Jeho slova ji zasáhla, jako by na ni spadla tuna cihel. Riley byla rád, že sedí.
"Můj Bože," řekl Bill a vypadal podobně ohromeně.
Riley Shana Hatchera dobře znala – lépe, než by si přála. Odseděl si několik desítek let a čekalo ho doživotí, bez možnosti podmínečného propuštění. Během svého pobytu za mřížemi se stal odborníkem v kriminologii. Publikoval články v odborných časopisech dával hodiny v rámci akademických programů věznice. Riley ho v Sing Singu několikrát navštívila, když potřebovala poradit ohledně aktuálních případů.
Návštěvy byly ale zneklidňující. Zdálo se, že k ní Hatcher cítí zvláštní náklonnost. A Riley hluboko uvnitř věděla, že je jím sama více fascinována, než by měla být. Myslela si, že to je pravděpodobně nejinteligentnější muž, jakého kdy potkala – a také možná ten nejnebezpečnější.
Po každé návštěvě si přísahal, že už za ním nikdy nepůjde. Teď si příliš dobře vzpomněla na poslední návštěvu Sing Singu a jak odcházela z místnosti pro návštěvy.
"Už sem za tebou nikdy nepřijdu," řekla mu.
"Možná už sem za mnou nebudeš muset přijít," odpověděl.
Teď jí ta slova připadala nepříjemně jasnozřivá.
"Jak uprchl?" Zeptala se Riley Mereditha.
"Nemám mnoho podrobností," řekl Meredith. "Ale jak asi víte, strávil spoustu času ve vězeňské knihovně, a zde často pracoval jako asistent. Včera tam byl, když přišla dodávka s knihami. Musel se vytratit dodávkou, která knihy přivezla. Včera pozdě večer, asi v té době, kdy si dozorci všimli, že zmizel, byla nalezena opuštěná dodávka pár kilometrů od Ossiningu. Po řidiči nebylo ani stopy."
Meredith se opět odmlčel. Riley snadno uvěřila tomu, že Hatcher takový odvážný útěk připravil. I co se týče řidiče, Riley ani nechtěla pomyslet na to, co se s ním mohlo stát.
Meredith se naklonil přes stůl k Riley.
"Agentko Paige, znáte Hatchera lépe, než kdokoli jiný. Co nám o něm můžete říct?"
Riley se stále vzpamatovávala ze zpráv a zhluboka se nadechla.
Řekla: "Během svého mládí byl Hatcher gangster v Syracuse. Na to, že to je otřelý zločinec, tak byl nezvykle brutální. Lidé mu říkali ´Řetězový Shane´, protože rád k smrti ubíjel rivaly gangu řetězy."
Riley se odmlčela, vzpomínala na to, co jí Shane řekl.
"Jistý policista na pochůzce se rozhodl, že Hatchera dostane. Hatcher mu to oplatil tím, že ho řetězy rozdrtil k nepoznání. Jeho zmrzačené tělo zanechal na jeho verandě, aby ho tam našla jeho rodina. Tehdy Hatchera chytli. Pak strávil třicet let ve vězení. Neměl se nikdy dostat ven."
Znovu nastalo ticho.
"Nyní je mu padesát pět let," řekl Meredith. "Myslel bych si, že po třiceti letech ve vězení nebude stejně nebezpečný, jako v mládí."
Riley zavrtěla hlavou.
"Tak to byste se mýlil," řekla. "Tenkrát to byl jen ignorantský syčák. Neměl ani tušení o jeho vlastním potenciálu. Ale během let získal rozsáhlé vědomosti. Ví, že je génius. A nikdy neprojevil žádné skutečné výčitky. Za léta ze sebe vytvořil uhlazenou osobnost. A ve vězení se choval dobře – díky tomu se mu dostává privilegií, i když to nezkrátí délku jeho trestu. "Ale jsem si jistá, že je zlý a nebezpečný, než byl předtím."
Riley se na chvíli zamyslela. Něco ji trápilo. Nemohla určit, co to je.
"Ví někdo, proč?" zeptala se.
"Proč co?" Tázal se Bill.
"Proč utekl."
Bill a Meredith se na sebe nechápavě podívali.
"Proč někdo uteče z vězení?" Zeptal se Bill.
Riley pochopila, jak zvláštně její otázka zněla. Vzpomněla si, jak s ní jednou Bill zašel za Hatcherem.
"Bille, ty jsi s ním mluvil," řekla. "Připadal ti – no, nespokojený? Neklidný?"
Bill zamyšleně svraštil obočí.
"Ne, vlastně se zdálo..."
Jeho hlas se vytratil.
"Že je téměř spokojený?" Riley dokončila jeho myšlenku. "Zdá se, že mu vězení vyhovuje. Nikdy jsem neměla pocit, že by toužil po svobodě. Působí téměř bezstarostně, na nic v životě se neupoutává. Podle toho, co vím, nemá žádné touhy. Svoboda mu nemůže nabídnout, o co má zájem. A nyní je na útěku, je z něj hledaný muž. Proč se rozhodl pro útěk? A proč teď?"
Meredith zabubnoval prsty o stůl.
"Jak jste to skončili, když jste ho viděla naposledy?" zeptal se. "Rozešli jste se v dobrém?"
Riley sotva potlačila úsměv.
"Nikdy se nerozcházíme v dobrém," řekla.
Pak po pauze dodala, "Chápu, co myslíte. Přemýšlíte, jestli jsem jeho cílem."
"Je to možné?" Zeptal se Bill.
Riley neodpověděla. Znovu si vzpomněla na to, co řekl Hatcher.
"Možná už sem za mnou nebudeš muset přijít."
Byla to hrozba? To Riley netušila.
Meredith řekl: "Agentko Paige, nemusím vám říkat, že toto bude náročný a velmi sledovaný případ. Zatímco mluvíme, médii se šíří zvěsti. Úniky z vězení jsou vždy velkými zprávami. Mohou dokonce způsobit veřejnou paniku. Ať má za lubem cokoliv, musíme ho rychle zastavit. Kéž byste se nemusela vrátit k případu, který je tak nebezpečný a náročný. Jste připravena? Cítíte se na to?"
Riley se pocítila podivné mravenčení, když nad tou otázkou přemýšlela. Byl to pocit, který před přijetím případu pociťovala jen zřídka. Chvíli trvalo, než si uvědomila, že ten pocit byl strach, čistý a jednoznačný.
Ale nebyl to strach o její vlastní bezpečnost. Bylo to něco jiného. Bylo to něco nepopsatelného a iracionálního. Možná to byla skutečnost, že ji Hatcher tak dobře znal. Ze zkušenosti věděla, že všichni vězni chtěli za své informace něco na oplátku. Ale Hatchera nezajímala obvykle nabízená whisky nebo cigarety. Jeho vlastní něco za něco bylo jednoduché a hluboce znepokojující.
Chtěl, aby mu řekla něco o sobě.
"Něco, co nechceš, aby lidé věděli," řekl. Něco, co bys nechtěla, aby někdo věděl."
Riley se podřídila, možná příliš snadno. Teď o ní Hatcher věděl spoustu věcí – že selhala jako matka, že nenáviděla svého otce a nechtěla jít na jeho pohřeb, že je mezi ní a Billem sexuální napětí a že někdy – stejně tak jako Hatcher – pociťovala velké uspokojení z násilí a zabíjení.
Vzpomněla si, co řekl během její poslední návštěvy.
"Já tě znám. V některých ohledech tě znám líp, než ty znáš sama sebe."
Mohla svůj důvtip s takovým člověkem porovnávat? Meredith tam seděl a trpělivě čekal na odpověď na svou otázku.
"Jsem připravená," řekla a snažila se znít jistěji, než se sama cítila.
"Dobrá," řekl Meredith. "Jak myslíte, že bychom měli pokračovat?"
Riley