– No, smrk spadl. – Byl rozhořčený a hodil všechno do zadku auta, rychle se rozhodl ji odvézt do obchodu s nikotinem a nepřipisoval alarmu význam. – No, co, okamžitě bez fronty a koupit? Minuty business.. – pomyslel si, ale ukázalo se, že někteří klienti platili za velké množství produktů za firemní párty a museli čekat deset minut. Pokladna je zaneprázdněna.
Když venku, je to v pohodě. Když odešel, jeho chladný džíp s chladným poplachem, s chladnou vodkou, chladným občerstvením a chladným pivem byl pryč.
«Unesli démony, khe…» zamumlal Slaveri Venadevič a zapálil chladnou cigaretu, zavolal policii o jeho únosu svému příteli, plukovníku.
O dvě hodiny později se na dvoře našel džíp: uvnitř mrtvoly mladíka a půl litru vodky, otevřená plechovka piva a téměř snědená svačina. Pět metrů od džípu ležela druhá mrtvola Khachika starší.
Připisovali všechno odebraným výrobkům a potrestali ředitele tohoto obchodu, říkají, že jeho dcera, sedmnáctiletá školačka, byla zabita. Slaveri Venadevič sám zaplatil za zloděje pohřbu z bezvědomého svědomí, jehož stěrači našli o týden později na skládce odpadků hlavu. Zavolali svého technika na scénu a uprchli, viděli policii a cítili strach z bezpráví.
Bývalé stěrače v domě bombardéru se usadily a kvůli všemu, co začaly klepat na všechny, včetně mě, za což jsem byl následně vyhozen správou «nočního útočiště» a skončil na ulici.
Putoval jsem po městě a nevěděl jsem, co dělat, chtěl jsem jíst a pít, spát a psát, hovno a plakat, prd a chrochtat.
– Dobře, dejte peklu pas, práci a bydlení!! – vpadl mi do mysli. A python požádal o něco jiného. – Právě teď je horko, maso a další…
– Jdi ukrást!! – vnitřní hlas prořízl jako srp.
– Ne. Nejsem ruský demokrat, ale sovětský muž. Moje mysl byla utvořena v postsovětském prostoru, kdy většina nejen nevěděla, jak krást, ale jednoduše rozdala a sdílela poslední kousek chleba, jako je Ježíš, uvědomila si bolest druhých a tomu nerozuměla. Ukradli znovu ty, kteří jsou nyní oligarchy a demokrati, kteří v zimě nemohou sněžit, a odnášet je od obyčejných lidí. Náměstek s zločineckou minulostí je v pohodě a dokonce hrdinský, říkají, starý režim sledoval. Ale pokud je člověk rebelem, pak je nebezpečnější a krutější než obyčejné kapsy jednou za sto. Naše země nezničili cizinci, a ne my – pouhý smrtelníci, ale tito zloději v zákoně – nyní zástupci Státní dumy. A všechno se změní, až bude odvolán poslední bývalý sovětský úředník, ai když není ani komunistou, je to zloděj té doby. A nyní se snaží znovu a znovu žít v luxusu a brát si od nás naše životy. A jejich děti, které neznají život, okamžitě poslancům. Čichat sračky, aby lépe přemýšlel a hlasoval pro inovace. A my, obyčejní lidé pro ně, jsme jen hmyz, dokonce ani dobytek. Celý éter okupoval nějaký druh prima donna. Je chválena a zpívaná svými písněmi. Je to nejdemokratičtější žena v naší zemi, provdala se za svého nelegitimního syna a to je vše: dělejte, co dělá. A ti, kteří jsou proti její monarchii, to znamená, že je lepší než píseň a ne příbuzný Mojžíše, neznamená formát, jako je například Viktor Tsoi, který byl odstraněn poté, co s ní odmítl spolupracovat. A to je ve všech kruzích moci. Naše demokracie je opakem západní demokracie, a tak je životní úroveň jiná: máme hovno a mají Kaif. Američané spojují demokrata s poctivostí, ale u nás Rusů se to chápe jako krádež a bandita. A znovu jsem dostal., No, nic, ne první. Šelmy v džungli jsou snazší, nemají zákon. A tady? Hlavní věc je zůstat v klidu. Vaří se – je to utopie, nervy jsou stále potřeba… Ale je všechno unavené?! Lov prostě není problém. Pokud jsou lidé proti králi, pak už to není země, ale kasárna, kde jsou nuceni existovat, nežijí. Ale první hodiny vědomé restrukturalizace v životě jsou obtížné, a když už chápete, co leží před námi, pak život není zajímavý a žijete bez přemýšlení o zítřku. Život bez cíle. Proto dnešní mládež úplně zničí zemi… Dva týdny zvedání od nuly, a zase se společensky najímám. A od této doby nebudu jednat…
Nevsky Prospect je srdcem Petrohradu. Z náměstí Alexandra Něvského na náměstí povstání Decembristů; od majáků po Hermitage. Kolik vidíte: žonglery a akrobaty a kapsy, žebráci a přísavci a podvodníci. Všichni tam pracují. A tváře jsou kriminálně dobře krmeny. Turisté jsou ve skutečnosti hradbou. Podívej, McDonaldův okázalý muž s lopatkou se zvětší, to znamená s peněženkou. A vidím, jak k němu člověk přichází s očividně sarkastickým výrazem.
– Ahoj bratře,.. skvělé! – pozdravil přísavku.
– Ano, zdravé, děkuji Bohu!
– Je život normální? Bohu? Bůh o tebe nedává sračky. Stručně řečeno, – přišel v těsném chlapci s přísavkem, řídil lopatou, jinak ho zabiju jako psa. Vezměte účty, zavřete lopatu a vložte ji do kapsy… A teď jděte. Neklouzejte, váš Bůh přikázal sdílet.
– Jak se budeš hlásit Bohu?
– A přiznávám se před smrtí a pořád vás budu v ráji podvodovat. Hahaha
A pak jsem přišel a bez varování ho strčil do bogey. Zalapal po dechu a snažil se odolat, instinktivně lpěl na mě jednou rukou a druhou rukou chytil játra. Nápoje, to je slabá játra.
– Vezměte si své peníze, soudruhu. – Říkám hlupák a odtrhl nůž od toho chlapa.
– Děkuji!!! – děkuje mi a ten chlap v smrtelných křečích ztrácí vědomí a umírá. A mohl někde pracovat a prospívat státu a lidem, ale demokratický chaos v zemi ho změnil ve spánek … – Tady, vezmi odměnu. – strká mi blázen a rychle uteče, skočí do svého Lexusu a odtrhne se. Šálek čaje a dvě klobásy v těstě, díky za uložení desítek tisíc zlodějů. Ale haléře je třeba zachránit. Ano, je tu mnoho lidí a všichni chodí. A cena je zuřivá a stále roste. Čím chudší lidé v zemi, tím dražší cena.
Co je to tady? Stojím a sleduji kolemjdoucí kolemjdoucí kolem chlapa. Vidím lidi, jak trčí a ne vaří, pivo saje, a bezdomovec na to. Požádá o něco a hned se na něj vznáší.
– Vážení!!! Pomozte chléb, vydělávejte drobné peníze?! – říká tajemný žebrák.
– Vypadni, soudruhu Huy!! – ten chlap vložený do rozhovoru. – Jdi, ukradni! – zlomil zadek. – Už vás nebaví lidi bez domova? – ten se usmál. Loch na něj upozornil, prozkoumal ho a zaujal výchozí pozici, vzal chlapa za jeho úroveň občana. Pokračoval. – Pouze jste si koupili pouze pivo a nebudete pít.
– Ano. táhl. – Právě jsem si koupil pivo, jeden přijde: «Dej mi dvě rublů?», Napil se a druhý: «Pomozte mi opustit metro, prostě mě pustili z policajtů.» Odstraňuje naše statečná policie osobní peníze? Nějaká absurdita, v televizi se říká opak.
– Hmm ano! – podporoval stoupající přísavek. A pokračoval:
– Vzal si další doušek: «Pomozte mi, brácho, usvědčte tramp …", už si napijete sedmý … – zdůraznil.
– Dvanáctý. – Získal jsem toho chlapa pomocí neuro-lingvistických programovacích technik a Carnegieho