– Jdi si to. – tichým hlasem poslal desátníka Klopa. Harutun přinesl noviny za půl hodiny, Ottile se už podařilo vyrovnat sto hřebíků.
– Co jsi sakra šel na smrt? Pojď sem.
Ottila vzala noviny a šířila je na kovadlinu.
– Tři. – nařídil chybu
– Čtyři. – Idot odpověděl zmateně.
– Co, čtyři?
– No, tři – čtyři – pět…
– Děláš si srandu? plivejte do svých rukou a tři, tři do otvorů. Vymažte všechny sviny z vašich rukou.
– Proč?
– Chcete to demonstrovat v laboratoři okresní policie?
– Ne.
– Pak tři tady a rychle.
Dítě si rychle hrálo míč s hráškem a podalo ho Klopovi.
– V? Páni! – překvapilo Klopa.
– Okamžitě cítil, apchi, ruka profesionála.
Hrášek Ottila zabalený do zlata z cigarety pod kusem papíru. A zapálil zapalovač. Papír hořel a sušil hrách. Ottila se rozvinula a mlátila hrášek kladivem. Uvolnil se tabákem vykuřeným z cigarety a skóroval zpět. Na konci utěsněno a dokončeno. Vložil jsem zkroucený kus lepenky zpod krabičky na filtr na místo filtru. A svým jazykem navlhčil horní část cigarety a zapálil ji. Jamb se drtil a stáhnutí přímo nasávalo do plic okrsku a vzpomněl si na Afriku. Jeho otevřené prostory a džungle. Tančili tam dole, když mi papuascas vytékal z mých úst. Olivier z mozku černého ze sousedního kmene, který přišel pro sůl. První sex s hrochem a další. Nakonec zatáhl jako bublina, zadržel dech a postupně vypouštěl okřídlený kouř ginu v nárazech. Jeho krev byla obohacena veselým kyslíkem a cítil, jako by létal v nulové gravitaci. Všechno kolem bylo jasné a bzučivé. Přišlo Ottilino dětství a všechno kolem se začalo potěšit. Pes vyšplhal ze stánku a viděl hloupý pohled majitele, tančil a vrtěl ocasem.
– Nic se nedělej? – Neřekl svůj hlas a cigaretu předal Intsephalopathovi. – Na Harutunu, vydrž. Jako odborník zjistěte rozdíl mezi hovno a hovno.
– A nikdy jsem to nekouřil. Apchi. Nevím jak.
– Stejně jako cigaretu, prostě nedopusťte kouře. Říkám, nedávejte to úplně do úst, nechte mezeru pro přívod vzduchu do plic a zatáhněte dovnitř, zatáhněte dovnitř a nevydávejte ven. Zatáhněte ji dovnitř a cítit to uvnitř vás.
Harutun pomalu přešel a zvedl kloub. Kouřil, jak nařídil šéf. Po chvíli se proměnil v zeleninu a hloupý jako krůta.
– Dejte dítěti. – Ottila zapomněla a nařídila Harutunovi. – Podívej vtip před vězení … – po půl hodině Ottila pokračoval – Arutun, pr. Co bereš?
– Ah? Dej.. – starý muž zamával a přišel ke smyslům. Natáhl cigaretu. Idot vzal ostří, nafoukl a podal ji kolem okresu. Začal druhé kolo a brzy Incephalopath dokončil patu.
– No, co? – pusťte Bedbuga. – kouř? Co kouříš, chlapče?
– Belomor. – Dostal jsem balíček Idota a vzal jsem si cigaretu a sebe. Drženo ven. Vzali a kouřili.
– No, řekni mi, jak jsi legálně posekal konopí? – Začal štěnice.
– Heh, můžeš mi na začátku říct, jak jsi jí legálně zasadil apchi? – přidal Harutun.
– Jako, heh. – připnul Idot. – na traktoru.
– Co pronásledujete, salago? – Harutun zuřil. – Na traktoru se škrábe. Posaďte se, parchante! Na celý život!!!
– Ano, posaďte se, jinak stojíte jako háček. Posaďte se na verandu. – navrhl desátníka chyby desátníka.
– Stručně řečeno, vtip byl v praxi. – začátek Idota.
– A kdo jsi studoval? zeptal se Klop.
– Ano, pro řidiče traktorů-generála. No, poslali do plánů, konopí se očistili od provazů. Je šita plachta pro vaše UAZ z konopných lan.
– Tady je jak? – překvapila Ottilu. – a co?
– No, dali mě na sklízecí stroj na konopí.
– A co je to? zeptal se Klop.
– Ano. – Potvrzená Incephalopath.
– A kde to víš? – překvapilo Klopa.
«Jsem v mládí, Apchi,» začal Harutun, ale Idot pokračoval:
– … byl drogově závislý.
– Drž hubu, štěně! – Harutun byl nadšený. – hraješ, apchi, posadíš se na dlouhou dobu.
– Uklidni se, Harutun. – Klop se usmál. – pokračovat.
– No, v mládí jsem žil a studoval na Kavkaze v Sharaga a my jsme měli předmět – bylo nazváno zemědělské stroje. Prošli jsme tedy sklízecím strojem na konopí. Ona, upchi, lpí na Bělorusku nebo na MTZ-40. Voot, apchi.
– A co bude dál? – otočil se k dítěti.
– No, jdu nahoru … – pokračoval Idot.
– Jak je to? zeptal se Klop.
«Ano, stejně jako kombinuje, apchi, jeden po druhém,» vysvětlil Intsephalopath. – máme pouze oddělení a, apchi, mají žebřík.
– Vidím. Co dál?
– No, jdu. – začátek Idota.
– Okamžitě jsem se opil. – přidal Klop.
– Co, apchi, konopí je moře. – připnul Harutun.
– Ne, náčelníku, nás vzal do traktoru UAZ s okresním policistou a sestrou. Bash s ranetkou mohl být nesen, ale už ne. Doktor neustále vyvíjí tlak. Na traktoru nejsou žádná okna, vedro, pouze střecha a vítr, a to jak z pece, tak z pěšky. Po dobu čtyř hodin je směna tak dechová, že kouření není nutné. Koneckonců, jste v tom sami. Tady. A přes pole podél silnice mezi nikly Kazakhs v džípu chytí traktor a jede nahoru, křičí: «Otevřete buben. Ano.» A pokud jej neotevřete, zabijí. Takže posloucháte. Čepele bubnu očistíte od prachu a prach je Galimovy hash. Za tímto účelem hodí peníze do kabiny a vyhodí je. Až pět kilogramů vytáhlo váhu, počet, pauza!? Zápasová hlava po dobu tří hodin pokrývá pět. Toto je téma.
– A tak málo a tři? – zeptal se syn Izya, který tiše odposlouchával. – vyzkoušet.
– No, skočil do domu, blbec. Nevidíš, že vyslýchám?
– Nechte ho poslouchat, je to legální a poučné – přerušila ji matka, která jí také zahřála ucho. – co bude dál?
– No, zkrátka jdu, bzučí mouchy a zakrývalo mě to, ale neotřel jsem to, jen jsem čichal vzduch. A já se podívám, partner jede vpředu a on vyskočí z traktoru a rozběhne se na stranu, a traktor stále jede. Dívám se do zrcadla a v něm se policista UAZ a lékař přibližují ke změně směny. Nejsem na místě. A z UAZ, pauza vyběhla poté, co utečený pomocník dohnal.
– A proč tak řídil, vyčítáš? – chyba Klop.
– Uzený, morone, před sečením. A bzučení větru obecně roztrhalo věže