„Proč mám dojem, že se touhle filosofií tak úplně neřídíte, Vine?“ prohlásila Jessie s šibalským výrazem, ačkoli přitom koutkem oka nadále pokukovala po bezdomovci.
Vin provokativně povytáhl obočí.
„Moc nerad vám narušuji vaši drbárnu…“ ozval se Ryan.
„Vy můžete dělat, co se vám zlíbí, hnědoočko,“ přerušil ho Vin a zamrkal na něj řasami.
Ryan to přešel bez povšimnutí a místo toho pokračoval.
„Ale potřebujeme od vás vědět, jak jste našel Taylor. Policistům jste řekl, že měla otevřené okno?“
Vinův obličej okamžitě povadl.
„Jenom na skulinku, ano. Nejdřív jsem zaklepal a zkusil dveře. Byly zamčené. Když neodpovídala, otevřel jsem okno trochu víc a vlezl dovnitř. Nejspíš jsem měl rovnou zavolat na devět set jedenáct. Jenže mě napadlo, že jestli je třeba zraněná a potřebuje pomoc, nemůžu tam jen tak stát a čekat.“
„Nemusíte se obhajovat, Vine,“ uklidňovala ho Jessie. „Měl jste strach o svou kamarádku. Jsem si jistá, že důkazy to potvrdí.“
„Děkuju,“ ocenil to Vin. Hlas se mu lehce třásl.
Jessie by vůči němu projevila silnější citovou reakci, kdyby se tak nesoustředila na bezdomovce, jemuž z paže stále kanul tenký pramínek krve. Nyní se začal na bříškách chodidel pohupovat zepředu dozadu a pravou rukou něco dělal pod bundou, která budila dojem, že je nasáklá jakousi hustou tekutinou. Vypadalo to, jako kdyby se bil do boku. Rty se mu bez přestání pohybovaly, ať už si ovšem bručel cokoliv, nešlo ho slyšet. Žena středního věku, jež před ním stála ve frontě, se po něm ustavičně nervózně ohlížela.
„Hele, Ryane,“ upozornila ho nonšalantně. „Podívej se nenápadně za sebe na toho vousatého chlapa vlevo ve frontě.“
Ryan poslechl a Vin taky.
„Na toho, co sebou pořád šije a hýbe pusou?“ zeptal se Ryan.
„Jo,“ přisvědčila Jessie. „Levá ruka mu krvácí a pravou má pod bundou. Myslím, že v ní něco drží.“
„Co to podle tebe je?“
„Nejsem si jistá. Taky jsem si ale všimla, že má na bundě u boku tmavou, mokrou skvrnu. Takže předpokládám, že to bude to samé, co mu způsobilo krvácení na druhé ruce. Navíc se zdá, že je celkem rozrušený. Narážel do ostatních zákazníků a ne náhodou.“
„Možná na tom něco bude,“ připustil Ryan tiše. „Anebo je jako polovina těch lidí, kolem kterých jsme prošli na ulici po cestě sem.“
„To je pravda,“ souhlasila Jessie, „až na to, že ta krev tomu trochu přidává na dramatičnosti. Nehledě na to, jak vyděšeně vypadají baristi za pultem. Přitom se vsadím, že jim sem musí bezdomovci chodit pořád.“
„Dobrá připomínka,“ poznamenal Ryan, vstal a tvář se mu na vteřinku stáhla do bolestivé grimasy. „Asi si zajdu stoupnout do řady na další kafe. Jessie, co kdybys potichu zašla pro toho strážníka venku a požádala ho, aby se k nám pro jistotu přidal?“
Jessie přikývla a také se postavila, přičemž se pokusila potlačit bolestné škubnutí, které jí po pár minutách nečinnosti projelo zády i nohou. Zamířila k východu a po cestě se ohlížela přes rameno. Viděla, jak Ryan zaujal pozici přímo za mumlajícím mužem. Otevřela dveře do obchodu a zamávala na uniformovaného policistu, jemuž předtím spílala.
„Mám obavy, že se vevnitř možná schyluje k potížím,“ informovala ho. „Ten vousatý muž před detektivem Hernandezem pod bundou pravděpodobně schovává zbraň. Nejsme si úplně jistí, ale pro všechny případy by se nám hodila posila.“
Sotva tu větu stihla dokončit, dolehl k nim zevnitř hlasitý křik. Bleskově se otočila a spatřila ve frontě onu ženu ve středních letech, jak se levou rukou chytá za pravé rameno. Ryan se za ní pokoušel vytrhnout bezdomovci z ruky lovecký nůž. Navzdory jeho tělesné převaze však proti muži neměl šanci.
Z vousáče sálal zběsilý hněv a Ryan zjevně nebyl v nejlepší kondici. Muži se během pár okamžiků povedlo vymanit z jeho sevření. Ryan ztratil rovnováhu a spadl na zem. Bezdomovec se mezitím rychle vzpamatoval a znovu se na něj vrhnul.
Jessie spěšně vrazila zpátky do obchodu a za běhu rozepínala své pouzdro s pistolí. Už už zbraň vytahovala, když vtom se před ní mihl nějaký pohyb. Byl to Vin Stacey. Skočil po mumlajícím muži a předloktím ho udeřil do čelisti, až útočník pozpátku narazil do pultu.
Nůž vyletěl omráčenému muži z ruky a odjel po podlaze. Vin se nad ním rozkročil, připraven zasadit další ránu, bude-li to třeba. Ukázalo se, že nebude. Vzápětí totiž k muži přiskočil policista, otočil ho na břicho a spoutal mu ruce za zády. Jessie vrátila pistoli zpátky do pouzdra a klekla si vedle Ryana.
„Jsi v pořádku?“ zeptala se ustaraně.
„Jo. Přežiju to, i když si nejsem jistý, jestli se dá to samé říct o mé důstojnosti.“
Došel k nim Vin a podal mu ruku.
„Chcete pomoct, hnědoočko?“ nabídl se a laškovně na něj zamžikal očima.
KAPITOLA ŠESTÁ
Jessiino sebevědomí utržilo pořádnou ránu.
Zatímco s Ryanem seděla v lobby Solstice Health & Fitness a čekala, až jim generální ředitel najde Chianti, ustavičně se v myšlenkách vracela k těm třem sekundám těsně předtím, než Vin srazil bezdomovce k zemi.
V tom kratičkém časovém úseku Ryan spadl, muž se ho pokusil zabít a Jessie nebyla schopná zareagovat dostatečně rychle, aby tomu zabránila. Nebýt včasného zásahu lidského tanku s mrštnýma nohama a záluskem na detektiva, mohl teď být Ryan Hernandez mrtvý.
Než si zdravotníci odvezli ženu, již bezdomovec bodl, do nemocnice, prohlédli i Ryana a zkonstatovali, že je v pořádku. Jessie však nedokázala přestat uvažovat, zda jsou opravdu připravení vrátit se do terénu.
Její vnitřní souboj přerušil až generální ředitel, který se mezitím vrátil a pokynul jim, aby ho následovali do areálu posilovny. Uposlechli a ona své obavy násilím vytěsnila z hlavy, protože se nyní potřebovala soustředit na práci před sebou. Jak tak kráčeli, rozhlížela se Jessie kolem sebe a snažila se nepodlehnout bolesti hlavy kvůli dunivé housové muzice.
V hlavním sále obřích rozměrů stály zdánlivě nekonečné řady kardio strojů. Vlevo se nacházela posilovací část, která sahala tak daleko, že Jessie ani neviděla, kde končí. Na pravé straně zase ležely dva tucty matraček na protahování, ačkoli v dané chvíli sloužily spíš na povídání doprovázené ťukáním do telefonů.
Generální ředitel, muž jménem Frank Stroup s hustým knírem, se zastavil vedle hubené, avšak svalnaté, blonďaté ženy. Musela mít krátce před třicítkou a na to, že pracovala ve fitness centru, používala podle Jessie přehnané množství make-upu. Zuby se jí nepřirozeně leskly a prsa jí k sobě mačkala sportovní podprsenka o pár čísel menší, než by potřebovala.
„Detektivové,“ obrátil se k nim ředitel, jenž zřejmě zapomněl, že ten titul náleží pouze jednomu z nich. „Tohle je Chianti Rosselliniová. Nechám vám prostor položit jí vaše otázky. Kdybych vám mohl ještě nějak pomoct, dejte mi prosím vědět.“
Jessie