V dáli vidím, jak se najednou na obzoru objevili otrokáři a sténání jejich motorů zesiluje. Pociťuji prohlubující se pocit hrůzy a bezmoci. Nevím, co udělat. Naše loď je příliš daleko od břehu, abychom se k ní nyní dostali – a i kdybychom mohli, Rupert by mohl zatím zabít Bena.
Penelope štěká a vyskočí Rose z náručí, spěchá napříč lodí a zakousne se do Rupertova lýtka.
Ten zakřičí a na okamžik pustí Bena.
Zazní výstřel. Logan spatřil svůj okamžik a neplýtval časem.
Je to čistý zásah, přímo mezi oči. Rupert na nás chvíli hledí, zatímco mu do mozku vniká kulka, oči dokořán otevřené. Potom sebou žuchne, padne na okraj lodi, jako by si sedl a pak spadne nazad a přistane s cáknutím do vody.
Je po všem.
“Připlujte s lodí zpátky ke břehu !” křičí Logan na Bena. “TEĎ HNED!”
Ben, který je stále omráčený, začne jednat. Z kapsy vyloví klíč, nastartuje loď a řídí ji zpět na břeh. Popadnu dva pytle jídla a Logan vezme zbytek a hodíme je na loď, jak se přiblíží ke břehu. Popadnu Bree a vyzvednu ji na loď, potom běžím zpět k náklaďáku. Logan chytne mé pytle zachráněných zásob a já vezmu Sašu. Potom si vzpomenu a běžím zpět k náklaďáku a vezmu Rupertův luk a šípy. Jako poslední na palubě skáču z břehu do lodi a ta už pluje pryč. Logan přistoupí ke kormidlu, přidá plyn a vší vervou vystartuje, plaví se s námi ven z úzkého průplavu.
Spěcháme k průplavu do Hudsonu, několik stovek yardů před námi. Na horizontu je loď otrokářů – lesklá, černá, hrozivá – a žene se k nám, není ani půl míle daleko. Bude to jen tak tak. Vypadá to, že se nám jen tak tak podaří dostat se včas ven z průplavu a jen tak tak máme šanci utéci. Budou přímo za námi.
Vyletíme na Hudson, zatímco se stmívá a v ten okamžik jsou otrokáři jasně vidět. Nejsou za námi ani sto yardů daleko a rychle se blíží. Za nimi si na horizontu všimnu té druhé lodi, i když ta je ještě dobrou míli daleko.
Jsem si jistá, že kdybychom měli více času, Logan by řekl já jsem ti to říkal. A měl by pravdu.
A zatímco se mi tyto myšlenky honí hlavou, najednou uslyším výstřely. Kolem nás proletí kulky a jedna z nich zasáhne bok lodi a rozdrtí dřevo. Rose a Bree vykřiknou.
“Zalehněte!” křičím.
Skočím k Bree a Rose, popadnu je a hodím je na zem. Logan má můj obdiv, ani sebou necukne a pokračuje v řízení lodi. Trochu vybočí z cesty, ale neztrácí kontrolu. Jak kormidluje, tak se přikrčí, snaží se vyhnout kulkám a zároveň se snaží vyhnout velkým kusům ledu, které se začínají tvořit.
Pokleknu vzadu v lodi a hlavou vykukuji jen tak vysoko, kolik je nezbytně nutné, zamířím svou pistolí po vojensku. Mířím na řidiče lodi a několikrát vystřelím.
Netrefuji se, ale alespoň jsem způsobila to, že se jejich loď vychýlila z trasy.
“Převezmi kormidlo!” vykřikne Logan na Bena.
Ben naštěstí nezaváhá. Spěchá dopředu a přebírá kormidlo; v ten okamžik loď vybočuje.
Logan pak spěchá ke mně a kleká si vedle.
Vystřelí a jeho kulky jen tak tak minou a odřou jejich loď. Oni odpoví protistřelbou a pár palců od mé hlavy proletí kulka. Rychle se přibližují.
Další kulka roztříští velký kus dřeva ze zádi naší lodi.
“Míří na naši palivovou nádrž!” vykřikne Logan. “Miř na jejich!”
“Kde je?” překřikuji řev motoru a kolem létající kulky.
“Po levé straně na jejich zádi!” vykřikne.
“Nemohu na ni zamířit,” řeknu. “Ne, když jsou k nám čelem.”
Najednou mám nápad.
“Bene!” vykřiknu. “Musíš je přinutit se otočit. Potřebujeme čistý zásah do jejich palivové nádrže!”
Ben se nerozmýšlí; ani to nedořeknu a on zatočí kormidlem, až to se mnou hodí do strany.
Otrokáři také zatočí a snaží se nás pronásledovat. A tím vystaví bok své lodi.
Zakleknu, a Logan také, a oba několikrát vystřelíme.
Nejprve naše záplava kulek mine.
Dělej. Dělej!
Myslím na svého otce. Vyrovnám zápěstí, zhluboka se nadechnu a znovu vystřelím.
K mému překvapení jsem zasáhla.
Loď otrokářů najednou exploduje. Půl tuctu otrokářů na lodi začne hořet, ječí a loď se dostane mimo kontrolu. Za několik sekund zpříma narazí na břeh.
Další velké exploze. Jejich loď se rychle potopí a pokud někdo přežil, určitě se topí v Hudsonu.
Ben se s námi stočí zpět proti proudu řeky a udržuje nás rovně; pomalu vstanu a zhluboka se nadechuji. Jen stěží tomu mohu uvěřit. Zabili jsme je.
“Pěkný zásah,” říká Logan.
Ale nemáme čas usnout na vavřínech. Na horizontu se blíží další loď. Pochybuji, že budeme mít podruhé stejné štěstí.
“Nemám náboje,” řeknu.
“Já už skoro také ne,” říká Logan.
“Nemůžeme zaútočit na tu další loď,” říkám. “A nejsme dost rychlí na to, abychom jim ujeli.”
“Co navrhuješ?” ptá se.
“Musíme se schovat.”
Otáčím se k Benovi.
“Najdi nám skrýš. Teď hned. Musíme tuto loď schovat. HNED!”
Ben vystartuje a já běžím na příď, stoupnu si vedle něj, prohlížím si řeku a hledám nějaký úkryt. Možná budeme mít štěstí a oni profrčí přímo kolem nás.
Ale možná také ne.
Č T Y Ř I
Všichni si zoufale prohlížíme horizont a konečně napravo spatříme úzký průplav. Vede do zrezivělého přístřešku starého doku.
“Támhle, napravo!” říkám Benovi.
“Co když nás uvidí?” zeptá se. “Nebudeme se moci dostat ven. Uvízneme tam. Zabijí nás.”
“Budeme to muset risknout,” řeknu.
Ben zrychlí a prudce zatočí do úzkého průplavu. Ženeme se kolem zrezivělé brány, starého vjezdu do starého, zrezivělého skladiště. Jak proplouváme kolem, vypne motor, potom zatočí doleva a ukryje nás za břehem, zatímco se pohupujeme na vodě. Dívám se na brázdu, kterou jsme za sebou v měsíčním svitu zanechali a modlím se, aby se dostatečně zklidnila, aby otrokáři naši stopu neviděli.
Všichni sedíme nervózně v tichosti, pohupujeme se na vodě, díváme se a čekáme. Řev motoru otrokářů je hlasitější a já zatajím dech.
Prosím, bože. Ať projedou kolem.
Vteřiny se zdají být jako hodina.
Konečně