“Jistá smrt,” odpověděl, “by byla otočit se zády k dceři, kterou miluji.”
Duncan se nezastavil, zahnul sám do uličky, sprintoval zpět vstříc smrti, do hořícího města. Věděl, že to znamená jistou smrt. A nedbal na to. Pokud jen znovu spatří Kyru.
Kyro, pomyslel si. Počkej na mě.
KAPITOLA PÁTÁ
Nejsvatější a Nejvyšší Ra seděl v hlavním městě na svém zlatém trůnu, uprostřed Androsu, hleděl dolů na síň plnou svých generálů, otroků a žadatelů, a třel si dlaně o područky trůnu, hořel nespokojeností. Věděl, že se má cítit vítězně, nasycen, poté, čeho všeho dosáhl. Nakonec Escalon byl ve světě poslední brzdou svobody, posledním místem v jeho říši, které nebylo úplně v podmanění a posledních několik dnů se mu podařilo vést své jednotky jednou z jeho největších drtivých porážek všech dob. Zavřel oči a usmál se, vychutnával si ten obraz, kdy nerušeně proběhl Jižní Bránou, srovnal se zemí všechna města v jižním Escalonu, zuřivě se hnal na sever až do hlavního města. Usmíval se, zatímco myslel na to, že tato země, jednou tak štědrá, byla nyní jen ohromným hrobem.
Věděl, že na jihu si Escalon nevede o nic lépe. Jeho flotile se podařilo zaplavit velké město Ur, které nyní nebylo nic než vzpomínka. Na východním pobřeží jeho flotily převzaly pod svou vládu Moře Slz a zničily všechna přístavní města podél pobřeží, počínaje Esephusem. Ani centimetr Escalonu neunikl jeho moci.
A co bylo nejvýznamnější, escalonský vzdorovitý vůdce, který toto všechno započal, Duncan, ležel v žaláři jako vězeň patřící Ra. A vskutku, jak se Ra rozhlédl a sledoval skrz okno východ slunce, chtělo se mu smát se vzrušením nad tou myšlenkou, že osobně povede Duncana na šibenici. Osobně zatáhne za provaz a bude se dívat, jak umírá. Při té myšlence se usmál. Dnes bude krásný den.
Raovo vítězství bylo na všech frontách kompletní – a přesto se stále necítil nasycen. Ra tam seděl, hleděl sám do sebe, snažil se pochopit svůj pocit neuspokojení. Měl vše, co si přál. Co ho hryzalo?
Ra se nikdy necítil nasycen, v žádné ze svých kampaní a za celý svůj život. Vždy bylo něco, co v něm hořelo, touha dosáhnout víc a víc. A dokonce i nyní to cítil. Co dalšího mohl udělat, aby naplnil svou touhu? přemýšlel. Aby své vítězství zcela naplnil?
Pomalu ho napadl plán. Mohl zabít každého muže, ženu a dítě, kteří v Escalonu ještě zbyli. Mohl znásilnit ženy a nejprve umučit muže. Zeširoka se usmál. Ano, to by pomohlo. Vlastně může začít hned teď.
Ra se podíval doů na své poradce, stovky svých nejlepších mužů, všichni před ním klečeli se svěšenýma hlavama, nikdo si nedovolil podívat se mu do očí. Všichni se dívali bez hlesu na zem, tak jak měli. Nakonec měli štěstí, protože byli v přítomnosti boha, jakým byl on sám.
Ra si odkašlal.
“Přiveďte mi okamžitě deset nejkrásnějších žen, které zbyly v zemi Escalonu,” přikázal, jeho hluboký hlas se rozduněl sálem.
Jeden z jeho služebných se uklonil, až se hlavou dotkl mramorové podlahy.
“Ano, můj pane!” řekl, když se otočil a utíkal pryč.
A jak služebný došel ke dveřím, ty se rozletěly, protože jiný služebný zběsile vběhl do sálu, utíkal přímo k trůnu Ra. Všichni ostatní v místnosti zalapali po dechu, zhrozeni tou urážkou. Nikdo si nedovolil do místnosti ani vstoupit, natož přiblížit se k Ra bez oficiálního pozvání. Udělat to znamenalo jistou smrt.
Služebný se vrhl obličejem na zem a Ra se na něj znechuceně podíval.
“Zabijte ho,” nařídil.
Několik jeho vojáků okamžitě přispěchalo a muže uchopilo. Táhli ho pryč, on se oháněl a křičel: “Počkejte můj úžasný Lode! Přinesl jsem urgentní zprávy – zprávy, které musíte okamžitě slyšet!”
Ra nechal toho muže, ať je odtažen pryč, nezáleželo mu na zprávách. Muž se celou cestu oháněl až konečně, když došli k východu a dveře se chystaly zavřít, zakřičel:
“Duncan utekl!”
Ra pocítil šok, najednou pozvedl svou pravou dlaň. Jeho muži se zastavili a drželi zvěsta u dveří.
Mračící se Ra pomalu zpracoval tu zprávu. Postavil se a zhluboka se nadechl. Sešel po slonovinových schodech, jeden po druhém, jeho zlaté boty duněly, zatímco přešel celý sál. Místnost byla potichu, plná napětí, až se konečně zastavil přímo před poslem. S každým krokem, který udělal, Ra cítil, jak v něm stoupá zlost.
“Řekni mi to znovu,” nařídil Ra temným a hrozivým hlasem.
Posel se zatřásl.
“Je mi to moc líto, můj velký a svatý Nejvyšší Lorde,” řekl třesoucím se hlasem, “ale Duncan uprchl. Někdo ho dostal ven z žaláře. Naši muži ho pronásledují hlavním městem, zatímco spolu hovoříme!”
Ra cítil, jak zrudl, cítil, jak v něm hoří oheň. Zaťal pěsti. To nedovolí. Nedovolí, aby byl okraden o svou poslední příležitost k uspokojení.
“Děkuji ti, že jsi mi přinesl tyto zprávy,” řekl Ra.
Ra se usmál a na okamžik posel vypadal uvolněně a dokonce se také začal usmívat a naparovat se pýchou.
Ra ho odměnil. Přistoupil blíže a pomalu mu dal ruce kolem krku a potom mačkal a mačkal. Muži se vypoulily oči v hlavě, pak se natáhl a chytil Ra za zápěstí – ale nebyl schopen jeho ruce odtáhnout. Ra věděl, že se mu to nepodaří. Nakonec to byl pouhý člověk a Ra byl velký a svatý Ra, Muž, Který Byl Bohem.
Muž zkolaboval na podlahu a byl mrtev. A přesto Ra necítil o nic víc uspokojení.
“Muži!” zahřměl Ra.
Jeho vůdci byli na pozoru a hleděli na něj ve strachu.
“Zablokujte každý východ z města! Vyšlete každého vojáka, kterého máte, aby našel toho Duncana. A zatímco v tom budete, zabijte do posledního všechny muže, ženy a děti v městě Escalonu. BĚŽTE!”
“Ano, Nejvyšší Lorde!” odpověděli muži jako jeden.
Všichni se hnali ven z místnosti, zakovávali jeden přes druhého, všichni spěchali, aby splnili přání svého vůdce dříve, než ti druzí.
Ra se otočil, zuřil, zhluboka se nadechl, zatímco přešel nyní prázdný sál. Vyšel na široký balkón, který vyhlížel na město.
Ra vyšel ven a pocítil čerstvý vzduch, zatímco si prohlížel chaotické město pod sebou. Jeho vojáci, k jeho příjemnému překvapení, zabírali většinu města. Přemýšlel, kde by Duncan mohl být. Obdivoval ho, to musel přiznat; možná v něm dokonce viděl i něco ze sebe. Duncan ale uvidí, co znamená nazlobit mocného Ra. Naučí se vděčně přijmout smrt. Naučí se podrobit se, stejně jako zbytek světa.
Rozezněly se výkřiky a Ra pohlédl dolů a viděl, jak jeho muži pozvedli meče a kopí a bodali nic nečekající muže a ženy a děti do zad. Podle jeho příkazu, ulicemi začala téci krev. Ra si povzdechl, do jisté míry v tom nacházel uspokojení. Všichni Escalonité se poučí. Bylo to stejné všude kam šel, v každé zemi, kterou dobyl. Zaplatí za hříchy