Darius jen těžce oddechoval, zkrvavený meč držel v ruce a uvědomil si, že nemá kam utéct. Když se perfektně sehrané oddíly vojáků vrhly do útoku, uvědomil si, že si pro něj jde smrt. On i ostatní si setřeli pot z čela a všichni se postavili tváří v tvář blížícím se vojákům. Připravovali se na nevyhnutelné. Rozhodli se, že neustoupí. Neustoupí, ať už se stane cokoli.
Náhle se ozval další mocný bojový pokřik, tentokrát zezadu. Když se Darius ohlédl, s radostí si uvědomil, že se všichni vesničané rozhodli k němu přidat. Všichni vyrazili kupředu a Darius viděl, že několik jeho bratrů ve zbrani se vrhlo k mrtvým imperiálním vojákům a sbírají z jejich těl meče a štíty. Ozbrojení se pak stavěli po jeho boku. Darius byl na vesničany hrdý. Přelili se po bojišti jako přílivová vlna a sbírali všechno, co se mohlo hodit v boji. Brali si na sebe zbroje mrtvých vojáků, sbírali jejich zbraně a během chvíle kolem něj stálo několik tuctů lidí ozbrojených skutečnými zbraněmi. Ti, kteří neměli ocelové zbraně, drželi alespoň jejich napodobeniny ze dřeva. Tucty mladších Dariových přátel svírali krátké dřevěné oštěpy, které předem důkladně naostřili, a také dřevěné luky a šípy. Očividně doufali v boj, který se blížil.
Všichni společně postupovali kupředu. Každý jeden z nich připravený bojovat na život a na smrt. Postupně se přidávali k Dariovi, připraveni čelit imperiální armádě.
V dálce zavlál obrovský prapor, zazněly trubky a imperiální armáda se připravila k útoku. Když vyrazily stovky imperiálních vojáků kupředu jako jeden muž, zaplnilo vzduch řinčení oceli. Vojáci postupovali uspořádaně, stěna mužů, bok po boku, udržovali bezchybnou formaci a postupně se blížili k davu vesničanů.
Darius vedl své muže do útoku. Všichni postupovali nebojácně po jeho boku. Když se přiblížili k imperiální formaci, Darius vykřikl:
„OŠTĚPY!“
Jeho lidé uposlechli rozkaz a vrhli krátké oštěpy. Ty zasvištěly Dariovi nad hlavou, proletěly vzduchem a našly si své cíle na druhé straně prostranství. Spousta dřevěných oštěpů nebyla dost ostrá, neškodně narazila do brnění a neškodně se odrazila. Mnoho z nich ale zasáhlo spoje mezi pláty a hrstka imperiálních vojáků vykřikla a poklesla.
„ŠÍPY!“ vykřikl teď Darius, zatímco stále pochodoval kupředu s mečem zdviženým vysoko nad hlavou. Vzdálenost mezi skupinami se zmenšovala.
Část vesničanů se zastavila, zamířila a vypustila salvu ostrých dřevěných šípů, tucty jich vysokým obloukem proletěly vzduchem přes prostranství a překvapily imperiální vojáky, kteří očividně nepředpokládali žádný odpor. Tím spíše nečekali, že by vesničané měli zbraně. Spousta šípů se opět neškodně odrazila od brnění, ale dostatek jich našel svůj cíl a šípy tak zasahovaly vojáky do krků. Další část tak padla.
„KAMENY!“ zakřičel Darius.
Několik tuctů vesničanů vystoupilo kupředu a za použití praků vrhlo kamenné střely.
Příval drobných kamenů se prohnal vzduchem a následně se rozduněl zvuk kamení zasahujícího brnění. Několik vojáků bylo zasaženo do obličeje a kleslo k zemi. Další pozvedli štíty či ruce a kryli se před útokem.
Postup imperiálních vojáků se zpomalil a odpor vnesl do jejich řad nejistotu – ale nezastavil je. Stále pokračovali v pochodu. Dokonce, i když je zasahovaly šípy, oštěpy a kameny, nikdy neporušili formaci. Prostě jen pozvedli štíty, příliš domýšliví na to, aby se sklonili, a pokračovali s halapartnami hrdě vztyčenými stále kupředu. U pasu se jim houpaly dlouhé ocelové meče a v ranním světle se blýskaly. Darius sledoval jejich postup a věděl, že se k němu blíží skvěle vycvičená armáda. Věděl, že se na něj valí smrtící vlna.
Ozvalo se náhlé dunění, a když se Darius podíval směrem, odkud přicházelo, uviděl tři ohromné zerty, jak se oddělily od postupující formace. Na každé z nich seděl jeden důstojník ozbrojený dlouhou halapartnou. Zerty pádily kupředu a ve tvářích jim byla vidět zuřivost. Kolem nich vířila mračna prachu.
Darius se připravil na útok. Jeden z důstojníků mířil přímo na něj. Voják zavrčel a pak pozvedl halapartnu a vrhl ji na Daria. Daria jeho rychlost překvapila. Jen taktak se mu podařilo na poslední chvíli vyhnout útoku tím, že ukročil z trasy letící halapartny.
Vesničan za ním už ale takové štěstí neměl. Byl to chlapec, kterého znal už jako malého. Vykřikl bolestí, když mu halapartna prorazila hrudník. Z úst se mu vyvalila krev a pak už jen padl na záda a prázdnýma očima zíral na oblohu.
Daria to rozzuřilo. Obrátil se a postavil se zertě. Trpělivě čekal, věděl, že pokud si svůj útok perfektně nenačasuje, rozdrtí ho zerta svými kopyty.
V poslední vteřině se Darius odvalil z cesty, švihl mečem a podsekl zertě nohy.
Zerta děsivě zařičela a padla hlavou k zemi. Jezdec z ní sletěl a přistál ve skupině vesničanů.
Ze skupiny se oddělil někdo z vesničanů a spěchal k jezdci na zemi. Nad hlavu zdvihl ohromný kámen. Darius se ohlédl a překvapeně si uvědomil, že je to Loti. Držela balvan nad hlavou a pak jím udeřila jezdce do helmy. Jezdec byl na místě mrtev.
Darius slyšel další dunění kopyt a když se ohlédl, viděl, že se přímo na něj řítí další zerta. Voják, který na ní seděl, pozvedl kopí a mířil jím na Daria. Nebyl čas jakkoli zareagovat.
Vzduch prořízlo divoké zavrčení a Darius viděl, že se odněkud vynořil Dray, skočil kupředu a vysokým obloukem se dostal k vojákovi, kterému se zakousl do nohy přesně ve chvíli, kdy vrhal kopí. Voják se naklonil kupředu a kopí vrhl přímo dolů do země. Dray ho pak strhl ze zerty a skupina vesničanů ho na zemi ubila.
Darius se vděčně podíval na Draye, který se přidal do boje po jeho boku.
Darius zaslechl další bojový pokřik a uviděl dalšího imperiálního důstojníka, jak se chystá k útoku. Pozvedl meč a chystal se Daria setnout. Darius ukročil a paríroval. S hlasitým třesknutím odrazil důstojníkův meč ještě dřív, než důstojník svůj útok dokončil. Pak se otočil a podrazil útočníkovi nohy. Ten padl na zem a Darius ho kopl do obličeje dřív, než stihl vstát. Vyřadil ho tak z boje nadobro.
Pak zahlédl Loti, jak probíhá kolem a vrhá se přímo do nejprudšího boje hned po tom, co sebrala ze země meč nějakého mrtvého vojáka. Dray se vrhl kupředu, aby ji chránil, a Daria znepokojovalo, že ji vidí v nejprudším boji. Byl by raději, kdyby byla někde v bezpečí.
Loc, její bratr, ho předběhl. Vyrazil kupředu a chytil Loti zezadu za rameno tak prudce, až jí vyrazil oštěp z ruky.
„Musíme se dostat pryč!“ pronesl naléhavě. „Tohle není místo pro tebe!“
„Tohle je přesně místo pro mě!“ odporovala mu.
Loc byl ale překvapivě silný, přestože měl jen jednu zdravou ruku, a podařilo se mu sestru odtáhnout z nejprudšího boje, i když nadávala a kopala kolem sebe. Darius mu byl vděčnější, než dokázal vyslovit.
Darius za sebou uslyšel další třesknutí oceli a když se obrátil, viděl jednoho ze svých bratří ve zbrani – Kaze – bojujícího s imperiálním vojákem. I když byl Kaz kdysi nepříjemný a pro Daria byl něco jako osina v zadku, musel Darius uznat, že se hodí mít ho na své straně. Sledoval, jak se Kaz s vojákem přetlačují sem a tam. Pak náhle voják, na kterém bylo vidět,