De sombra y terciopelo. Elena Buixaderas. Читать онлайн. Newlib. NEWLIB.NET

Автор: Elena Buixaderas
Издательство: Bookwire
Серия: Poesia
Жанр произведения: Языкознание
Год издания: 0
isbn: 9788412437423
Скачать книгу

      pije bolehlav

      z čí rukou a na kterého svatého

      Nikdo mi neřek jak se chodí nočním městem

      aby nebyl slyšet pláč

      ten neustálý pláč luceren a tramvajových dveří

      co prochází škvírami mezi lidmi

      jako od nekonečna po nekonečno natažená

      nejvyšší struna houslí

       Praha je veliký studený kvádr když padne

       noc a ta noc je pod tím kvádrem

       chodím po jeho hraně a nahoře a dole

       mluví lidé jsou si sebou tak jistí

       jako labutě na Vltavě

       ranní snídaní

      ale mně nikdo neřek jak chodit

      po hraně kvádru

      na kterém rohu spadnout

      a na kterém chytat duté ptačí kosti

      Z dutých kostí jsme si udělali

      syrinx

      a hrajem na nábřeží

      i když nám nikdo neřek

      že syrinx je a my jsme a dát to dohromady je

      krásný

       Praga del recién llegado

      Nadie me dijo cómo hay que vivir y cuál es

      el mejor momento

      para beber cicuta

      de la mano de quién y en qué santo

      Nadie me dijo cómo andar por la ciudad de noche

      para que no se oiga el llanto

      ese llanto incesante de las farolas y de las puertas de los tranvías

      que atraviesa las fisuras entre la gente

      como la cuerda más aguda de un violín estirada

      desde y hasta el infinito

       Praga es un gran prisma frío cuando cae

       la noche y esa noche está bajo el prisma

       camino por su arista y arriba y abajo

       la gente habla están tan seguros

       como los cisnes en el Moldava

       de desayunar temprano

      pero nadie me dijo cómo caminar

      por la arista del prisma

      en qué lado caer

      en cuál recoger esqueletos huecos de pájaro

      De los huesos huecos hicimos

      una siringa

      y tocamos en la ribera

      aunque nadie nos dijo

      que la siringa existe y nosotros existimos y compartirlo es

      hermoso

      že Praha je veliký dryák ředěný Vltavou

      že se v sobě přelévá jako prezidentská vlajka

      na Hradě

      a jako ona i Praha někdy mizí

      a to je konečně čas zjistit kdo jsme

      a jak daleko je láska.

      que Praga es un gran brebaje diluido por el Moldava

      que se vierte en sí misma como una bandera presidencial

      en el castillo

      e igual que ella también Praga desaparece a veces

      y ese es por fin el momento de descubrir quiénes somos

      y cómo de lejos está el amor.

      De Kostel pro kuřáky / A Church for Smokers (Novela bohemica, 2019).

       Houpačka v hlubinách chaosu

      Někdy přicházejí mrtví. Vlídnější

      než démoni,

      opakují, že nás milují

      míchají vodový guláš

      jsoucí i nejsoucí chvíle.

      Říkají, že nemám

      chodit tam za konec, kde bydlí

      nehotový svět, kamenící

      každou vteřinou…

      Kde cesta je socha cesty,

      ze snů a z hořčice a ze slz.

      Odkud se sypou

      domky z kategorií,

      krátký spoj metafory, oči jak kružítka

      v tunelu do prázdna,

      slova!

       Dítě se houpe na houpačce

      uprostřed chaosu.

      Chaos je bílý, rumělkově zlatý,

      modrý jak pokoj s kolíbkou uprostřed,

      pokoj po mrtvém.

       Dítě se houpe na houpačce a dobře

       se dívá. Za chvíli se zvedne

       a půjde se

      do kuchyně najíst.

      V kuchyni je chleba s máslem

      a hořčicí.

      Bydlí tam dětství.

      To nejsem já. Někdo jiný

       Columpio en las profundidades del caos

      A veces se aparecen los muertos. Más afables

      que los demonios,

      repiten que nos aman

      mezclan un guiso aguado

      momentos que están y no están.

      Dicen que no debo

      caminar hasta el final, donde vive

      el mundo sin acabar, apedreando

      cada segundo…

      Donde el camino es una estatua de un camino,

      hecha de sueños y de mostaza y de lágrimas.

      De donde se derraman

      casitas categorizadas,

      una breve conexión de metáfora, ojos como compases

      en un túnel hacia el vacío

      ¡palabras!

       Un niño se balancea en un columpio

      en medio del caos.

      El caos es blanco, dorado bermellón,

      azul como una habitación con una cuna en medio,