Vítr k nim přinesl křik. Byl to křik armády a chvíli co chvíli je přerušovaly dunivé kovové nárazy. Lámou portculis! Eldenovi se sevřel žaludek. Někdo útočí na brány města. To mohlo znamenat pouze jedno jediné, dorazila sem skutečná, dobře vycvičená a vybavená armáda. Ze všech dní museli zaútočit zrovna dnes, kdy byl Poutnický svátek.
Conven s O’Connorem se vrhli do akce. Rozkřičeli se na rekruty, aby nechali tréninku a shromáždili se kolem nich.
Branci si pospíšili splnit rozkazy. Během chvíle stále kolem tří svých velitelů, ztichli a očekávali pokyny.
„Muži,“ zahřměl Elden. „Králův Dvůr je napaden!“
Ozval se překvapený a notně vzrušený šepot.
„Ještě nejste Legie a rozhodně nemáte nic společného se Stříbrnými, ba ani dokonce s běžnou armádou, která by se teď měla na obranu města postavit. Ti muži tam to myslí zatraceně vážně a nezastaví se před ničím. Pokud proti nim vyrazíte vy, nejspíše v tom pokusu přijdete o život. Conven, O’Connor a já máme ale povinnost chránit naše město a musíme okamžitě vyrazit. Nečekám, že by se kdokoliv z vás chtěl přidat. Vlastně vás od toho chci odradit. Pokud by si však někdo přece jenom přál vyrazit s námi, ať teď předstoupí. Myslete však na to, že tam můžete zemřít stejně snadno, jako se teď otočit a utéct.“
Následovala chvíle ticha. Potom však jeden z chlapců předstoupil kupředu. Následoval jej druhý a potom už se najednou vpřed hrnuli úplně všichni. Bojovně vysunuté brady a jiskření v očích zcela zastiňovaly nepříliš široká ramena. Eldena ten pohled k jeho vlastnímu sebezapření naplnil pýchou.
„Nu, je vidět, že kuráž už vám nechybí.“
Nasedli na koně a s nebojácným pokřikem vyrazili jako velká jezdecká jednotka riskovat vlastní nezralé životy a na pomoc ostatním.
*
Elden, Conven a O’Connor vedli eskadronu zhruba stovky rekrutů. Všichni pobízeli koně do cvalu, měli tasené zbraně a už se notně přiblížili k městu. Když se k němu dostali na dohled, Elden byl šokován pohledem na několik tisíc McCloudských jednotek. Z jejich počínání bylo jasně vidět, že jsou dobře organizování. Očividně se chopili výhody a zaútočili v den velkého západního poutnického svátku. Obránci byli přečísleni minimálně deset ku jedné.
Conven se divoce rozesmál, pobídl hřebce a dostal se tak na špici formace.
„To je přesně poměr sil, který mám rád!“ křičel spokojeně a pobízel koně do trysku. Jako vždy chtěl být první, kdo se srazí s nepřítelem. Zvedl nad hlavu svou bojovou sekeru. Elden jenom obdivně kroutil hlavou. Conven neměl ani trochu strach postavit se tak velké přesile a určitě by tam jel i sám.
Nejbližší McCloudi si té nepočetné jednotky zprvu ani nevšimli a tak Conven svou rychlost dokonale zužitkoval a svou sekerou rychle složil hned dva z nich. Ihned se hrnul dál do davu vojáků. Potom se najednou odrazil od svého sedla a jako meteor vletěl přímo mezi ně. Tři z nich srazil ze sedel jenom tímto kouskem.
Elden s ostatními se drželi přímo za ním. Srazili se s McCloudy, kteří útok do zad ani v nejmenším nečekali. Elden vládnul mečem se zručností, kterou překonávala už jenom jeho zuřivost a ukazoval tak ostatním rekrutům, jak si mají počínat. Jeho obrovská síla mu dobře sloužila při srážení jednoho protivníka za druhým.
Brzy se jejich postup však zastavil a rozhořela se bitva na meče. Jejich malá jednotka však přesto přiměla zadní voje McCloudů ke změně taktiky. Najednou se museli bránit. Všichni legionáři se nebojácně vrhli do bitvy. Elden je koutkem oka sledoval a byl pyšný, že ani jeden zatím nezakolísal. Všichni se ponořili do boje naplno a bezváhání se rvali jako skuteční muži, strašlivě přečísleni a přitom bez sebemenších obav. McCloudi padali jako mouchy a byli náhlým přepadem naprosto zaskočeni.
Výhoda překvapení však nikdy netrvá dlouho. Zadní voje byly velmi brzy posíleny o další muže a legionáři se začali setkávat s elitními bojovníky. Někteří byli sraženi z koní. Merek a Ario obdrželi nějaké rány, ale zatím se drželi v sedlech a zarputile údery opláceli. Později byli však oba dva údery cepů rovněž vyhozeni ze sedel. O’Connor, který bojoval vedle Mereka, vyslal několik dobrých střel ze svého luku a zlikvidoval jimi mnoho nepřátel, avšak i on poté obdržel ránu štítem a poroučel se k zemi. Elden byl kompletně obklíčen nepřáteli, přišel o moment překvapení, a netrvalo dlouho a obdržel drtivou ránu válečným kladivem do prsního krunýře. Téměř zároveň mu nepřátelský meč vyťal ránu na levé paži. Otočil se a zuřivou ranou zabil původce svého zranění, ale na jeho místo se ihned hrnuli další. Conven byl vlastní volbou od začátku opěšalý a teď se bil jako bůh války. Jeho sekera trestala všechny koně i jejich jezdce, kteří se odvážili přiblížit na dosah. Ale ani jeho zuřivost mu nemohla dát druhý pár očí na zádech, a tak po určité chvíli vlastní převahy dostal drtivou ránu kladivem doprostřed zad a tváří napřed padl k zemi.
Dorazily další McCloudské posily. Nepřítel teď dokonce upustil od dobývání brány, aby se nejprve vypořádal s tímto nenadálým přepadem. Elden kolem sebe viděl stále méně vlastních bojovníků. Bylo jasné, že za chvíli budou zcela smeteni. Ale bylo mu to jedno. Králův Dvůr byl pod útokem a on klidně položí v jeho obraně vlastní život. I za ty legionářské chlapce, kteří se s ním do té bitvy tak nebojácně vrhli. Ještě před chvílí z nich měl smíšené pocity, ale teď už na ně byl jen a pouze pyšný. Už nezáleželo na tom, jestli jsou to ostřílení bojovníci, anebo jenom chlapci – cedili svou krev po jeho boku a to z nich vzájemně dělalo bratry, ať už byla jejich budoucnost jakákoliv.
*
Kendrick cválal dolů ze svahu hory poutníků a vedl svých tisíc Stříbrných. Všichni štvali své koně co to šlo, aby se co nejrychleji dostali ke zdroji černého kouře na obzoru. Za jízdy sám sebe plísnil za to, že nechal brány a hradby tak slabě chráněné. Nikdy by jej nenapadlo, že by právě v tento den mohl přijít útok a už vůbec ne od McCloudů, kteří měli být pod Gweninou vládou už dávno pacifikováni. Za to, že porušili mír právě v tento svatý den a napadli jeho město, mu teď ale šeredně zaplatí.
Byl obklopen tisicihlavou elitní jednotkou Stříbrných, byli tu v plné síle a všichni do jednoho odhodláni McCloudům řádně zatopit. Však oni uvidí, že Stříbrní nejsou jako ostatní bojovníci. Kendrick sám sobě přísahal, že nenechá ani jednoho z nepřátel naživu. A celá jejich strana Prstenu zaplatí taktéž. McCloudské království už nikdy znovu nepovstane.
Když se přiblížili, všiml si Kendrick, že zadní voje nepřítele byly napadeny legionářskou jízdou. Viděl Eldena, O’Connora i Convena. Byli strašlivě přečísleni, ale zatím nejevili žádné známky toho, že by se McCloudům hodlali vzdát. To jej naplnilo radostí i pýchou. Přesto však nemohl nevidět, že Legie bude brzy na hlavu poražena.
Vykřikl a pobídl koně do trysku. Jeho muži se zformovali v útočný klín a vybičovali koně do maximální rychlosti. Připravili si jezdecké oštěpy a když byli dostatečně blízko, začali je vrhat na nepřítele. Jeden z McCloudských velitelů se otočil zrovna v okamžiku, aby ještě stačil spatřit oštěp, který se mu vzápětí zabodl do hrudi a proklál jeho brnění skrz na skrz.
Tisíc skvělých rytířů za Kendrickovými zády vydalo burácivý bojový ryk. Řítili se sem jako bouře. Stříbrní!
McCloudi