Byl by radši, kdyby Elenu nemusel zabíjet. Ale pokud by si měl vybrat mezi svým a jejím životem, zemřít by musela ona.
Rais popadl jednu ze zbraní, které položil na postel. Byl to Sig P220, černý, ráže .45. Vzal ji do levé ruky. Váha zbraně mu připadala známá a vítaná, jako bývalá milenka. Pravou rukou vzal otevřenou část pout. A pak čekal.
Hlasy na chodbě utichly.
„Luco?“ zavolal Elias. „Francisi?“ Mladý policista odklapl popruh pouzdra na zbraň, položil na ni ruku a vešel do potemnělého pokoje. Elena se plížila za ním.
Když Elias uviděl dva mrtvé muže na zemi, oči se mu rozšířily hrůzou.
Rais zasekl hák otevřeného klepeta zboku do krku mladého muže a pak jím trhl vzad. Kov se mu zakousl do zápěstí a rány na jeho zádech zahořely, ale snažil se tu bolest ignorovat, když mladému muži vytrhl hrdlo z krku. Vystříklo ohromné množství krve, která začala zabijákovi stékat po předloktí.
Levou rukou přitiskl Sig na Elenino čelo.
„Nekřič,“ řekl rychle a tiše. „Nepokoušej se vykřiknout. Budeš zticha a přežiješ. Jenom pípni a zemřeš. Rozumíš?“
Eleně z hrdla uniklo malé zapísknutí, když se pokoušela udusit výkřik, který se jí z něj dral. Přikývla, ale oči se jí zalily slzami. Elias dopadl obličejem na dlážděnou podlahu.
Prohlédl si ji od hlavy k patě. Byla drobná, ale její šaty byly volné a v pase elastické. „Vysvleč se,“ řekl jí.
Elena otevřela ústa hrůzou.
Rais si odfrkl. Jejímu zmatení však rozuměl; konec konců byl stále nahý. „Nejsem tenhle typ monstra,“ ujistil ji. „Potřebuju oblečení. A nebudu to opakovat.“
Mladičká žena si roztřeseně přetáhla přes hlavu horní část oděvu a pak shodila na zem kalhoty. Přetáhla je přes bílé nemocniční boty, kterými stála v kaluži Eliasovy krve.
Rais je vzal a nešikovně si je jednou rukou oblékl; ve druhé stále držel Sig, kterým mířil na Elenu. Nemocniční oděv byl vcelku pohodlný a kalhoty trochu krátké, ale budou stačit. Zastrčil si zbraň dozadu za pás kalhot a druhou si vzal z postele.
Elena tam stála jen ve spodním prádle a rukama si objímala tělo. Rais si toho všiml, sebral svou nemocniční košili a podal jí ji. „Zakryj se. Pak si lehni na postel.“ Když udělala, co po ní chtěl, našel u Lucova opasku svazek klíčů a odemkl si druhé klepeto pout. Pak přehodil řetěz kolem jednoho ze železných zábradlí a spoutal Eleně ruce.
Klíčky položil na nejzazší konec nočního stolku mimo její dosah. „Jakmile budu pryč, někdo sem přijde a pomůže ti,“ řekl jí. „Ale nejdřív mám pár otázek. Potřebuju, abys ke mně byla naprosto upřímná, protože jestli nebudeš, vrátím se sem a zabiju tě. Rozumíš?“
Horlivě přikývla, po tvářích se jí kutálely slzy.
„Kolik dalších sester je dnes na tomhle oddělení?“
„P-prosím, neubližujte jim,“ zakoktala se.
„Eleno. Kolik dalších sester je dnes na tomhle oddělení?“ zopakoval.
„D-dvě…,“ popotáhla. „Thomas a Mia. Ale Tom má teď přestávku. Bude dole.“
„Dobře.“ Karta se jménem, kterou měl připnutou na hábitu, měla zhruba velikost kreditní karty. Na ní byla malá fotka Eleny a na druhé straně po celé délce černý pruh. „Je tohle oddělení v noci zamčené? A tvoje karta, funguje jako klíč?“
Přikývla a znovu popotáhla.
„Dobře.“ Zastrčil si druhou zbraň za opasek nemocničního oděvu a klekl si k Eliasovu tělu. Pak mu sundal obě boty a nazul si je. Byly celkem těsné, ale k útěku mu postačí. „Poslední otázka. Víš, čím sem přijel Francis? Ten noční hlídač?“ Rukou pokynul k tělu muže v bílé uniformě.
„Ne-nejsem si jistá. Myslím… myslím, že pickupem.“
Rais prošacoval Francisovy kapsy a z jedné vytáhl klíče. Bylo na nich tlačítko pro dálkové odemykání. To mu jen pomůže auto najít. „Děkuju za upřímnost,“ řekl jí. Pak utrhl pruh z okraje nemocniční přikrývky a nacpal jí ho do pusy.
Chodba byla prázdná a silně osvětlená. zatímco se jí Rais plížil, v jedné ruce pevně držel Sig, ale nechával ho skrytý za zády. Na konci chodba ústila v širší prostor s pultem ve tvaru podkovy, která sloužil pro zdravotní sestry. Za ním na něj čekal východ. Za počítačem seděla zády k němu žena s kulatými brýlemi a tmavými vlasy vyčesanými do drdolu.
„Otoč se, prosím,“ řekl jí.
Žena se polekaně otočila a její oči padly na jejich pacienta/vězně v nemocničním oděvu, s jednou rukou od krve a se zbraní namířenou na ni. Ztratila dech a vypoulila oči.
„Ty musíš být Mia,“ řekl Rais. Ženě bylo s největší pravděpodobností čtyřicet, byla korpulentní a pod doširoka otevřenýma očima měla tmavé kruhy. „Ruce nad hlavu.“
Udělala, co jí říkal.
„Co se stalo s Francisem?“ zeptala se tiše.
„Francis je mrtvý,“ řekl Rais apaticky. „Pokud se k němu chceš přidat, stačí udělat něco unáhleného. Pokud chceš žít, pozorně poslouchej. Teď odejdu tamtěmi dveřmi. Jakmile se za mnou zavřou, pomalu napočítáš do třiceti. Pak se vydáš do mého pokoje. Elena žije, ale bude potřebovat tvou pomoc. Potom můžeš udělat cokoliv, co vás učili dělat v situaci, jako je tahle. Rozumíš?“
Sestra jednou pevně přikývla.
„Můžeš mi dát slovo, že se budeš přesně řídit mými pokyny? Ženy obvykle nezabíjím, když se tomu můžu vyhnout.“
Znovu přikývla, pomaleji.
„Dobře.“ Obešel ostrůvek, mezitím vytáhl kartičku z obalu připevněného na prsou jeho trička a projel s ní skrz skener napravo od dveří. Malá kontrolka přeblikla z červené na zelenou a zámek cvaknul. Rais zatlačil do dveří a otevřel je. Ještě jednou se ohlédl na Miu, která se ani nepohnula a jen sledovala, jak se za ním zavírají dveře.
A pak se dal do běhu.
Proběhl chodbou a mezitím si Sig opět zastrčil vzadu za pásek. Po dvou seběhl schody do prvního patra, rozrazil boční dveře a vyběhl ven do švýcarské noci. Jako studená ranní sprcha ho ovanul chladný vzduch a na chvíli si dovolil zastavit, aby se mohl volně nadechnout.
Nohy se mu třásly a hrozilo, že mu znovu vypovědí službu. Adrenalin z útěku rychle vyprchával a svaly měl pořád příliš zesláblé. Vytáhl z kapsy trička klíčky od Francisova auta a stiskl červené tlačítko. Alarm u SUV začal vřískat a světla se rozblikala. Rais ho rychle vypnul a rozběhl se k autu.
Věděl, že budou tohle auto hledat, ale sám ho dlouho používat nebude. Brzy mu nezbyde nic jiného, než se ho zbavit, najít nové oblečení a s ránem zamíří směrem k Hauptpostu, kde najde všechno, co