Ze všech koutů malé kanceláře byla cítit znuděnost. Kdyby to Jake nevěděl, nikdy by si netipnul, že tito dva otrávení policisté řeší obzvlášť nechutnou vraždu.
Tallhamer odvedl Jakea do dveří v zadní části kanceláře. Dveřmi prošel do věznice. Věznice čítala jen dvě cely umístěné naproti sobě. Mezi nimi vedla úzká chodba. Obě cely byly zrovna obsazené.
V první cele spal na lehátku muž v poněkud obnošeném obleku a nahlas chrápal. Naproti seděl hned na první pohled naštvaný muž v džínech a tričku.
Tallhamer si vyndal klíče a odemkl celu, ve které byl sedící muž a řekl: „Máš návštěvu, Phile. Říká, že je opravdovej agent FBI.“
Jake vstoupil do cely, zatímco Tallhamer zůstal stát venku a držel dveře od cely.
Phil Cardin zamžoural očima na Jakea a pronesl: „FBI jo? Možná byste mohl naučit tady zástupce Dawga dělat svou práci pořádně. Nikoho jsem nezabil, natož svou bývalou manželku. Kdybych ji zabil, okamžitě bych se tím pochlubil. Takže mě odsud koukejte pustit.“
Jake se podivil: Řekl mu někdo o té druhé vraždě?
Jake nabyl dojmu, že Cardin o ní neměl tušení. Došel k závěru, že alespoň prozatím bude lepší, aby to pro něj dál zůstalo tajemstvím.
Jake k němu promluvil: „Mám na vás pár otázek, pane Cardine. Chcete zavolat svého právníka?“
Cardin se uchechtl a ukázal na spícího muže v protější cele.
„Toho už tady mám – svým způsobem,“ odpověděl Cardin.
Vzápětí zařval na muže: „Hej, Ozzie. Nechceš už vystřízlivět? Potřebuju právní zastoupení. Dohlídni na to, aby neporušili moje práva. I když počkej, mám pocit, že tohle už jsi prošvihnul, ty ožralej neschopnej šmejde.“
Muž ve zmačkaném obleku se posadil a promnul si oči.
„Proč tu sakra tak křičíš?“ zabručel. „Nevšimnul sis, že se snažím spát? Krucinál, moje hlava. To je bolest.“
Jake zůstal zírat s pusou dokořán. Tlustý šerif se srdečně zasmál, když viděl, jak je Jake šokovaný.
Tallhamer řekl: „Agente Crivaro, dovolte mi představit vám Oswalda Hinese, jediného právníka ve městě. Čas od času ho přidělíme jako obhájce. Příhodně jsme ho před nějakou dobou zatkli za opilost a výtržnictví, takže ho máme akorát po ruce. Ne že by to bylo něco neobvyklého.“
Oswald Hines si odkašlal a zabručel: „Jo, přesně tak. Tady mám něco jako svůj druhý domov – nebo by se to dalo nazvat spíš druhou kanceláří. V těchto situacích je šikovně umístěná. V tomhle stavu by se mi nikam chodit nechtělo.“
Hines se pomalu a dlouze nadechl. Díval se na všechny kalným pohledem.
Pak pronesl k Jakeovi: „Poslouchejte, agente nevím-jak-se-jmenujete. Jako obhájce tohoto muže trvám na tom, abyste ho nechal na pokoji. Už týden mu pořád někdo klade otázky. Ve skutečnosti je tu držen bezdůvodně.“
Právník se zívnutím dodal: „Vlastně jsem doufal, že už tu touhle dobou nebude. Tak ať je pryč, než se zase probudím.“
Právník se opět pokládal na postel, když šerif řekl: „Nespi, Ozzie. Máš tu práci. Přinesu ti kafe. Mám tě pustit z cely, abys byl blíž u svého klienta?“
„Nee, odsud to stačí,“ odvětil Ozzie. „Ale pospěš si s tím kafem. Víš, jak ho mám rád.“
Šerif Tallhamer se zasmál: „Jaké chceš tentokrát?“
„V nějakém hrnku,“ odsekl Ozzie. „Jdi už.“
Tallhamer odešel zpět do kanceláře. Jake chvíli pozoroval vězně.
Nakonec Jake začal: „Pane Cardine, pokud vím, tak nemáte alibi na dobu, kdy byla zavražděna vaše bývalá manželka.“
Cardin pokrčil rameny a odpověděl: „Nevím, kde jste to vzali. Byl jsem doma. K večeři jsem si ohřál zmražené jídlo, celý večer koukal na televizi a zbytek noci jsem prospal. Nebyl jsem nikde poblíž místa, kde se to stalo – ať už se to stalo kdekoli.“
„Může vám to někdo dosvědčit?“ zeptal se Jake.
Cardinovi se na tváři objevil úšklebek: „Ne, ale nikdo mi ani nemůže dosvědčit opak, že ne?“
Jak tak Jake koukal na Cardinův posměšný výraz, přemítal: Je vinný a posmívá se mi?
Nebo jen nechápe závažnost své situace?
Jake se zeptal: „Jaké jste měli s bývalou manželku v době vraždy vztahy?“
Právník ostře vykřikl: „Neodpovídej na otázku, Phile.“
Cardin se podíval do druhé cely a řekl: „Drž hubu, Ozzie. Neřeknu mu nic, co už jsem neřekl asi stokrát předtím šerifovi. Nic se tím nezmění.“
Pak se podíval na Jakea a jízlivě poznamenal: „Mezi mnou a Alicí to bylo naprosto skvělé. Náš rozvod proběhl v přátelské atmosféře. Nikdy bych jí nezkřivil jediný vlásek na té její hezké hlavičce.“
Zrovna se vrátil šerif a podal právníkovi hrnek kávy.
„Ale hovno přátelský,“ řekl šerif Cardinovi. „V ten den, kdy byla zavražděná, jsi vtrhl do salónu krásy, kde pracovala, a přímo před jejími klientkami jsi na ni řval, že ti zničila život, k smrti ji nenávidíš a chceš, aby byla mrtvá. Proto jsi tady.“
Jake si strčil ruce do kapes a řekl: „Mohl byste mi laskavě říct, co to mělo znamenat?“
Cardinovi se vztekem zkřivily rty.
„Byla to všechno pravda – myslím to, že mi zničila život. Od té doby, co mě vyhodila a vzala si toho zatracenýho doktora, jde všechno od desíti k pěti. Ten den jsem zrovna dostal padáka. Dělal jsem kuchaře v bistru u Micka.“
„A to byla její vina?“ zajímal se Jake.
Cardin se zadíval Jakeovi zpříma do očí a procedil skrz zatnuté zuby: „Všechno je její vina.“
Z nenávisti, kterou slyšel v Cardinově hlase, přeběhl Jakeovi mráz po zádech.
Obviňování ostatních mu jde, napadlo ho.
Jake už měl co do činění s mnohými lidmi, kteří nedokázali přijmout odpovědnost, za to, co se v jejich životech pokazilo. A nebyli to vrazi. Byl si moc dobře vědom, že Cardinův nezkrotný vztek, může stěží považovat za důkaz jeho viny. Ale naprosto chápal, proč byl Cardin ihned zatčen.
Jake měl ale stále na paměti, že držet Cardina ve vazbě teď, když se odehrála další vražda, byla už věc jiná. Podle toho, co velitel Messenger řekl Jakeovi v Dightonu, neexistoval žádný jednoznačný důkaz, který by Cardina spojoval se spáchaným zločinem. Jediným důkazem bylo vyhrožování v minulosti a navíc nedávný výlev v salónu krásy, kde pracovala Alice. Vše se týkalo jen vedlejších okolností.
Pokud ho neusvědčí něco, co prozradí teď.
Jake řekl Cardinovi: „Chápu to tedy tak, že jakožto bývalý manžel zrovna