Přála si, aby jí prozradil, o co jde.
Řekl, že se jedná o místo vraždy.
To je víc, než co během letního programu očekávala - a už vůbec ne během druhého dne. Včerejšek byl sám o sobě dost neočekávaný.
Nebyla si jistá, jaké z toho má pocity.
Ale byla si dostatečně jistá, že Ryanovi by se to rozhodně nelíbilo.
Uvědomila si, že Ryanovi stále ještě neprozradila, že pracuje pod vedením Jakea Crivara. Ryan by s tím taky nesouhlasil. Ryan Crivarovi nedůvěřoval od samého začátku, obzvlášť díky způsobu, jakým Riley pomohl nahlédnout do vrahovy mysli.
Vzpomněla si, co Ryan řekl o jedné z těch epizod...
“Chceš mi říct, že chlápek od FBI - Crivaro - si pohrával s tvou myslí? Proč? Jen pro srandu?“
Samozřejmě, že Riley věděla, že to Crivaro nedělal “jen tak pro srandu.“
Myslel to smrtelně vážně. Takové zážitky byly naprosto nezbytné.
Umožnily nakonec polapit vraha.
Ale co se na mě chystá teď?, přemítala Riley.
Crivaro se choval záměrně tajemně.
Když zaparkoval vůz na ulici s domy na jedné straně a otevřeným polem na druhé, spatřila poblíž právě parkující vozy policie a úřední dodávku.
Než vystoupili z auta, Crivaro zavrtěl prstem a řekl jí...
“Teď si zapamatujte ta zatracená pravidla. Ničeho se nedotýkejte. A nehovořte, pokud k tomu nebudete vyzvána. Jste zde jen proto, abyste nás ostatní pozorovala při práci.“
Riley přikývla. Ale něco v Crivarově hlase jí naznačovalo, že od ní očekává něco trochu víc, než jen v tichosti přihlížet.
Přála si, aby věděla, co to něco víc je.
Riley a Crivaro vystoupili z auta a kráčeli směrem k poli. Bylo poseté odpadky, jako by se zde nedávno konala nějaká veřejná událost.
Poblíž stromů a keřů stáli další lidé, někteří z nich měli na sobě policejní uniformy. Rozsáhlý prostor kolem nich byl vymezený žlutou policejní páskou.
Když se Riley s Crivarem ke skupině přiblížili, uvědomila si, že křoviny něco skrývají.
Když to Riley spatřila, zalapala po dechu.
Udělalo se jí znovu špatně od žaludku.
Na zemi ležel mrtvý cirkusový klaun.
KAPITOLA SEDMÁ
Riley se tak motala hlava, že se obávala, že omdlí.
Podařilo se jí udržet na nohou, ale pak dostala strach, že bude zvracet jako doma v bytě.
Toto nemůže být skutečné, pomyslela si.
To musí být noční můra.
Poldové a další lidé postávali kolem těla, které bylo oděné do úplného kostýmu klauna. Oblek byl nadýchaný a v zářivých barvách a namísto knoflíků měl ohromné bambule. Oděv doplňovaly boty v nadrozměrné velikosti.
Děsivá bílá tvář měla namalovaný bizarní úsměv, rudý nos a přehnaně zvýrazněné oči a obočí. Obličej ohraničovala ohromná červená paruka. Vedle těla byla nahromaděná nepromokavá celta.
Riley došlo, že tělo patří ženě.
Když se jí vyjasnily myšlenky, všimla si zvláštního a nepříjemného pachu. Když se rozhlédla po okolí, pochybovala, že pach pochází od těla - nebo alespoň ne výhradně. Všude kolem byly poházené odpadky. Ranní slunce vytahovalo pach lidských ostatků.
Muž v bílé bundě klečel vedle těla a pečlivě jej studoval. Crivaro jej představil jako Victora Dahla, lékařského znalce hlavního města.
Crivaro zakroutil hlavou a řekl Dahlovi, “Tohle je ještě podivnější, než jsem čekal.“
Dahl si stoupl a řekl, “Jo, podivný. A je to stejné jako ta předchozí oběť.“
Riley si pomyslela...
Předchozí oběť?
Před touto vraždou byl také zabit nějaký klaun?
“Dostal jsem informace teprve před nedávnem,“ řekl Crivaro Dahlovi a poldům. “Možná můžete předat informace tady mému nováčkovi a říci jí, o co tu jde. Já sám o tomhle případu nemám dost informací.“
Dahl pohlédl na Riley a chvíli přemítal. Riley přemýšlela, jestli vypadá tak zle, jak se cítí. Ale pak se lékařský expert pustil do vysvětlování.
“V sobotu ráno bylo v uličce za divadlem nalezeno tělo. Obětí byla mladá žena jménem Margo Birch - a byla oblečená dost podobně jako tato oběť. Poldům došlo, že to byla podivná vražda, jako žádná jiná. A pak se včera v noci objevilo toto tělo. Další mladá žena takhle oblečená a namalovaná.“
Pak to Riley došlo. Tohle nebyl opravdový klaun. Byla to obyčejná mladá žena, oblečená jako klaun. Dvě ženy byly bizarně oblečeny a namalovány a také zavražděny.
Crivaro dodal, “A tak se z toho stal případ pro FBI a byli jsme zavoláni.“
“To je pravda,“ dodal Dahl a rozhlížel se po odpadcích rozházených po okolí. “Pár dnů tu byl karneval. V sobotu tu skončil. Proto tu jsou všechny ty odpadky - pole ještě nebylo uklizeno. Včera pozdě v noci sem přišel jeden ze sousedů s detektorem kovů a hledal mince, které se poztrácely během karnevalu. Našel tělo, které bylo tehdy zakryté plachtou.“
Riley se otočila a všimla si, že ji Crivaro bedlivě pozoruje.
Ujišťoval se, že se do ničeho nebude plést?
Nebo sledoval její reakci?
Zeptala se, “Byla tato žena identifikována?“
Jeden z poldů odpověděl, “Ještě ne.“
Crivaro dodal, “Prověřujeme jednu konkrétní hledanou osobu. Včera ráno byla nahlášená jedna nezvěstná, profesionální fotografka Janet Davisová. Noc předtím fotila v Lady Bird Johnson parku. Poldové si říkali, jestli by to nemohla být ona. Agent McCune je právě teď na návštěvě u jejího manžela. Možná nám pomůže s identifikací.“
Riley zaslechla zvuk poblíž zastavujících aut. Vzhlédla a uviděla parkovat několik televizních dodávek.
“Zatraceně,“ řekl jeden z poldů. “Doteď se nám o té záležitosti s klaunem u první vraždy dařilo mlčet. Máme ji znovu zakrýt?“
Crivaro otráveně zabručel, jak se z jednoho vozu začal hrnout štáb s kamerou a teleskopickým mikrofonem. Štáb spěchal na pole.
“Na to je už pozdě,“ řekl. “Už oběť viděli.“
Zatímco se blížily další televizní dodávky, Crivaro s doktorem mobilizovali poldy, aby se pokusili udržet reportéry co nejdál od policejní pásky.
Mezitím se Riley zahleděla na oběť a zamyslela se...
Jak zemřela?
Teď se nebylo koho zeptat. Všichni byli zaneprázdněni reportéry, kteří pokládali hlasitě otázky.
Riley