y se va
a comer a la cocina.
En la cocina hay pan con mantequilla
y mostaza.
Ahí vive la infancia.
No soy yo. Otra persona
chodil do lednice
ujídat kaviár. Dětství: housenka a motýl,
spojené jen
informací –
a to je detail, král Říše Memorie:
detail působí bolest.
Matko, to my
přicházíme za mrtvými,
kameníme každou vteřinou, jsme
sochy z hořčice, jinak
nemůžeme žít.
iba a la nevera
a comer el caviar. Infancia: oruga y mariposa,
unidas únicamente
por la información;
eso es un detalle, rey del Imperio de la Memoria:
el detalle conlleva dolor.
Madre, somos nosotros
los que nos aparecemos a los muertos,
apedreamos cada segundo, somos
estatuas de mostaza, de otra manera
no podemos vivir.
De Krvavý koleno (Petrov, 2005).
Zvíře veliké, vylezlé
Nelze se nabažit, nelze se vzdát, ještě je
běh srdce a ohrada krve, hrad těla, pevný,
[ale
prostupný
v prostupném hradu běhají lasičky s lesklýma očima
a všechny šťávy a polibky
vnitřních propojení
drž mě
a nepusť
já končí tady, já
nechce já
já nechci sebe
v polibku vyrvaném ze středu země, ze středu
bytosti
kůže je povrch
sladká, vede
dovnitř
do malého tunelu
kudy jezdí vlak
a v básni bylo napsáno:
„Čas odpočíval mezi stehny”
ale to je už dávno
čas se probudil
je tady, zvíře
veliké, vylezlé, koulí
očima
a žere nás a vybuchuje
mezi stehny
Animal grande, asomado
No es posible hartarse, ni rendirse, aún está
el galope del corazón y el redil de la sangre, el castillo del cuerpo,
[firme pero
accesible
en ese castillo accesible corren comadrejas de ojos brillantes
y todos los jugos y los besos
de las conexiones interiores
sujétame
y no me sueltes
el yo termina aquí, el yo
no quiere al yo
yo no me quiero a mí misma
en un beso arrancado al centro de la tierra, al centro
del ser
la piel es la superficie
dulce, conduce
adentro
a un pequeño túnel
por donde va un tren
y en un poema estaba escrito:
«El tiempo descansaba entre los muslos»
pero eso fue hace mucho
el tiempo se despertó
está aquí, animal
grande, asomado, gira
sus ojos
y nos devora y explota
entre los muslos
De Tady za rohem to všechno je (Pulchra, 2011).
Světový orloj je zadřený: Brusel
Světový orloj je zadřený
mrtvá liška na Boulevard du Triomphe
na kraji parku
mu vězí v soukolí,
kterým prošlapávají naprázdno
úředníci v eurooblecích
se svými eurokufry.
Hledím do zdi
na tři připínáčky:
na koleji Gándhí
mě nečekalo
ani prostěradlo.
(Dormir à Bruxelles de manière originale.)
A ty tři připínáčky
mě připichují zpátky
na kolej Větrník,
k žlutočerveným kachličkám,
do schizofrenních osmdesátých:
Hlavně vylez ven,
jdi se zvnějšnit
do světa za oknem.
Kdyby mi tehdy někdo řekl,
že za čtvrt století
poletím z letiště Václava Havla
do hlavního města
sjednocené Evropy,
poslala bych ho do Bohnic.
Evropský orloj je ale zadřený,
i když liščí mládě u jezera
nám další večer žralo z ruky
a já dostala nový pokoj
El reloj mundial está atascado: Bruselas
El reloj mundial está atascado
un zorro muerto en el Boulevard du Triomphe
al borde del parque
cuelga de su engranaje
pisoteado en vano
por