Dar Bitvy. Морган Райс

nebylo možné se takovému množství šípů vyhýbat donekonečna. Erec musel rychle něco vymyslet.

      „Otočíme to a budeme bojovat, bratře?“ zeptal se Strom, schovávající se za stěžněm nedaleko.

      Alistair seděla klidně vedle něj.

      „Zvládneš to, můj milý,“ řekla. „Viděla jsem to.“

      Erec jí pohledem poděkoval za povzbudivá slova a znovu se zadíval na okolní krajinu. Tu dostal nápad.

      „Občas,“ řekl, „musíme něco obětovat, abychom dosáhli něčeho většího.“

      Podíval se na bratra.

      „Naloď se na vedlejší loď, vyžeň z ní všechny pryč a zařaď ji jako poslední,“ poručil mu. Potom Stromovi podal ruku a zadíval se mu do očí.

      „Až s tím budeš hotov,“ dodal, „zapal ji a nasměruj rovnou proti nim. Přeskočíš zpátky sem těsně předtím, než se jí zmocní plameny.“

      Ve Stromových očích radostně zajiskřilo. Bez váhání vyskočil a rozběhl se splnit rozkaz. Gazelím skokem se přenesl na palubu vedlejší lodi a začal udílet rozkazy její posádce. Muži se okamžitě zvedali ze svých úkrytů a v rychlém sledu přeskakovali na Erecovu loď. Její ponor povážlivě klesnul, jak se zdvojnásobila lidská zátěž.

      „Více lidí k veslům!“ reagoval okamžitě Erec ve strachu, že zpomalí.

      Počet veslařů se zdvojnásobil a loď okamžitě citelně nabrala na rychlosti. Přesto však ještě nebyl spokojen.

      „Rozptylte se!“ velel další rozkazy. Přesuňte se na další lodě!“

      Posádka opuštěné lodi se tedy rozdělila do skupinek a každá potom skončila na palubě jiné z lodí, až se jejich váha nakonec rozložila tak, že to nebylo znát. Konečně měl Erec pocit, že mají tu správnou bojovou rychlost.

      Zaměřil svou pozornost na Stromovu loď. Jeho bratr zrovna zapálil pochodeň, obcházel s ní po lodi a systematicky ji podpaloval. Potom ji vší silou vrhnul nad sebe do plachtoví. Loď začínala hořet a bylo na čase zmizet. Strom se s rozběhem přenesl zpátky na Erecovu loď a společně potom sledovali, jak se ta opuštěná rychle mění v obří planoucí pochodeň, otáčí se v proudu a míří čímdál rychleji k imperiánům.

      „Veslovat!“ křičel Erec ve snaze ještě zvýšit rychlost a dostat se od imperiálních lodí co nejdále.

      Dařilo se, jejich náskok se opravdu začal zvětšovat.

      Imperiální lodě musely začít manévrovat, aby se vyhnuly té hořící, ale zatímco některé ještě měly čas a prostor, pro jiné, plující hlouběji ve formaci, už ani nebylo v omezeném prostoru říčního koryta kam manévrovat. Začali po ní tedy pálit vším, co měli. Plýtvali šípy i oštěpy na opuštěnou loď, které to stejně nemohlo nijak zvlášť ublížit. Loď byla bombardována ze všech stran, ale samozřejmě si nadále razila cestu po proudu a přímo k nim.

      Během chvíle projela prvními řadami, které se ještě stačily rozestoupit a ocitla se v centru imperiální flotily. Další už neměli kam uhnout.

      Začalo docházet ke srážkám, plameny přeskakovaly z jedné lodi na druhou a jejich posádky v děsu skákaly do vody. Imperiální flotilu zachvátil chaos a řev. Během chvilky bylo v plném plameni několik dalších lodí a oheň se, navzdory snaze posádek jej uhasit, šířil rychle dál.

      „PANE!“ uslyšel za sebou Erec.

      Otočil se a viděl jednoho ze svých mužů, jak ukazuje kupředu proti proudu řeky k něčemu, co Erecovi doslova vzalo dech. Za ohybem se totiž otvíral výhled na ohromné město, které nemohlo být ničím jiným, než jejich cílem.

      „Volusia,“ řekla Alistair přesvědčeně a Erec věděl, že má pravdu.