Z pohledu na prodavaččin výraz by člověku nikdo nemohl mít za zlé, kdyby si myslel, že obsluhuje uprchlici z blázince. Přesto se otočila, pozorně si prohlédla všechny vystavené tašky a nakonec sundala z police velikou psaníčkovou kabelku se zlatou přezkou.
„Paráda,“ ocenila ji Lacey, která už se pohupovala na špičkách jako sprinter, který čeká na startovní výstřel. „Sečtěte mi to.“
Žena uposlechla jejího příkazu a začala do kabelky opatrně schovávat zabalené oblečení.
„Takže to bude—“
„BOTY!“ přerušil ji znenadání Laceyin výkřik. To má ale děravou hlavu. Právě kvůli svým hloupým lodičkám přece obchod v první řadě vyhledala. „Potřebuji boty!“
Prodavačce se nějakým způsobem podařilo vypadat ještě více otráveně než doposud. Nejspíš si myslela, že si z ní Lacey utahuje a nakonec uteče, aniž by si cokoli koupila.
„Boty máme támhle,“ prohlásila chladně a rukou přitom naznačila, kde je najde.
Lacey obrátila pozornost ke skromné nabídce překrásně tvarovaných podpatků, jaké běžně nosívala v New Yorku, kde se bolavé kotníky považovaly za riziko povolání. Nyní se však věci měly jinak, připomněla si. Nebylo třeba trápit se v obuvi, z níž ji budou bolet nohy.
Pohled jí padl na pár černých polobotek z lakované kůže. Ten bude skvěle ladit s androgynním stylem její nové kolekce kostýmků. Popadla je.
„Tyhle,“ oznámila a položila je na pult před prodavačku.
Žena už se ani neobtěžovala se Lacey ptát, jestli si je chce zkusit, a rovnou je namarkovala. Když na pokladně vyskočila čtyřmístná cena, odkašlala si do dlaně.
Lacey vytáhla kartu, nazula si své nové boty, poděkovala prodavačce a pak z obchodu lehkým krokem přešla do prázdné prodejny vedle. V hrudi se jí vzdouvala naděje, že od Stephena už za pár kratičkých okamžiků převezme klíče a stane se sousedkou té nerudné dámy v butiku, od které si právě zakoupila celou zbrusu novou identitu.
Když vešla, zdálo se, že ji Stephen málem nepoznal.
„Já myslela, žes říkal, že vypadala trochu potrhle?“ procedila koutkem úst žena, která stála vedle něj. Musela to být jeho žena, Martha. Jestli se pokoušela mluvit potichu, hrozivě se jí to nedařilo. Lacey slyšela každé slovo.
Lacey mávla rukama ke svému outfitu. „Tadá. Říkala jsem vám přece, že vím, co dělám,“ dobírala si ho.
Martha po Stephenovi střelila pohledem. „Čeho ses prosím tě bál, ty starý blázne? Vždyť je to odpověď na naše modlitby! Na nic nečekej a už jí ten pronájem dej!“
Lacey tomu nemohla uvěřit. Jaké štěstí. Rozhodně v tom musel mít prsty osud.
Stephen z tašky rychle vytáhl jakési dokumenty a položil je před ni na pult. Na rozdíl od rozvodových papírů, na něž ve chvíli nepopsatelného zármutku rovněž hleděla s nevěřícností, vyzařoval z těchto papírů naopak příslib něčeho lepšího, nové příležitosti. Vytáhla pero, to samé, kterým podepsala rozvodové papíry, a stvrdila dokument svým podpisem.
Lacey Doyleová. Majitelka podniku.
Její nový život byl zpečetěn.
KAPITOLA ŠESTÁ
Lacey držela v rukou smeták, zametala podlahu obchodu, jehož byla nyní hrdou nájemnicí, a srdce jí přetékalo radostí.
Ještě nikdy takový pocit nezažila. Jako by měla kontrolu nad celým svým životem, celým svým osudem a svou budoucnost držela ve vlastních rukou. Mozek jí běžel na plné obrátky a už stihl zformulovat počátky pěkně velkých plánů. Velkou zadní místnost chtěla na počest otcova snu, který nikdy neuskutečnil, proměnit v aukční síň. Dokud pracovala pro Saskii, zúčastnila se nespočtu aukcí (pravda, na straně kupujících, nikoli prodávajících), nepochybovala ovšem o tom, že se zvládne naučit vše, co k tomu bude potřebovat. Obchod taky ještě nikdy nevlastnila a teď se na ni podívejte. Kromě toho, všechno, co za něco stálo, vyžadovalo trochu úsilí.
V tom okamžiku koutkem oka zaznamenala, jak kolem prochází nějaká osoba, prudce se zastavuje a přes výlohu na ni zírá. Zvedla oči od zametání v naději, že uvidí Toma, místo toho si však uvědomila, že to před ní jako solný sloup stojí žena. A ne jen tak ledajaká žena, Lacey tuhle dámu moc dobře poznávala. Hubená jako vyžle, černé šaty a stejné tmavé, vlnité vlasy jako Lacey. Bylo to její zlomyslné dvojče—prodavačka od vedle.
Žena se vřítila odemčenými dveřmi do obchodu jako vichřice.
„Co tady děláte?“ obořila se na Lacey.
Lacey opřela smeták o pult a sebevědomě k ženě natáhla ruku. „Jmenuji se Lacey Doyleová. Jsem vaše nová sousedka.“
Žena zůstala na její ruku hledět s odporem, jako by byla prolezlá červy. „Cože?“
„Jsem vaše nová sousedka,“ zopakovala Lacey tím samým sebejistým tónem. „Právě jsem podepsala nájemní smlouvu.“
Žena vypadala, jako by ji právě uhodili do tváře. „Ale…“ zamumlala.
„Vy ten butik vlastníte nebo tam jen pracujete?“ zajímala se Lacey ve snaze přivést ohromenou ženu zpět ke svým smyslům.
Žena jako v hypnotickém transu pokývala hlavou. „Vlastním ho. Jsem Taryn. Taryn Maguireová.“ Pak zničehonic potřásla hlavou, zřejmě se konečně vzpamatovala ze svého překvapení, a přinutila se roztáhnout rty v přátelském úsměvu. „No není to příjemné, mít novou sousedku. Je to skvělý prostor, viďte? A ten nedostatek světla vám jistě také přijde vhod. Alespoň není vidět, jak je to tu zchátralé.“
Lacey odolala nutkání zdvihnout obočí. Léta matčiny pasivní agrese ji naučila nenechat se vyprovokovat.
Taryn se hlasitě zasmála, snad aby zjemnila svůj dvojsmyslný kompliment. „Tak mi povězte, jak se vám povedlo tady získat pronájem? Podle toho, co jsem naposledy slyšela, chtěl Stephen obchod prodávat.“
Lacey pokrčila rameny. „Chtěl. Ale změnil plány.“
Taryn vypadala, jako kdyby spolkla citrón. Oči jí těkaly z jedné strany obchodu na druhou a zvednutý nos, který už nad Lacey dneska jednou ohrnovala, jí nyní sahal málem až do nebe. Její odpor byl čím dál tím zřetelnější.
„A vy tu budete prodávat starožitnosti?“ dodala.
„Přesně tak. Můj otec se tomu řemeslu věnoval, když jsem byla malá, a tak se na jeho počest vydávám v jeho stopách.“
„Starožitnosti,“ zopakovala Taryn. Představa, že bude mít vedle svého nóbl butiku starožitnictví se jí očividně ani v nejmenším nezamlouvala. Probodávala Lacey očima jako jestřáb. „A to můžete udělat? Jen tak si přeskočit rybník a otevřít si podnik?“
„Pokud máte správné vízum,“ vysvětlila Lacey chladně.
„To je… zajímavé,“ poznamenala Taryn