Posedlost . Блейк Пирс

ale nikdo jiný tomu nevěřil. Bylo od ní moudré, nechat věci jak jsou? Měla se více snažit o to, aby někoho přesvědčila?

      Zamrazilo jí, když pomyslela na to, že ti dva vrazi – Peterson a ten, který zde zabil ty dvě ženy – v tento okamžik žili svůj život jak se jim zlíbilo. Kolik dalších takových bylo na svobodě, někde v tomto státě, někde v této zemi? Proč byla naše kultura zamořená těmito pokřivenými lidskými bytostmi?

      Co asi dělají? Kují plány někde o samotě nebo příjemně tráví čas se svými přáteli a rodinou – nic netušícími, nevinnými lidmi, kteří nemají ponětí o ďáblu, který mezi nimi je?

      V daný okamžik nebyl způsob, jak by to Riley mohla zjistit. Ale její práce byla to zjistit.

      Také se ocitla v úzkostném přemýšlení o April. Nebyl to dobrý pocit, jen tak ji zanechat s jejím otcem. Ale co jiného mohla udělat? Riley věděla, že i kdyby tento případ nevzala, objevil by se brzy jiný. Byla prostě příliš zapletená do své práce, než aby mohla řešit nezvladatelnou dospívající. Nebyla doma dost často.

      Riley z náhlého popudu vyndala svůj mobil a poslala zprávu.

      Ahoj April. Jak se máš?

      Za pár vteřin přišla odpověď.

      Mám se fajn, mami. Jak se máš ty? Už jsi to vyřešila?

      Riley chvíli trvalo, než si uvědomila, že April má na mysli ten nový případ.

      Ještě ne, napsala.

      April odpověděla, Brzy to vyřešíš.

      Riley se nad tím pousmála, vypadalo to jako hlasování o důvěře.

      Napsala, Chceš si promluvit? Mohla bych ti teď zavolat.