– Nebo možná budeme souhlasit? – navrhl Idota, který okamžitě přestal plakat. – Zítra přijdeš s prasatem, uvidíme. Všichni jdou ven. Jsem unavený. Pracovní den je u konce.
– No tak, apchi, idiote. – navrhl Harutun a šel k východu.
– Idot. – následoval tělesného chlapce.
– … A s prasetem mě přivedeš berana. Rozumíš? – Arutun se zastavil a přeskočil Idota před sebou. Když se Idot dostal do vedení, Harutun ho nakopal do zadku a strčil ho do zad, hlasitě se zasmál…
Brzy odešli a Ottila šel do domu na večeři…
APULAZ 2
Ottila otevřel zúžené oči a nevysvětlitelně si prohlédl kuchyň. Tam byl vyvrženec a on strašně chtěl jíst, ale stůl byl prázdný.
– Co to bylo? pomyslel si. – Je zakrytá!
Roztopil jsem slzy z křesla a chtěl jsem začít sbírat jídlo na stole, když ho střežil tichý a blažený sténání přicházející z ložnic obytné části chaty.
– Sarah? – zamrkal v hlavě. – Ale ona je …?!
Sarah byla první dcerou Ottily a Isoldy, ale měla vrozenou vadu, to znamená, že byla hluchá v obou uších od narození, slepá v obou očích a hloupá, jinými slovy slepá hloupost, a proto již dříve nemusel být zastoupena. Ale teď nadešel čas, zvláště od té doby, co jí sténání z hloubi chýše patřilo. Mimochodem, Bůh jí dal krásnou postavu a hezkou tvář.
Byl však v rozpacích další zprávou předanou lékařem z Petrohradu, den po vyšetření, když Sarah onemocněla a její otec o ní vážně přemýšlel.
– Ona, otče, je těhotná, a proto je nemocná. – doktor rychle uzavřel.
– A kdo je otec? Koneckonců, k ní nikdo nepřijde?! – překvapilo Klopa. – Kromě domácností.
– Neznámý. Testování DNA může být provedeno, ale tento zásah může narušit vývoj dítěte. Až se narodíte, uvidíte: otec je černoch nebo Číňan. – odpověděl doktor a rychle odešel. Izzy ho následoval.
– Doktore, děkuji, že jste mě nevzdal.
– Za prvé, děkuji, že se nezbavíte…
– Oh, promiň, doktore. – a Izya vytáhla z kapsy šekovou knížku a odtrhla šek číslem uvedeným výše a podala ho lékaři.
– Ale vím, doktor natáhl ruku ke kontrole. – míchání krve, to je nebezpečná věc. V osmdesáti devíti případech se plod může zdát velmi špatný.
– Jak je to?
– Může se narodit zrůda.
– Kdo??? – štěkl na druhé straně štěnice a vyběhl k účastníkům.
Co se stalo? Ukázalo se, že Izzy a Sarah se staly zároveň dospělými. Ale život je život.
Ottila se s tím dal další den, protože on sám je synem kanibalu. Tak co?
…Najednou zazněl ostrý třesk dveří základní kanceláře a Ottila sebou trhla.
– Opět nezablokoval dveře v podpěře. – Štěnice byla rozhořčená.
V té polovině kasáren byly zvuky Arutunu, který někoho násilně táhl, rozeznatelné.
– Harutun někoho znovu vtáhne. zamumlal Klop pro sebe a podíval se na hodinky. – Oh, yo-mayo! Už tři noci?
Harutun se objevil ve dveřích kuchyně a zvolal:
– In! Mám to! – a hodil do středu starého muže, který strávil třicet osm let v zónách. To bylo zřejmé z tetování na celém těle. Jeho tetování se zahřívalo jako košile, a tak chodil jen ve spodních kalhotkách, a to i v zimě. Starý muž ztuhl v očekávání rytmu.
– Co je to? zeptal se Klop.
– Wooh, apchi, tenhle shnir stejný konopí se promnul do koše a dokonce podepsal klíč babičky. – Arutun se opřel o loket loktem.
– Jo? – překvapilo Klopa. – A co tře?
– Ano, jak, přerušila takovou bashu, – a vytáhla z kapsy kulečníkovou kouli.
– Je to všechno hash? – Natáhl ruku a vzal míč. Obrátil to do tváře, zavrčel a hodil to. – Patnáct let bude tahat. Zabavit. Co říkáš, dědo?
– Leží. – stařec se krčil na podlaze. – to není moje věc.
– A jehož? apchi.
– S pozdravem, je to on… a visí na nás, a Claudia a já jsme jen šukali do křoví. Obecně platí, že tento kůň hovno.
– Co? – explodoval Intsephalopath. – Je zajímavé, co kůň udělal na skládce odpadu, vytrhanou trávu, která tam neroste? Nebo výstroj? A konopí jí, život se naparuje, majitel – schmuck, takže se rozhodl zapomenout. A pak to netrpělivé.
– Ne, vzpomněl jsem si. Kolem projel nějaký pastýř. Zvedl tašku nebo si ji promnul a odešel. A co? Je to populární, bez zabezpečení, ale na peníze nejsou žádné peníze. A tak chci zapomenout. Takže pastýř vjel.
– Do prdele, říkáš? – Bug vylezl na židli. – Ráno není těžké se na klinice zkontrolovat.
«Kdo posloucháš, šéfe, apchi,» zašklebil se Harutun. – Bylo to takto: babička Klava je nahá, všechny rozmazané vazelínou, ty, protože ji nemohla rozmazat zády? Běžel jsem kolem koše a ztratil jsem se na konopných keřích.
– Běží? – šklebil se na starého muže.
– Na začátku jsi jí ukázal, ale jsi páchnoucí, a ona je pořád žena, byť stará. A v křoví jsi to kurva neudělala, a vydrhla jsi blažený prach, který uvízl nožem z jejího těla, a strčil ho do koule. A vyhodili jste tam nůž a ráno ho najdeme a vaše otisky prstů na něm a na bodnutí nožem – rvačka, to znamená, omáčka.
Starý muž tiše ležel a překvapeně vypadal. Koneckonců, všechno bylo tak, jak navrhuje verze Harutun?!
– A jak stále ještě nepíchala nohu, starý hlupáka. Koneckonců, všechny sračky z vesnice pocházely z doby sovy.
– Vo řekl! – Bedbug byl pyšný na své podřízené. – a odkud jste to spočítali, kolego?
– Viděl jsem to sám, chtěl jsem to sundat z mobilu, ale baterie byla vybitá.
– Promiň. – Klop si povzdechl.
– Co přesně? Apchi. zeptal se Klop.
– Je škoda, že baterie je vybitá. – Vyhodil jsem z křesla slzy a obešel místnost. – Nemusím hýbat mozky.
– Ano, všechno tohle nesmysly, šéfe. Do prdele je tažený koňem, a pokud ne, nejsem chycen na rudou rukou a všechno tady je jen předběh pro čtvrtletní zprávu o udělení ceny. – uzavřel starého muže a začal vstávat.
– Posaď se, apchi, parchante! – strčil Harutuna starého muže. – co máme dělat, patrone?
– Toto je zneužití autority! – starý muž byl rozhořčený.
– A ty mlčíš! Vyštěkl Ottila. –