Vykřikla, “Agente Crivaro! Něco jsem našla!“
Zatímco čekala na odpověď, Riley zahlédla vedle balíků peněz ještě něco jiného. Byl to kraj plastového předmětu.
Riley se pro předmět natáhla a zvedla jej.
Byl to mobilní telefon - jednodušší model než ten, který před chvilkou obdržela ona. Uvědomila si, že to musí být jeden z těch předplacených typů, přes který nelze dohledat majitele.
Slepý telefon, pomyslela si. To musí být pro drogový obchod velmi užitečné.
Náhle od dveří zaslechla vykřiknout hlas...
“Sweeneyová! Co si sakra myslíte, že děláte?“
Riley se otočila a spatřila agenta Crivara s rozhořčeně rudou tváří. Agent McCune přispěchal hned v závěsu.
Ukázala nalezený telefon a řekl, “Něco jsem našla, agente Crivaro.“
“To vidím,“ řekl Crivaro. “A všude na tom jsou teď vaše otisky. Dejte mi tu věc.“
Riley podala telefon Crivarovi, který jej vzal zlehka palcem a ukazováčkem a vložil jej do plastového sáčku pro důkazy. Viděla, že jak on, tak agent McCune mají na rukou rukavice.
Cítila, jak se studem zarděla.
To jsem vážně zpackala.
McCune si klekl a zahleděl se do prostoru pod podlahou.
Řekl, “Hele, agente Crivaro! Podívejte se na tohle!“
Crivaro si klekl vedle McCunea, který řekl, “To jsou ty peníze, které jsme hledali po celém domě.“
“To tedy jsou,“ řekl Crivaro.
Crivaro se otočil k Riley a vyštěkl...
“Dotkla jste se těchto peněz?“
Riley zatřásla hlavou.
“Jste si jistá?“ Zeptal se Crivaro.
“Jsem si jistá,“ řekla Riley bázlivě.
“Jak jste to našla?“ Tázal se Crivaro a ukázal na otvor.
Riley pokrčila rameny a řekla, “Jen jsem tudy šla a zaslechla jsem pod nohama dutý zvuk, tak jsem odhrnula koberec a -“
Crivaro ji přerušil, “A trhla jste s tímhle prknem.“
“No, s ničím jsem vlastně netrhala. Jenom vyskočilo, když jsem se dotkla určitého místa.“
Crivaro se zamračil, “Vy jste se ho dotkla. A toho telefonu taky. Nemůžu tomu uvěřit. Na všem jsou vaše otisky prstů.“
Riley zakoktala, “Já - já se omlouvám, pane.“
“To byste sakra taky měla,“ řekl Crivaro. “Dostanu vás odtud ještě předtím, než zpackáte něco dalšího.“
Vstal z podlahy a oprášil si ruce.
Řekl, “McCune, dohlédněte na to, ať prohledávací tým pracuje dál. Až budete hotovi na tomto patře, pokračujte v podkroví. Nemyslím si, že najdeme ještě něco jiného, ale musíme být pečliví.“
“Provedu, pane,“ řekl McCune.
Crivaro vedl Riley zpět po schodech dolů a ven ke svému autu.
Jak odjížděli pryč, Riley se zeptala, “Vracíme se zpátky na ředitelství?“
“Dnes ne,“ odpověděl Crivaro. “Možná už nikdy. Kde bydlíte? Odvezu vás domů.“
Její hlas se zalykal emocemi, když mu Riley diktovala adresu.
Jak v tichosti ujížděli, Riley se ocitla v myšlenkách na Crivara, který jí byl tenkrát na Lantonu uchvácen, a jak jí říkal...
“FBI potřebuje mladé lidi, jako jste vy - obzvláště ženy. Byla by z vás obzvlášť dobrá agentka.“
Jak se věci změnily!
A ona věděla, že to nebylo jenom kvůli jejím chybám. Crivaro se k ní choval chladně od začátku dne.
Právě nyní si Riley přála, aby něco řekl - cokoli.
A tak se směle zeptala, “Našel jste něco v tom druhém pokoji na druhém konci chodby? Myslím tam, kde byl ten kuchyňský výtah?“
“Vůbec nic,“ odpověděl Crivaro.
Znovu se rozhostilo ticho. Riley začínala být nyní zmatená.
Věděla, že udělala ohromnou chybu, ale...
Co jsem měla dělat?
V tom pokoji měla intuitivní pocit, že tam něco prostě je.
Měla ten pocit prostě ignorovat?
Odhodlala se a řekla...
“Pane, já vím, že jsem to zpackala, ale cožpak jsem tam nenašla něco důležitého? Čtyři agenti ten pokoj prohledali a toho místa si nevšimli. Vy jste hledali peníze a já jsem je našla. Našel by je někdo jiný, kdybych je nenašla já?“
“O to nejde,“ řekl Crivaro.
Riley potlačila nutkání zeptat se...
Tak o co jde?
Crivaro dál pár minut řídil v rozmrzelé naštvanosti. Pak tichým a zahořklým hlasem řekl, “Musel jsem zatahat za mnoho provázků, abych vás do tohoto programu dostal.“
Znovu se rozhostilo ticho. Ale Riley v těchto slovech objevila skrytý význam. Začala si uvědomovat, že Crivaro skutečně usiloval o to, aby ji do programu dostal a taky aby se stal jejím mentorem. A pravděpodobně tím některé své kolegy naštval, možná tím, že vyřadil kandidáty na stáž, kteří se zdáli být slibnější než Riley.
Teď když o tom tak přemýšlela, začalo Crivarovo chladné jednání dávat smysl. Nechtěl jí projevit ani tu sebemenší náklonnost. Ve skutečnosti dělal pravý opak. Spoléhal na to, že prokáže svou hodnotu, aniž by ji k tomu musel pobízet a navzdory pochybnostem a odmítání jejích kolegů.
A z pohledů a šepotu, kterého si během dne mezi stážisty všimla, usoudila, že Crivarovi kolegové nebyli jediní, kteří se k ní stavěli odmítavě. Měla před sebou ohromnou horu, kterou bude muset zdolat, aby dosáhla alespoň mírného úspěchu.
A to všechno pokazila během jediného odpoledne, jedinou pitomou chybou. Crivaro měl dobrý důvod být naštvaný a zklamaný.
Dlouze a pomalu se nadechla a řekla...
“Je mi to líto. Už se to nebude opakovat.“
Crivaro chvíli neodpovídal.
Nakonec řekl, “Hádám, že chcete druhou šanci. No, řeknu vám, že FBI moc druhé šance nedává. Můj poslední partner za podobnou chybu ztratil práci - a rozhodně si to zasloužil. Taková chyba musí mít následky. Někdy se případ zkazí a viník navždy zmizí. Někdy to někoho stojí život. Může vás to stát váš vlastní život.“
Crivaro na ni zamračeně pohlédl.
“Tak co si myslíte, že bych měl udělat?“ zeptal se.
“Já nevím,“ řekla Riley.
Crivaro zakroutil hlavou. “Já to taky nevím. Možná bychom se na to oba měli vyspat. Musím se rozhodnout, zda jsem se o vašich schopnostech nemýlil. A vy se musíte rozhodnout, zda opravdu máte to, co potřebujete, abyste v tomto programu zůstala.“
Riley náhle ucítila