RADÚZ: Proč pláčeš, rci…
MAHULENA: Že více nemohu než plakati!…
RADÚZ: Ó, nikdy rosa světější nepršela s nebes, než ta, co padá nyní s blankytu tvých očí! Kdo jsi?
MAHULENA: Jsem Mahulena… Král je můj otec… Ó, Radúze, neměj ho příliš v nenávisti… můžeš-li!
RUNA (za scénou): Kde meškáš, Mahuleno?
MAHULENA (se lekne): Hlas matčin! (Radúzovi) Ó, netrap se mi příliš… duše moje! (Odejde)
PŘIBINA: Pojď, pane! Splním, co mi král můj kázal, ač nerad, věř!
RADÚZ: Mahulena! (Odchází zamyšlen s Přibinou a s ostatními)
Opona
DRUHÉ DĚJSTVÍ
Velká, stará zahrada u zámku krále Stojmíra. Je plná stromovitě vysokých a košatých rostlin, tvořících různé krásné skupiny mezi stromy. Na jedné straně vodojem, vroubený omšenými kameny, stíněný klonícími se břízami a visutými vrbami. Ranní červánky svítí stromovím. V pozadí je vidět část zámku. Vratko nedaleko něho zaměstnán uřezáváním květin a kvetoucích ratolestí z keřů, jež skládá do koše.
Prija, Živa a Mahulena přicházejí od zámku. Prija a Živa pozdvihují teď proti slunci ruce, držíce v nich šňůry perel a lesklé šperky.
PRIJA: Ty jasné, čisté, svaté slunce, ty vidíš vše a házíš hrstky zlata štědře na hory, doly, nivy, jezera!
Конец ознакомительного фрагмента.
Текст предоставлен ООО «ЛитРес».
Прочитайте эту книгу целиком, купив полную легальную версию на ЛитРес.
Безопасно оплатить книгу можно банковской картой Visa, MasterCard, Maestro, со счета мобильного телефона, с платежного терминала, в салоне МТС или Связной, через PayPal, WebMoney, Яндекс.Деньги, QIWI Кошелек, бонусными картами или другим удобным Вам способом.