Jessie udělala, jak jí řekli. Název Přechodná příprava označoval místnost, kde se všichni návštěvníci museli převléct, než mohli komunikovat s některým z pacientů. Na tomto místě si každý musel obléct šedý nemocniční plášť, sundat si všechny šperky a smýt veškeré líčení. Jak ji zde opakovaně varovali, tihle muži nepotřebovali žádné další podněcování.
O okamžik později se dveře přípravny otevřely a vystoupila z nich důstojnice Kathrine „Kat“ Gentryová, aby ji přivítala. Při pohledu na ni Jessie poskočilo srdce. Když se minulé léto poprvé setkaly, nepadly si sice příliš do noty, od té doby se však z obou žen staly kamarádky, jež pojilo společné vědomí, jaká temnota se skrývá v některých lidech. Jessie si ke Kat vypěstovala takovou důvěru, že jí jako jedné z méně než šesti lidí na celém světě svěřila, že je dcera Ozarkského kata.
Zatímco k ní Kat vykročila, Jessie si znovu připomněla, jaká je vedoucí bezpečnosti NRD tvrďačka. Navzdory tomu, že měřila sotva sto sedmdesát centimetrů, působila po tělesné stránce impozantním dojmem a její pětašedesátikilové tělo jako by sestávalo jen ze svalů a železné vůle. Bývalá příslušnice Army Rangers si odsloužila dvě mise v Afghánistánu, jež se jí podepsaly na obličeji. Hyzdily ho popáleniny od šrapnelu a dlouhá jizva, která jí začínala těsně pod levým okem a svisle se jí táhla dolů po tváři. Šedýma očima si neustále měřila okolí a pečlivě vstřebávala každý detail, aby zhodnotila, zda se jedná o hrozbu nebo ne.
U Jessie zjevně usoudila, že ne. Po tváři se jí rozlil široký úsměv a za okamžik už ji držela v medvědím objetí.
„Dlouho jsme se neviděly, paní z FBI,“ prohlásila nadšeně.
Jessie v jejím drtivém sevření zalapala po dechu a promluvila teprve, když ji Kat pustila.
„Nejsem z FBI,“ opravila ji. „Byla jsem tam jen na výcvik. Pořád patřím k LAPD.“
„To je fuk,“ mávla Kat odmítavě rukou. „Bylas v Quanticu, pracovala jsi s těmi nejvýše postavenými ve svém oboru a učila ses nóbl metody FBI. Když ti budu chtít říkat paní z FBI, tak to taky udělám.“
„Pokud to znamená, že mi nepřelomíš páteř napůl, tak mi klidně říkej, jak chceš.“
„Když už jsme u toho, nemyslím, že by se mi to ještě povedlo,“ poznamenala Kat. „Vypadáš silnější než předtím. Hádám, žes tam neposilovala jen mozkové závity.“
„Šest dní v týdnu,“ přisvědčila Jessie. „Běhy na dlouhou trať, překážkové dráhy, sebeobrana a školení se zbraní. Rozhodně mi nakopali zadek do solidnějšího tvaru.“
„Měla bych se bát?“ zeptala se Kat s předstíranými obavami a o krok přitom ustoupila s rukama zvednutýma v obranném gestu.
„Nemyslím, že bych tě dokázala nějak ohrozit,“ přiznala Jessie. „Je ale pravda, že mám pocit, že bych se před podezřelým dokázala ubránit, což doteď rozhodně neplatilo. Když se zpětně podívám na pár svých posledních střetnutí, mám štěstí, že jsem je přežila.“
„To je paráda, Jessie,“ řekla Kat. „Možná bychom někdy mohly změřit síly, dát si pár kol, abys nevypadla ze cviku.“
„Jestli máš na mysli pár kol v pití panáků, počítej se mnou. V opačném případě si teď asi dám od každodenního běhání a bušení a tak dál na chvíli pohov.“
„Beru to všechno zpátky,“ prohlásila Kat. „Pořád si stejný posera, jako vždycky.“
„A teď se projevuje ta pravá Kat Gentryová, tak jak ji znám a jak jsem si ji oblíbila. Věděla jsem, že musí existovat důvod, proč jsi byla první člověk, kterého jsem po návratu do města chtěla vidět.“
„Ačkoli jsem polichocena,“ podotkla Kat, „myslím, že obě víme, žes sem ve skutečnosti nepřišla za mnou. Přestaneme to odkládat a půjdem dovnitř?“
Jessie přikývla a následovala Kat do Přechodné přípravy, jejíž sterilita a tichost z návštěvy rychle vysály veškerou žertovnou atmosféru.
*
O patnáct minut později zavedla Kat Jessie ke dveřím, jež spojovaly bezpečnostní křídlo NRD s některými z nejnebezpečnějších lidí na planetě. Mezitím se také stihly zastavit u ní v kanceláři, aby si doplnily informace za posledních pár měsíců, které proběhly překvapivě jednotvárně.
Kat jí sdělila, že poté, co Crutchfield pohrozil, že se brzy setká s jejím otcem, zpřísnili již tak striktní bezpečnostní opatření ještě víc. Nainstalovali v zařízení další bezpečnostní kamery a přidali dodatečné požadavky na ověření totožnosti.
Neexistovalo nic, co by naznačovalo, že se Xander Thurman pokusil Crutchfielda navštívit. Jeho jedinými návštěvníky byli doktor, který mu chodil každý měsíc zkontrolovat životně důležité orgány, psychiatr, s nímž skoro nikdy nemluvil, detektiv od LAPD, který doufal, i když zjevně zbytečně, že se s ním Crutchfield podělí o informace k odloženému případu, na němž právě pracoval, a jeho soudem přidělený právník, který se jen chodil přesvědčit, že ho tam nemučí. S nikým z nich skoro nepromluvil.
O Jessie se podle Kat zaměstnancům také nezmiňoval, dokonce ani Erniemu Cortezovi, pohodářskému strážci, jenž na něj každý týden dohlížel ve sprše. Bylo to, jako by neexistovala. Uvažovala, zda je možné, že se na ni zlobí.
„Vím, že si pamatuješ, jak to chodí,“ obrátila se na ni Kat u bezpečnostních dveří. „Už je to ale pár měsíců, a tak si čistě pro jistotu zopakujeme bezpečnostní postupy. Nepřibližuj se k vězni. Nedotýkej se prosklené přepážky. Předpokládám, že na tenhle se vykašleš, ale oficiálně bys o sobě neměla prozrazovat žádné osobní informace. Jasné?“
„Ano,“ přitakala Jessie, která byla za připomenutí ráda. Pomohlo jí to přepnout mysl do správného rozpoložení.
Kat ukázala svůj odznak a kývla do kamery nad dveřmi. Někdo jim otevřel. Jessie v mžiku zaskočil nečekaný vír aktivity. Namísto obvyklých čtyř strážců jich tu bylo šest. K tomu po místnosti přecházeli další tři muži v dělnických uniformách, v rukou různé součásti technického vybavení.
„Co se tu děje?“ zajímala se.
„Ach, zapomněla jsem ti říct—uprostřed týdne nám posílají nové vězně. Budeme mít plno ve všech deseti celách. Proto kontrolujeme sledovací zařízení v prázdných celách, abychom se přesvědčili, že všechno funguje tak, jak má. Taky jsme zvýšili počet bezpečnostních pracovníků ze čtyř na šest během denní směny, tedy beze mě, a v noci ze tří na čtyři.“
„To zní… riskantně,“ poznamenala Jessie diplomaticky.
„Já proti tomu protestovala,“ přiznala Kat. „Ale kraj to tak potřeboval a my měli prázdné cely. Byla to předem prohraná bitva.“
Jessie přikývla a rozhlédla se kolem. Zdálo se, že na základech místnosti se nic nezměnilo. Jednotka byla navržená jako kruh, v jehož středu bylo velící středisko, ze kterého všemi směry vybíhaly paprsky vedoucí do