Procházela dokumenty, hledajíc jakýkoli detail, který jim mohl uniknout. Když už si byla jistá, že je o všechno postaráno, znovu si vzpomněla na Kevinův bolestný výraz a pustila se do kontroly ještě jednou.
Tolik se do práce zabrala, že si nejprve ani nevšimla Zacka, který se vrátil z koupelny. Teď už voněl o mnoho lépe a s pouhým ručníkem kolem boků mu to i poznání více slušelo.
„Omlouvám se za to povlečení,“ řekl jakoby nepřítomně, zatímco hodil ručník na zem a oblékl si boxerky. „Já…já nevím…Prostě si jenom už ani nevzpomínám, kdy jsi mi naposledy doopravdy věnovala pozornost.“
„Tím myslíš sex?“ zeptala se. Uvědomila si, že by se mu ve skutečnosti vůbec nebránila. To by bylo přesně to, co by ji přimělo vypnout a trochu se prospat.
„Nejenom sex,“ odpověděl Zack. „Myslím tím jakoukoliv pozornost. Když přijdu domů, tak už buď spíš anebo se prohrabuješ v papírech.“
„No, to až potom, co posbírám tvůj bordel,“ odpověděla. „Žiješ jako kluk, kterej počítá s tím, že po něm maminka všechno uklidí. Takže ano, máš pravdu, občas se radši vrátím zpátky k práci, abych zapomněla, jak frustrující život s tebou může být.“
„Takže jsme zase zpátky u tohohle?“ zeptal se.
„Zpátky u čeho?“
„Zpátky u používání práce jako způsobu, jak mě ignorovat.“
„Já nepracuju, abych tě ignorovala, Zacku. Momentálně jsem mnohem víc zaměstnaná snahou zjistit, kdo brutálně zavraždil matku dvou dětí, než tím, aby se ti dostalo pozornosti, kterou chceš.“
„To je přesně ono,“ řekl Zack, „přesně proto nijak nespěchám se svatbou. Ty už ses totiž provdala za svojí práci.“
Bylo minimálně tisíc argumentů, které na něj mohla okamžitě vypálit, ale řekla si, že to nemá smysl. Svým způsobem měl trochu i pravdu. Většinu večerů ji složky z práce zajímaly mnohem více než Zack. Pořád jej ještě milovala, o tom nebylo pochyb, ale nebylo na něm nic nového – nebyl pro ni výzva.
„Dobrou noc,“ řekl jemně a uložil se na svou polovinu postele.
Chvíli se dívala na jeho záda a přemýšlela, jestli má nebo nemá povinnost se mu věnovat. Co by z ní udělalo dobrou přítelkyni? Jak by se mohla udělat hodnotnější pro muže, který se bál manželství?
Teď, když se možnost sexu rozplynula jako pára nad hrncem, Mackenzie jednoduše pokrčila rameny a vrátila se k dokumentům.
Pokud se má její osobní život roztéct jako zmrzlina na slunci, budiž tedy. Ten druhý život, ten ohledně jejího případu, jí stejně připadal mnohem lákavější a reálnější.
Mackenzie vkročila do ložnice svých rodičů a ještě než prošla dveřním rámem, už ucítila něco, co přimělo její sedmiletý žaludek poskočit. Byl to specifický zápach, jaký znala z vnitřku svého prasátka – zápach drobných měděných mincí.
Vstoupila do místnosti a podívala se na postel. Postel, ve které její matka nespala už přes rok – postel, která pro otce samotného byla až příliš velká.
Spatřila ho tam ležet. Nohy visely přes okraj a ruce měl roztažené doširoka, jako kdyby se pokoušel létat. Všude byla krev: na posteli, na zdi a dokonce trochu i na stropě. Jeho hlava byla obrácena do strany, jako kdyby se na ni schválně nechtěl podívat.
Že je mrtev, pochopila okamžitě.
Přistoupila k němu a její bosá chodidla začvachtala v kaluži krve. Nechtěla udělat už ani jeden další krok, ale zároveň jej udělat musela.
„Tati,“ šeptala plačky.
Na jednu stranu byla zkamenělá strachem, ale na druhou ji přitahoval jako magnet.
Tu najednou otočil hlavou a podíval se na ni. Stále byl však mrtvý.
Mackenzie vykřikla.
Když otevřela oči a rozhlédla se po ložnici, měla všechno rozmazané. Na klíně ležela obálka s jejími dokumenty. Některé přepadly na postel. Zack spal vedle ní, stále odvrácený zády. Mackenzie se zhluboka nadechla a hřbetem ruky si otřela pot z čela. Byl to jenom sen.
Potom ale uslyšela ten zvuk.
Mackenzie ztuhla. Upřela zrak na dveře ložnice a pomaloučku se zvedla z postele. To, co slyšela, bylo vrznutí parkety v obýváku. Ten zvuk nemohlo vyvolat nic jiného, než váha někoho, kdo tam byl. Zrovna se probudila z noční můry, ale tohle slyšela doopravdy.
Nebo ne?
Vykradla se z postele, natáhla se na špičky a z nejvyšší police šatní skříně vytáhla služební pistoli. Byla tam uschována vedle jejího odznaku a malé kožené peněženky. Pomaloučku se prosmýkla dveřmi ven z ložnice a vkročila na chodbu. Matné světlo pouličního osvětlení pronikalo plátěnými záclonami dovnitř a odkrývalo prázdný obývací pokoj.
Mackenzie vkročila s připravenou zbraní do místnosti. Všechny smysly jí říkaly, že tam nikdo není, ale stejně se jemně třásla. Věděla, že slyšela vrzání podlahy. Jako kočka došla do kouta obýváku před konferenční stolek, když to uslyšela znovu.
Jakoby odnikud jí najednou v mysli vytanul obraz Hailey Lizbrookové. Opět viděla rány na jejích zádech i otisky v hlíně. Pokrčila rameny. Zahanbeně se podívala na zbraň ve svých rukou a sama sebe se ptala, kdy naposledy se jí některý případ dostal takhle pod kůži. Co si proboha myslela? Že je vrah v jejím obýváku a snaží se k ní dostat?
Mackenzie se rozzlobeně odebrala zpátky do ložnice. Potichoučku uložila pistoli zpátky do horní zásuvky a uložila se na svou stranu postele.
Zbytky snu jí stále ještě poletovaly v mysli a strašily ji. Položila hlavu na polštář, zavřela oči a pokoušela se znovu usnout.
Věděla však, že ji čekají těžké chvíle. Odteď ji budou sužovat nejen živí, ale i mrtví.
KAPITOLA SEDMÁ
Mackenzie si nedokázala vzpomenout, kdy byla policejní stanice naposledy v takovém chaosu. První, co spatřila, když vstoupila do haly, byla Nancy, která pospíchala do něčí kanceláře. Asi ještě nikdy ji neviděla pohybovat se tak rychle. Každý policista, kterého po cestě do zasedací místnosti míjela, po ní navíc vrhnul nervózní pohled.
Vypadalo to, že to bude velmi výživné ráno. Ve vzduchu bylo napětí, které vůbec nebylo nepodobné tomu, když se v létě schylovalo k pořádné plískanici z vedra.
Část z té tísně cítila Mackenzie sama, ještě než vůbec opustila domov. První telefonát obdržela v 7:30, ve kterém ji informovali, že během několika hodin začne vyšetřování nové stopy. Informace, kterou včera dostala z Kevina, si očividně získala pozornost. Bylo vydáno povolení k prohlídce a rozjížděl se plán. Jeden z jeho důležitých detailů už jí byl oznámen: Nelson si přál, aby podezřelého přivedla ona s Porterem.
Těch deset minut, které strávila na stanici, bylo jako uragán. Zatímco si nalévala do hrnku kávu, Nelson štěkal rozkazy na všechny strany. Porter seděl sám na své židli u stolu. Působil jako uražené dítě, které si přeje dostat tolik pozornosti, kolik je to jenom možné. Mackenzie věděla, že jej žere, že ta stopa vzešla z jejího výslechu – výslechu chlapce, od kterého on už byl připraven odejít s nepořízenou.
Mackenzie