Hlídaná . Блейк Пирс

a uvědomila si, že co podlehla kouzlu knihy, uplynulo už hodně času. Musela ihned vyrazit, jinak by přišla pozdě na další přednášku.

      Opustila knihovnu a zamířila napříč kampusem. Knihu doktora Zimmermana si cestou držela pevně u těla. Asi v půli cesty na přednášku již nedokázala kouzlu knihy odolat, otevřela si a za chůze ji v rychlosti pročítala.

      Pak uslyšela mužský hlas ...

      "Hej, dávejte si pozor!"

      Riley se zastavila a vzhlédla od své knihy.

      Ryan Paige stál na chodníku přímo před ní a usmíval se na ni.

      Rileyno roztržité rozpoložení jej zjevně velmi pobavilo.

      Řekl, "Teda, to ale musí být zajímavá kniha. Málem jste do mě narazila. Mohl bych se podívat?"

      Riley mu zcela v rozpacích knihu podala.

      "Jsem ohromen," řekl Ryan a přitom si v knize listoval. "Dexter Zimmerman je jasný génius. Trestní právo není moje zaměření, ale na začátku studií jsem se zúčastnil několika jeho přednášek a skutečně mě ohromil. Četl jsem některé z jeho knih, ale ne tuto. Je to tak dobré, jak myslím, že to musí být?"

      Riley jen přikývla.

      Ryanův úsměv zmizel.

      Řekl, "Strašná věc, to co se stalo té dívce ve čtvrtek večer. Znala jsi ji?"

      Riley znovu přikývla a řekla, "Rhea a já jsme byly na stejné koleji – Gettier Hall."

      Ryan vypadal šokovaně.

      "No teda, tak to se omlouvám. To pro vás muselo být hrozné."

      Na okamžik se Riley rozpomněla na výkřik, který ji té strašné noci probudil, na pohled na Heather, choulící se v nevolnostech na chodbě, na krev na podlaze pokoje na koleji, Rheiny doširoka otevřené oči a podříznutý krk ...

      Při té vzpomínce se zachvěla ...

      On nemá ani tušení.

      Ryan zavrtěl hlavou a řekl, "Celý areál je napjatý – už od chvíle, kdy se to stalo. Policie ke mně dokonce tu noc přišla, vzbudila mne a kladla mi spoustu různých otázek. Věřila bys tomu?"

      Riley se trochu vyděsila.

      Jistě tomu dokázala uvěřit. Konec konců to byla ona, kdo dal policii Ryanovo jméno.

      Měla by to přiznat? Měla by se omluvit?

      Zatímco se snažila rozhodnout se, Ryan pokrčil rameny a řekl, "No, myslím, že museli mluvit se spoustou mužů. Slyšel jsem, že tu noc byla v Kentaurově doupěti a já jsem tam byl samozřejmě taky. Dělali jen svou práci. Tomu rozumím. A doufám, že chytí toho parchanta, který to udělal. No nic, to co se mi stalo není žádný velký problém – ne ve srovnání s tím, jaké to musí být pro tebe. Jak jsem řekl, je mi to opravdu, opravdu líto."

      "Díky," řekla Riley a pohlédla na své hodinky.

      Nechtěla být nezdvořilá. Ve skutečnosti doufala, že na tohoto hezkého muže znovu narazí. Ale právě teď přijde pozdě na přednášku – a kromě toho nějak nebyla naladěná na to, aby si užívala Ryanovy společnosti.

      Ryan jí vrátil knihu, jako by rozuměl. Poté vytrhl malý kousek papíru z poznámkového bloku a něco na něj napsal.

      Trochu nesměle řekl, "Hele, doufám, že to není nemístné, ale ... jen mě napadlo, že bych ti dal svoje telefonní číslo. Možná by sis někdy chtěla jen tak promluvit. Nebo ne. To záleží na tobě."

      Podal jí onen kousek papíru a dodal, "Napsal jsem tam také své jméno – pro případ, že jsi zapomněla."

      "Ryan Paige," řekla Riley. "Nezapomněla jsem."

      Přednesla mu své vlastní telefonní číslo. Obávala se, že to musí vypadat ukvapeně, sdělit mu své číslo, místo aby mu je napsala. Pravda byla, že byla ráda, že ho znovu vidí. Měla jen problémy se teď chovat přátelsky k někomu novému.

      "Díky," řekla a uložila si papír do kapsy. "Uvidíme se později."

      Riley minula Ryana a zamířila na svou přednášku.

      Slyšela, jak za ní Ryan zavolal, "Doufám, že ano."