Šílený detektiv. Legrační detektiv. StaVl Zosimov Premudroslovsky

Ottila vstala. – A vy – posaďte se, nyní to zjistíme.

      – A pak jsem šel spát.

      – Kam šli? Oba jsou v pořádku, ale ropucha? Trestají ho zatčení nucenou prací. Utekli. Uniknout!!! Volejte naléhavě Intsefalata. Máme útěk.

      – A kde je moje žena? – Dědeček řekl chvějícím se hlasem.

      – Nepřišla k nucené práci. Bude sedět stejně … – štěnice byla zběsile.

      – Šéfe!!! Apchi, řekl Intsephalopath a objevil se v díře ze strany ulice.

      – Oh, už jsi tady? – Co křičíš? – vyskočil Bedbug. – Rychle, chvála.

      – Blablablo, apchi, patron, jsi tady? Myslel jsem, že jsi v domě, tak jsem křičel.

      – Proč?

      – Tohle, apchi, jsem přinesl…

      – Koho?

      «Lékárna, apchi,» odpověděl Intsephalopath a místo svého hrnečku se v díře objevila zrzka, zakrytá akné a úhoři, šikmá, modro-červené oči tlapky vesničana a okamžitě se změnila na Arutunovovu tvář.

      – No, jak? – zeptal se desátníka.

      – Co, jak? – Otila ztuhla tázavě. «Nabízíš mi to?» Jsem ženatý, prosím…

      – Ne, kazetu, zadržel jsem ho, apchi, – A Incephalopath strčil Chemika do díry, – plazil se, pojď, tlustý kretén. – Ale on se zasekl se zmíněným místem v ní. Jak se říká: ani tudí ani syýrští. Správně, půl centneru v inzerovaném místě. Takže zadek nevstoupil. Acephalopath zůstal za zdí, vedle chemického zadku na ulici.

      – Co udělal? Stejné tření konopí?

      – Ne, horší. Zesměšňovat domácí apchi, zvířata. – odpověděl Harutun zpoza zdi.

      – Můj dobytek, co chci, pak vytvářím.., fu, vytvářím. – sypání slony, se zavřeným chemikem.

      – A co udělal? – dědeček zasáhl.

      – Ano, viděl jsem kanec kopyta s motorovou pilou, apchi, sousedy a zavolal. – nahlásil Harutun.

      – A co to je? Kdybych chtěl želé maso, – pro omluvu jsem byl uvězněn. – Tak mi přikaz, abych rozřezal celé prase? Navíc v ní stále není dostatek hmotnosti a lednička vyhořela.

      – Ano, za tebe by zemřela?! – Překvapený, stojící za Isoldovým manželem a zasmál se.

      – Ano, nezemřel bych, říkám vám, provléknu a vyléčím rány a poté zašiji.

      «Rybářská šňůra, apchi,» dodal Harutun.

      – A co to je?

      – A co je zpracováno? zeptal se Klop.

      – Moonshine.

      – Jo, anestetizováno, apchi, – Harutun se zašklebil. – že prase křičelo pro celou vesnici, kterou se zbavili i narkomani, drogově závislí z konopného niklu. A já, Apchi, jsem je procházel dva dny, bez spánku, bez jestřába, bez Isolda Apchiho, pásky.

      – Jaký druh elektrické pásky? zeptal se dědeček.

      «No, milý,» zaváhal Harutun a plakal.

      – Které ruce jsou v Americe svázané. – Přemýšlel jsem o Isolde.