se toman una merienda,
el destino es la merienda, el destino
¡está sobreiluminado!
¿Quién hace la historia?
La historia la hace la inconsistencia humana
La historia la hace el tiempo
según pasa y escupe
las babas oxidadas
de sus licores de diversión
a las gargantas de la gente
anudadas en las nubes del yo
jak poznámky pod čarou,
pod čarou vesmíru
a svobodné vůle,
tedy viny,
mojí jako tvojí!
como notas a pie de página,
a pie de universo
y de libre albedrío
es decir, de culpa
la mía y ¡la tuya!
De Kostel pro kuřáky / A Church for Smokers (Novela bohemica, 2019).
WANDA HEINRICHOVÁ
(ŽILINA, ESLOVAQUIA, 1968)
Vigilie
a jak to vypadá pod hladinou?
stmívání maže rozhraní
okraje mechů na schodech k vodě
černají mění se ve vlající řasy
odlesky dráždí matou
dna lodí chrání vrstva smůly
dál v hloubi město naruby?
ke břehu se blíží houfy sépií
voda houstne sytí se inkoustem
stává se vesmírnou černou dírou
přitahují mě snad těžké kovy
v měkkých tělíčkách hlavonožců?
kalich z barvotisku
getsemanské bdění
olivetskou zeleň čeří
dech spících
i činovnický hlas kněze
za předlouhé velikonoční mše
nahoře ve svatovítském chrámu
ranní metro elektrické světlo
do sotva probuzených tváří
nové a nové bytosti se rojí
v jedné stanici se vagon
otře o záři dne
cestující mhouří oči
někteří zahlédnou ten unikavý přelud
o němž snivý Ital v polospánku špitá
è bellissima
giovane e antica
Vigilia
¿y cómo es todo bajo la superficie?
el atardecer borra las fronteras
los bordes de musgo en los peldaños hacia el agua
ennegrecen se transforman en algas ondeantes
los reflejos molestan confunden
los fondos de los barcos protegidos por una capa de resina
más profundo ¿la ciudad patas arriba?
hacia la orilla se acerca un grupo de sepias
el agua se espesa se llena de tinta
se hace agujero negro cósmico
¿tal vez me atraigan los metales pesados
de los delicados cuerpecitos de los cefalópodos?
un cáliz de cromotipia
la vigilia de Getsemaní
agita el verdor del Monte de los Olivos
la respiración de los durmientes
y la voz de funcionario del cura
en la misa interminable de Pascua
arriba en la catedral de San Vito
el metro de la mañana la luz eléctrica
en los rostros apenas despertados
más y más seres pululan
en una estación el vagón
se frota con el brillo del día
los viajeros entrecierran los ojos
algunos vislumbran esa visión única
sobre la que un italiano soñador susurra
è bellissima
giovane e antica
bambina e già donna
autentica
solare!
bambina e già donna
autentica
solare!
Fondamente nuove
to bylo tenkrát pokaždé
bud’to brzo nebo bídně
ale tady ne tady mi dopřáno nebude
špitál ne ani cmiter naproti
takový přepych
u baru lodníci čuměli na televizi
jeden mančaft prohrával druhý vyhrával
číšnice otřela stůl smrdutým hadrem
tady mi dopřáno nebude
takový přepych
fondamente nuove
a zdi v místech bez fasád
tady se drolí cihly
takový přepych
tady se nezůstává
fondamente nuove
vystřihnu si z papíru
potáhnu je na provázku
zlíchovskou ulicí
a narazím-li na louži
ó to bude krásné
téměř jako tam
Fondamente nuove
así era entonces cada vez
o bien pronto o bien miserablemente
pero aquí no aquí no se me concederá
el hospital no ni el camposanto de enfrente
semejante lujo
en el bar unos barqueros devoraban la televisión
un bando perdía el otro ganaba
la