ZA DEN. Humorná pravda. СтаВл Зосимов Премудрословски

parazitů, kteří zotročili zdravotně postižené a staré lidi z jejich podlahy, a také bezmocných chudých lidí, kteří byli s nimi vyrovnáni, jejich každodenní úplatek. Mniši však tuto volnost z vlastní strany postupně přehlíželi a rozhodli se změnit kruh kontaktů a místo strávení noci, uchýlili se ke mně a strávili noc ve suterénu koleje semináře Alexandra Něvského lávry, kde jednou studoval Aleksashka Nevzorov. Ještě jsem neztratil dovednosti a zkušenosti z pouličních bojů a mezi zloději jsem si užíval zvláštní autority. Zavolali mi bez věže a někdy se neodvažovali hádat. Stručně řečeno, nebyl jsem kontaktován a já jsem po poslechu Seraphima a Fiony, kteří věděli o mé autoritě opravdu, a ne podle pověstí, o komunikaci a výdělcích, jsem se obezřetně dohodl. Pointa byla, že jsem byl druh bezpečnostní peněženky. Oblékli se do truhlíku a šli do jakéhokoli obchodu a nabídli se modlit se za zdraví svých příbuzných, den předtím, pravděpodobně, a odešli do některých jeskyní Pskov. Jedno jméno stálo znovu ve výši dvaceti rublů. Peníze byly převedeny na mě a příjmy z Kazaňské katedrály byly spáleny v rámci jejich modlitební služby. Na rozdíl od nich jsem byl oblečen v civilním oblečení, ale s plnovousem. To se stalo v případě, že se na nás popadli policajti, pak jsem jako levá a v jejich přítomnosti nemají ani cent. A všechno šlo perfektně. V den, kdy jsme «nasekali», to znamená, dostali jsme právě tak, ne každý tisíc rublů a po práci jsme putovali po hospodách, kde jsme nalili sto gramů a opili se do podoby prasete. A putovali do svých cel, seminárního koleje, u Alexandra Něvského lávra, dobře krmeného a opilého, šťastného a unaveného, od uplynulého dne, ale cesta domů byla nebezpečná i obtížná. Probudil se různými způsoby, stalo se to v detoxikačním centru. A tady jsme opět odvezeni už docela opilý na policejní stanici. Fiona je úplně otupělá. Byl hubený, velmi laskavý, dobře čitelný a naivní. Výraz na jeho tváři, zejména opilý, byl jako tvář tupého berana se šikmýma očima. Seraf byl naopak šikmý a tlustý, jako prase, chamtivý a mazaný. Neustále musel být prohledáván až do konečníku, kde se obvykle skrývá heroin, kokain a plevel. Je pravda, že Fionin otec vstoupil do řitního otvoru, byl samozřejmě také iniciátorem hledání každého, samozřejmě, kromě mě, protože jsem měl peníze, a mohl jsem je snížit na svahu nebo na játrech, pro důvěru a víru ve svá slova, takže oni vždy věřil v mou specifičnost. A poté, co objevil bankovky, otec Seraphim činil pokání a žádal o odpuštění, klekl si na kolena a překvapeně přemýšlel, jak se tam valili a mumlali:

      – Ale jak se tam dostali?

      Když nás odvedli na nejbližší policejní stanici, nařídil nám služební důstojník, abychom zavřeli náš gang v opičím domě, kde už byli dva klauni Turkmensové a mizerně, páchnoucí bezdomovci, oblečeni v zimě, i když horko bylo přes palubu plus třicet, a měl také zimní čepici. A bez požadavku říká, že je ráno zima z rybaření, a škrábe buď lopatky, hýždě, potom krk, podpaží nebo chodidlo, aniž by si sundal boty, pak slabiny a další místa. A je to pravda.

      Přivedli jsme Fionu do podpaží v kleci a položili ho na čekací lavici. Odešel na záda a chrápal a otevřel ústa pro to, co nechci, ze kterého sliny pomalu vytékaly a zmátly se, zavalené vlasy vousů a knírků. Mouchy se krčily na hlenu a byly lepkavé, jako jedovatý moucha z komárů. Seraphim chraptivě seděl. A snažil jsem se skrýt zbytky peněz v podrážce, kde jsem měl vestavěnou peněženku. Náhle se rošt otevřel a nejzdravější, pravděpodobně z celého ředitelství pro vnitřní záležitosti, šlo dovnitř, android s pistolí na rameni. Pomalu jedl oči, prozkoumal chmyr, a když se orel podíval na asijská dvojčata různého věku, už se zasekli z očí opatrovníka ke zdi, otevřeli úzké oční štěrbiny na pět rublů, zavolali našim žákům a podívali se na spící Fionu, který v tu chvíli kroužil v ústech roj much, připomínající nálevku tornáda. Seraphim otevřel levé oko a řekl:

      – Veliteli, dokončte ho! – a ti, kteří jsou ve službě u baru, stříkající neozvedli sliny v kruhu, smáli se. Redneck v brnění těla klidně vrzajícími kostmi krční páteře otočil hlavu, aniž by se hýbal a falsetto, tj. V hlase jako malá holčička vyhodil do vzduchu:

      – Ty, moudrý chlap, s čím jít.. Rychle!!

      Seraphim pomalu zavrtěl hlavou, aby svými žáky upoutal oči strážce, pomalu vstal a opustil pohon.

      – Jméno. – zeptal se úředníka.

      – Já? Otec Seraphim! – starý mnich hrdě odpověděl a pohladil vousy.

      – Řekl jsem, celé jméno!! – dorazil služební důstojník. – Nebo jít do kamery na tři dny.

      – Skot Sergej Baituleuovič. – urážlivě nazval jeho jméno světským Seraphimem. – Budu to proklínat. zasyčel.

      – Co?? – Zeptal se policisty.

      – Říkám, že jsem toto jméno nosil dlouhou dobu, před mučením a přijetím celibátové večeře. prohlásil a zasyčel znovu. – Budu to proklínat.

      – Teď tě vezmu mezi nohy s klubem. – zavrčel druhý a stál na zadní straně otce svatého. – Správně, už je noc?

      – Ráno – Dobytek a večer … – přidáno posezení vedle něj.

      – Není to tak, už dvacet let jsem byl věrný. – Začal jsem bolet jako dítě, jehož bonbóny byly odvezeny.

      – Hej, Seraphime, je to Redneck..

      – Je to Chikatilo. – Po přerušení přidal zdravého policajta.

      – Už jste viděli relikvie vašich tesos?

      – Ano, oh, šéfe!

      – Ach jak! – úředník se usmál. – A ukradl kost? – všichni se smáli. – A přišel do Petrohradu, aby to prodával častěji?! – křik zesílil.

      – Neprovázejte se, Antikriste, Herodes, krále nebes, jinak vás všechny zatracím!!!! – Seraphim vykulil oči a nechtěně vytáhl staromódní.

      – Ale není třeba prd. – všimli si služebníka.

      – Ano, takhle kletí. – přidal policisty stojícího vzadu. Seraphim ještě více odhalil jeho šikmé oči, z nichž žáci byli: jeden je tmavě zelený a druhý světle hnědý.

      – Chceš, abych tě proklínal hned teď? – zeptal se zdravého pistolí. – zkrátka se dostanete ven, vrchlík v naší stodole v našem oddělení právě teď uklízíte.

      – A podám stížnost jménem pravoslavné církve. – Soudruh Dobyč se zamračil.

      – Byl jsi pryč, meloun, jsi ze západní Ukrajiny? Stepane, zavři to.

      Ráno jsme byli propuštěni a my jsme zůstali bez Seraphima, byl nucen vyčistit záchod. V poledne nás dohonil a modlili jsme se a zamířili k viditelným vývodům…

      poznámka 8

      Také jsem sloužil na základě smlouvy…

      Také jsem sloužil na základě smlouvy, i když v nepřítomnosti, ze slov obyvatel této Nochlezky a tak, abych nebyl zmaten v příbězích a událostech, já, všechno napsané v tomto cyklu: (poznámky od zkušeného potomka světského života (Bum)), přirovnávám k nominativnímu charakteru, typ příběhů o Vasily Terkinové, samozřejmě, pokud o něm někdo četl. Slyšel jsem jen o jeho vykořisťováních, které prováděli různí bojovníci v různých časech. Obecně jsem sloužil … «Já» je jméno protagonisty mých poznámek, mějte na paměti…