Lucas si mnul bolavou ruku. Přimhouřenýma očima probodl Olivera.
„Nesmysl,“ odfrkl si.
V tu chvíli si Oliver všiml myšky, která vyběhla ze stínů v rohu a začala očichávat rozlitou kávu.
„Podívejte!“ vykřikl Oliver.
Armando se podíval na myš. Ta si lízla kávy z podlahy a pak se náhle celá napjala.
Padla na bok. Byla mrtvá.
Všichni ztuhli. Strážní se zastavili.
Zadívali se na Armanda.
Armando se podíval na Lucase a jeho výraz se začal měnit. V obličeji se mu zračila bolest. Působil zrazeným dojmem.
„Lucasi?“ zeptal se zlomeným, nevěřícím hlasem.
Lucas zrudl hanbou.
Armandův výraz ztvrdnul. Napřáhl prst směrem k Lucasovi.
„Odveďte ho,“ přikázal strážným.
Strážní okamžitě pustili Olivera a chopili se Lucase.
„Tohle je šílené!“ vykřikl Lucas, když mu zkroutili ruce za zády. „Armando! Přece nebudete věřit tomu smradovi!“
Zatímco strážní táhli Lucase pryč, Armando mlčel.
Starý muž měl obličej zkroucený vztekem. Křičel a působil stejně šíleným dojmem jako Hitler, když mu Oliver zničil bombu.
„Tohle není konec, Olivere Blue!“ ječel. „Jednou tě dostanu!“
Pak ho odtáhli za dveře a zmizel jim z dohledu.
Oliver si zhluboka vydechl. Dokázal to. Opravdu to dokázal. Zachránil Armandovi život.
Vzhlédl ke starému vynálezci stojícímu v chaosu jeho kanceláře. Působil šokovaně, ohromeně. Dlouho se jen vzájemně dívali do očí.
A pak se konečně Armando usmál.
„Dlouho jsem čekal, až tě zase uvidím.“
KAPITOLA DRUHÁ
Malcolm Mstivý namířil kuši. Pomalu vydechl. Stiskl spoušť.
Šipka jako blesk proletěla vzduchem a zabodla se přímo do středu. Perfektní výstřel. Malcolm se zakřenil.
„Skvělá práce, Malcolme,“ pronesl trenér Royce. „Od mého hvězdného žáka bych ani nic jiného nečekal.“
Malcolm mu hrdě vrátil kuši a vrátil se zpátky do řady spolužáků. Ti si ho žárlivě prohlíželi.
„Hvězdný žák,“ pitvořil se někdo.
Několik lidí se uchechtlo.
Malcolm jejich posměšky ignoroval. Měl důležitější věci, kterými se zabývat. Byl v Obsidiánové škole jen pár měsíců a už přeskočil děti, které tu byly celé roky. Byl to mocný vidoucí. Atomární – nejsilnější specializace, a navíc byl smíšený, kobaltový i bromový.
Co na tom, že se s ním nikdo nechtěl bavit? Přátele neměl už v době před příchodem do školy. Malcolmovi nijak nevadilo, pokud to tak bude i dál. Nebyl tu, aby si dělal přátele. Byl tu, aby vynikal a aby se stal nejlepším vidoucím, jakým bylo možné se stát. A aby zničil ty trapáky Ametysťáky, až na to přijde čas.
Náhle ucítil, jak mu něco narazilo zezadu do hlavy. Štíplo to a on po tom podvědomě sáhl. Když se podíval do dlaně, uviděl v ní mrtvou včelu.
Někdo na něj použil svoji moc. Prudce se otočil a pátral po viníkovi. Candice měla co dělat, aby se nesmála.
Malcolm přimhouřil oči. „Tos byla ty.“
„Jen tě bodla včela,“ odpověděla sladce.
„Vím, že jsi to byla ty. Máš biologickou specializaci. Jestli za to někdo může, tak ty.“
Candice nevinně pokrčila rameny.
Trenér Royce hlasitě zatleskal. „Malcolme Mstivý. Dívej se sem. Jen proto, že ti to jde skoro samo, nemusíš dělat nepořádek, když se snaží tvoji spolužáci. Trochu respektu.“
Malcolm prudce nasál vzduch. Nespravedlnost bodala stejně bolestivě jako včela.
Snažil se soustředit na spolužáky, kteří se postupně střídali a předváděli svoji mušku. Byl to typický zachmuřený den v Obsidiánové škole, ve vzduchu se vznášela mlha a všechno kvůli ní bylo vlhké. Velké hřiště se táhlo až k ohromnému panskému sídlu, ve kterém byla Škola pro Vidoucí profesorky Obsidiánové.
Na řadu přišla Candice. Šipka přeletěla vysoko nad terčem a Malcolm nemohl jinak než se usmát její smůle.
„Tohle jsou přesně dovednosti, které musíte vypilovat,“ vykřikl trenér Royce. „Když přijde na boj s ametystovými vidoucími, právě tohle je to, co je nejvíc překvapí. Tolik se soustřeďují na své specializace, až zapomínají na staré dobré zbraně.“
Koutek Malcolmových úst se zvedl ještě výš. Myšlenka na to, že nakope ty hloupé vidoucí ze školy profesora Ametysta mu zlepšila náladu. Nemohl se dočkat dne, kdy stane tváří v tvář jednomu z těch ubožáků. Pak mu ukáže, kdo je tady šéf. Ukáže mu, proč je Obsidiánová škola lepší. Proč si zaslouží být jedinou školou pro vidoucí.
V tu chvíli si Malcolm všiml několika dětí z druhého ročníku přicházejících na hřiště. Měli v rukou hokejové hole. Všiml si, že je mezi nimi Nataša Armstrongová. Chodila na soukromé lekce v knihovně, ty pro nadané studenty jako on. I když tam byl ve svých dvanácti letech nejmladší, ostatní se k němu chovali mile. Zvlášť Nataša. Neposmívala se mu za to, že je chytrý. A vůči profesoru Ametystovi cítila stejnou zášť jako Malcolm.
Nataša se rozhlédla a zamávala mu. Na tvářích se jí objevily roztomilé dolíčky. Malcolm její zamávání opětoval a cítil, že rudne.
To už ale slyšel Candicin sametový hlásek. „Páni, podívejme. Malcolm se zabouchl.“
Malcolm se přinutil dívat kupředu a ignoroval její posměšky. Candice se mu posmívala, protože ji odmítl. Takže žárlila, že starší dívka – navíc talentovaná a krásná jako Nataša Armstrongová, o něj měla zájem.
Zatímco druhá třída začala s hokejovým zápasem, vrátil se Malcolm pohledem zpět k impozantnímu viktoriánskému sídlu Obsidiánové školy. Přejel pohledem až k věži nahoře. Siluetu profesorky Obsidiánové v okně viděl jen nezřetelně, ale dívala se ven na svoje studenty. Pak upřela zrak přímo na Malcolma.
Musel se pousmát. Věděl, že ho sleduje. Sama si vybrala právě jeho na zvláštní misi. Už zítra se sejde s profesorkou Obsidiánovou osobně. Zítra mu řekne podrobnosti o jeho zvláštní misi. Do té doby bude klidně snášet posměšky i nadávky. Brzy už totiž bude hrdinou všech. Brzy bude jméno Malcolm Mstivý známé všem vidoucím ve všech časových osách. Dostane se do učebnic dějepisu.
Brzy bude v celém vesmíru znám jako ten, kdo jednou provždy zničil Školu pro Vidoucí.
KAPITOLA TŘETÍ
Olivera