s Joelem Lambertem?"
Bill zavrtěl hlavou.
"Ten malý kriminálník je opravdu kus," řekl. "Aspoň ale mluví. Říká, že zná nějaké kluky, kteří vydělali spoustu peněz na mladých dívkách, a on si myslel, že by to sám taky zkusil. Žádná známka po lítosti, je to sociopat až na kost. Každopádně ho rozhodně odsoudí a bude sedět ve vězení. Pravděpodobně se přizná výměnou za dohodu o délce trestu."
Riley se zamračila. Nenáviděla u žaloby dohody. A tato byla obzvláště zneklidňující.
"Já vím, co si o tom myslíš," řekl Bill. "Hádám, že bude hodně mluvit a my budeme moci polapit spoustu zmetků. To je dobrá věc."
Riley přikývla. Pomáhalo jí vědomí, že z tohoto strašného utrpení vzejde něco dobrého. Ale bylo tu něco, co potřebovala s Billem probrat a nebyla si jistá, jak to říct.
"Bille, ohledně mého návratu do práce..."
Bill ji poplácal po rameni.
"Nemusíš mi nic říkat," řekl. "Nemůžeš chvíli pracovat na případech. Potřebuješ si vzít volno. Neboj, já to chápu. A v Quanticu to také všichni pochopí. Vezmi si tolik volna, kolik budeš potřebovat."
Podíval se na hodinky.
"Omlouvám se, že musím pryč, ale –"
"Jen jdi," řekla Riley. "A díky za vše."
Objala Billa a on odešel. Riley stála v chodbě, přemýšlela o blízké budoucnosti.
“Vezmi si tolik volna, kolik budeš potřebovat," řekl Bill.
To by ale nemuselo být zrovna snadné. Co se právě stalo April bylo připomínkou zla, které venku číhá. Její prací bylo zastavit tolik zla, kolik jen mohla. A pokud se v životě naučila jednu věc, pak to bylo, že zlo nikdy neodpočívá.
KAPITOLA DRUHÁ
O sedm týdnů později
Když Riley dorazila do ordinace psychologa, zjistila, že Ryan sedí sám v čekárně.
"Kde je April?" zeptala se.
Ryan hlavou ukázal na zavřené dveře.
"Je s doktorkou Sloatovou," řekl a působil přitom nesvůj. "Měli něco, o čem si potřebovali promluvit o samotě. Pak bychom měli jít dovnitř a přidat se k nim."
Riley si vzdychla a posadila se poblíž na židli. Ona, Ryan i April zde během posledních týdnů strávili mnoho emocionálně náročných hodin. Toto bude jejich poslední sezení s psychologem, než si všichni udělají volno přes vánoční svátky.
Doktorka Sloatová trvala na tom, aby se celá rodina podílela na zotavení April. Pro všechny to představovalo tvrdou práci. Ale Riley byla ráda, že se Ryan celého procesu nadšeně zúčastňoval. Dostavil se na všechna sezení, která byl schopen vměstnat do svého kalendáře, a dokonce omezil svou práci, aby si na to vytvořil více času. Dnes sem April dovezl ze školy.
Riley si prohlížela obličej svého bývalého manžela, když se zadíval na dveře ordinace. V mnoha ohledech vypadal jako jiný člověk. Není to tak dávno, kdy byl tak nepozorný, až byl jako rodič - delikvent. Vždycky trval na tom, že všechny Apriliny problémy jsou chybou Riley.
Ale Aprilino užívání drog a její blízké setkání s nucenou prostitucí v Ryanovi něco změnilo. Po pobytu na rehabilitační klinice strávila April doma s Riley už šest týdnů. Ryan ji často navštěvoval a připojil se k nim na den díkůvzdání. Někdy se zdálo, že jsou téměř jako funkční rodina.
Ale Riley si neustále připomínala, že nikdy skutečně funkční rodinou nebyli.
Mohlo by se to nyní změnit? říkala si. Chci, aby se to změnilo?
Riley se cítila rozervána, dokonce trochu provinile. Už dlouho se snažila přijmout, že její vlastní budoucnosti zřejmě nebude zahrnovat Ryana. Dokonce by v jejím životě mohl existovat i jiný muž.
Mezi ní a Billem