Doufala, že nezapomíná počítat. Myšlenka celé té nepovolené noční hry tkvěla v tom, že na konci zůstane jenom jeden střelec, který nebyl nikým zasažen. Každý hráč měl stejnou zbraň – pistoli se střelivem naplněným barvou – a povolen byl jenom jediný zásobník stejné velikosti, kterou měla jejich standardní zbraň – Glock. Podle té byly pistole také vzhledově upraveny. To znamenalo, že každý měl jenom patnáct nábojů. Mackenzie jich nyní zbývalo čtrnáct a byla si vcelku jistá, že ostatní už každý vypálili nejméně tři nebo čtyři.
Vzhledem k tomu, že Harry s Cousinsem byli zaměstnáni jeden druhým, znamenalo to, že je momentálně nejnebezpečnější Shawn. Jenže Mackenzie neměla tušení, kde by mohl být. Na to, jak strašně byl vysoký, se mu dařilo velice dobře skrývat.
Opatrně poklekla a riskovala vyklonění zpoza strany svého auta, ve snaze Shawna odhalit. Neviděla jej, ale zato dobře uslyšela cvaknutí zbraně, ze které bylo nedaleko právě vypáleno. Ucukla zpátky právě včas. O nárazník se rozpleskla kulka s barvou. Trocha té zelené ji vystříkla na ruku v momentě, kdy se odtahovala, ale to se naštěstí jako zásah nepočítalo.
Aby byl člověk vyřazen, musel být zasažen do ruky, nohy, do zad nebo do trupu. Jediným zakázaným cílem byla hlava. Kulky byly sice vyrobeny z tenkého plastu, ale díky rychlosti, kterou dopadly, přesto dokázaly udělat na kůži pořádné jelito. Pokud by některá z nich trefila oko, zasažený nešťastník by o něj s velkou pravděpodobností přišel. To byl jeden z největších důvodů, proč se na tuto tradici a oficiálních místech dívali se značnou nelibostí. Věděli, že se to děje každý rok, ale obvykle prostě jenom zavírali oči a nechávali budoucí absolventy, aby si svou malou nebezpečnou zábavu pořádali pod pokličkou.
Ta rána dala Mackenzie docela dobrou představu o tom, kde se Shawn skrývá. Určitě byl schoulený za jedním z těch betonových sloupů ve středu. Přesně na místě, které plánovala sama pro sebe. Měl dokonalou pozici, ze které mohl ohrozit úplně všechny. Teď se odvrátil od Mackenzie a vypálil po Harrym. Trefil popelnici jenom kousíček od jeho hlavy. Ihned ale potom musel k zemi, protože po něm Harry i Cousins začali střílet společně.
Mackenzie rovněž pokusila své štěstí, vystřelila po Shawnovi a málem jej trefila do ramene. Sehnul se v poslední chvíli a střela mu tak jenom proletěla nad hlavou a zmizela ve tmě. Zároveň se však ozval Cousinsův výkřik v němž se mísila bolest i frustrace.
„Jsem venku,“ řekl Cousins a pomalu odcházel mimo parkoviště, aby se posadil na jednu z laviček, na kterých měli vyřazení tiše počkat na ostatní. Mackenzie zahlédla jasně žlutou skvrnu těsně nad jeho kotníkem, kam dopadla Harryho rána.
Harry se rozhodl celé situace využít a jako blesk vyrazil ze svého stanoviště za popelnicí. Svou pověstnou rychlostí mířil ke třetímu zaparkovanému autu.
Stále ještě běžel, když tu se Shawn vynořil ze své skrýše. Nejprve vystřelil na Mackenzie, aby jí udržel zalezlou, ale potom se okamžitě zaměřil na Harryho. Další jeho střela se rozpleskla o zem jenom pár centimetrů od Harryho lýtka zrovna ve chvíli, kdy zaběhl za auto.
Mackenzie se rychle přesunula na druhou stranu svého auta v naději, že by se jí mohlo podařit Shawna odrovnat. Vystřelila do stejného místa u základny sloupu, do kterého mířila před chvílí, ale z opačné strany vozidla. Když se tam její střela neškodně rozprskla, Shawn chviličku počkal a potom se vyklonil, aby zkontroloval situaci. V té chvíli už se Mackenzie prosmýkla zpátky na původní místo a z něj se k němu rychle ale tiše blížila. Stačilo jenom pár kroků a dosáhla ideálního úhlu, vypálila a trefila jej přímo do boku. Zelená barva se rozstříkla po jeho košili i kalhotech. Shawn byl tou ránou tak překvapen, že padl na zadek.
„Jsem venku,“ zakřičel a kysele po Mackenzie blýskl očima.
Ještě ani nestačil opustit arénu, aby se na lavičkách přidal ke Cousinsovi, když Mackenzie koutkem oka zahlédla pohyb na levé straně.
Ty parchante, pomyslela si.
Rychle doběhla ke sloupu a schovala se za ním. Přímo nad její hlavou svítila lampa. Mackenzie však věděla, že to bude její výhoda, pokud se útočník bude pokoušet schovávat ve stínech. Světlo může být příliš jasné, což mu v konečném důsledku značně stíží míření.
Jakmile se natlačila zády k silnému sloupu, už se o něj z druhé strany rozprskla střela s barvou. V tichu, které následovala, slyšela jenom Cousinse s Shawnem, kteří se pochechtávali na své lavičce.
„Tohle bude zábavná podívaná,“ řekl Cousins.
„Ty říkáš zábavná,“ přisadil si Shawn, „já říkám bolestivá.“
Mackenzie se navzdory faktu, že si dělali legraci i z ní, musela mírně pousmát. Nepochybovala o tom, že ji Harry klidně střelí. Rozhodně neměli ten typ vztahu, ve kterém by ji ochranitelsky ušetřil bolesti a nechal ji vyhrát. Teď byli oba na stejné lodi – již zítra absolvující agenti FBI.
Přesto však spolu strávili již hodně času, ať už ve škole, anebo v mnohem přátelštějších situacích po ní. Mackenzie jej znala velice dobře a věděla díky tomu, co musí udělat, aby jej dostala. Když se vyklonila, aby vystřelila do kola auta, za kterým se schovával, cítila se skoro až provinile.
Ze svého úkrytu se vyklonil okamžitě. Vykoukl přes kapotu. Mackenzie naznačila pohyb doprava, jako kdyby se chtěla vrátit zpátky na sloup. Vystřelil tam, přesně jak předpokládala. Ona se v tom okamžiku však už vydala do protisměru a překulila se doleva. Na konci pohybu zůstala ležet na zemi na břiše a s pistolí před sebou. Vypálila.
Střela Harryho zasáhla do pravé části hrudi. Jasně žlutá barva se rozprskla po jeho triku a na chvilku zasvitla ve stínu jako další lampa.
Harry padl na kolena a zahodil svou zbraň. Potom naplno vyšel zpoza auta a nevěřícně přitom kroutil hlavou.
„Jsem vyřízenej.“
Mackenzie vstala, naklonila hlavu do strany a trochu se zamračila.
„Zlobíš se?“ popíchla ho.
„Ani trochu. Byl to parádní tah.“
Cousins se Shawnem začali tleskat. V povzdálí vystoupil Bryers ze svého auta a přidal se k nim. Mackenzie věděla, že si o ní dělal starosti, ale že je zároveň i pyšný, že tu je. Součástí tradice totiž bylo, že jeden ze zkušených agentů musel být kolem a dohlížet, kdyby se něco zvrtlo. Občas se to stávalo. Verze, kterou zachytila Mackenzie, říkala, že v roce 1999 byl jeden chlapík zasažen zezadu do kolene a svůj promoční ceremoniál nakonec musel absolvovat s francouzskými holemi.
I s Bryersem se všichni shromáždili na lavičce. Byl to právě on, kdo teď sáhl do náprsní kapsy a vytáhl z ní oněch pět set dolarů. Složili se na ně všichni a teď náležely vítězce. Bryers peníze podal Mackenzie a řekl:
„Dělali jste si vůbec nějaké naděje, chlapci?“
„Dobrá práce, Mac,“ řekl Cousins. „Byl bych radši, kdybys mě oddělala ty, než tihle kašpaři.“
„Dík,“ pokývala Mackenzie hlavou.
„Nerad zním