“Jsem od FBI,” řekla Riley. “Agenti z Úřadu pro analýzu chování zanedlouho přijedou. Dům už jsem prohledala, mimo půdy.” Ukázala. “Ve stropě nad chodbou jsou dvířka.”
Policista vykřikl, “Bowersi, Wrighte, běžte zkontrolovat půdu. Zbytek prohledá okolí, prostor za domem a před ním.”
Bowers a Wright vstoupili přímo do chodby a stáhl si žebřík. Oba vyndali své zbraně. Jeden čekal pod žebříkem, zatímco druhý šplhal nahoru a svítil kolem baterkou. Za chvíli muž zmizel na půdě.
Brzy se ozval hlas, “Nikdo tu není.”
Riley chtěla pocítit úlevu. Ale popravdě si spíš přála, aby byl Peterson nahoře. Mohl být zajat hned tady – anebo, což by bylo ještě lepší, zastřelen. Byla si téměř jistá, že se neukáže před nebo za domem.
“Máte sklep?” zeptal se policejní velitel.
“Ne, jenom průlez,” řekla Riley.
Policista zavolal ven, “Bensone, Pratte, zkontrolujte to pod domem.”
April se stále držela své matky jako o život.
“Co se děje, mami?” zeptala se.
Riley zaváhala. Léta se vyhýbala tomu, aby toho April neřekla moc o ošklivé pravdě v její práci. Ale poslední dobou si uvědomila, že byla příliš ochranářská. A tak April pověděla o traumatickém zajetí v Petersonových rukách – nebo alespoň tolik, kolik si myslela, že unese. Také se svěřila se svými pochybnostmi o tom, že ten muž je skutečně mrtev.
Ale co má April říci nyní? Nebyla si jistá.
Předtím, než se Riley mohla rozhodnout, April řekla, “Jedná se o Petersona, že ano?”
Riley pevně obejmula svou dceru. Pokývala a snažila se schovat chvění, které zachvátilo celé její tělo.
“Je stále naživu.”
KAPITOLA 2
Za hodinu se Rileyn dům hemžil lidmi, kteří měli na sobě uniformy nebo nápis FBI. Těžce ozbrojení federální agenti a důkazní tým pracovali s policií.
“Uložte do pytlíku ty kamínky na posteli,” zvolal Craig Huang. “Budou muset být prozkoumány, kvůli otiskům nebo DNA.”
Nejprve Riley nebyla ráda, když viděla, že Huang rozhoduje. Byl velmi mladý a její předchozí zkušenost s práce s ním nedopadla dobře. Ale nyní viděla, že dával jasné příkazy a efektivně místo činu organizoval. Huang se dostával do své pracovní pozice.
Důkazní tým už se dal do práce, pročesával každý centimetr domu a odebíral otisky prstů. Ostatní agenti zmizeli do temnoty za domem, snažili se najít stopy po voze nebo stopy po otiscích pneumatik v lese. Nyní, když se zdálo, že věci běží hladce, Huang odvedl Riley od ostatních do kuchyně. S Riley se posadili ke stolu. April se tam k nim přidala, byla stále otřesena.
“Tak, co si myslíte?” zeptal se Huang Riley. “Je ještě šance, že ho najdeme?”
Riley si znechuceně povzdychla.
“Ne, obávám se, že už je dávno pryč. Musel tu být na začátku večera, předtím, než jsme přišly s dcerou domů.”
V ten okamžik vešla dovnitř zadním vchodem agentka, oděná do Kevlaru. Měla tmavé vlasy, tmavé oči a tmavou pleť a vypadala dokonce ještě mladší, než Huang.
“Agente Huangu, něco jsem našla,” řekla žena. “Škrábance na zámku u zadních dveří. Vypadá to, že je někdo otevřel.”
“Dobrá práce, agentko Vargas,” řekl Huang. “Nyní víme, jak se dostal dovnitř. Můžete chvíli zůstat s Riley a její dcerou?”
Tvář mladé ženy se potěšením rozzářila.
“Velmi ráda,” řekla.
Posadila se ke stolu a Huang opustil kuchyň, aby se přidal k ostatním.
“Agentko Paige, jsem agentka María de la Luz Vargas Ramírez.” Potom se doširoka usmála. “Vím, že to je dost dlouhé. V Mexiku to je zvykem. Lidé mi říkají Lucy Vargas.”
“Jsem ráda, že jste tady, agentko Vargas,” řekla Riley.
“Lucy, prosím.”
Mladá žena se na chvíli odmlčela a jen hleděla na Riley. Nakonec řekla, “Agentko Paige, doufám, že není nevhodné to, co řeknu, ale … je mi opravdovou ctí se s vámi setkat. Sleduji vaši práci od svého nástupu do zaškolení. Vaše záznamy jsou tak úžasné.”
“Děkuji vám,” řekla Riley.
Lucy se obdivně usmála. “Způsob, jakým jste uzavřela Petersonův případ – z celého toho příběhu prostě žasnu.”
Riley zakroutila hlavou.
“Kéž by byly věci tak snadné,” řekla. “Není mrtev. On byl tím dnešním narušitelem.”
Lucy na ni překvapeně zírala.
“Ale všichni říkají—” začala Lucy.
Riley ji přerušila.
“Někdo jiný si také myslel, že je naživu. Marie, ta žena, kterou jsem zachránila. Byla si jistá, že je stále na svobodě a vysmívá se jí. Ona …”
Riley se odmlčela, s bolestí si vzpomněla na pohled na Mariino tělo, které viselo v její ložnici.
“Spáchala sebevraždu,” řekla Riley.
Lucy vypadala vyděšeně i překvapeně. “To je mi líto,” řekla.
A pak Riley zaslechla známý hlas, který na ni zavolal.
“Riley? Jsi v pořádku?”
Otočila se a viděla Billa Jeffreys, jak stojí v klenutém průchodu do kuchyně a vyhlíží nervózně. Úřad pro analýzu chování ho na záležitost upozornil, a proto sem sám přijel.
“Jsem v pořádku, Bille,” řekla. “Stejně tak April. Posaď se.”
Bill se posadil ke stolu k Riley, April a Lucy. Lucy na něj hleděla, bylo zřejmé, že je užaslá z toho, že se setkává s Rileyným dřívějším partnerem, další FBI legendou.
Huang vstoupil do kuchyně.
“Nikdo není v domě, ani venku,” řekl Riley. “Moji lidé shromáždili všechny důkazy, které se jim podařilo najít. Říkají, že se skoro nebude čeho chytit. Bude na laborantech, aby z toho něco získali.”
“Toho jsem se obávala,” řekla Riley.
“Vypadá to, že je čas, abychom to pro dnešek zabalili,” řekl Huang. Pak opustil kuchyň, aby předal své poslední příkazy agentům.
Riley se otočila ke své dceři.
“April, dnes večer zůstaneš v domě svého otce.”
Apriliny oči se doširoka otevřely.
“Já tě tady nenechám,” řekla April. “A určitě nechci zůstat u otce.”
“Musíš,” řekla Riley. “Tady bys nemusela být v bezpečí.”
“Ale mami—”
Riley ji přerušila. “April, jsou určité věci, které jsem ti o tomto muži neřekla.