Tohle bylo ono. Ostrov, kde konečně najde odpovědi, které potřebovala. Místo, kde se naučí ovládat svoji sílu.
A kde se konečně setká se svojí matkou.
KAPITOLA ČTVRTÁ
Lucious švihl čepelí nad hlavou a vychutnával si odlesk, kterým zazářila v ranním slunci. Vzápětí sťal hlavu starci, který se mu postavil do cesty. Všude kolem padali rukama Luciových mužů k zemi další obyčejní lidé – ať už ti, kteří se odvážili vzdorovat, nebo ti, kteří byli tak hloupí, že byli na špatném místě ve špatnou dobu.
Zatímco se kolem něj rozléhaly výkřiky, usmíval se. Měl rád, když se vesničané pokoušeli bránit. Poskytovalo to jemu i jeho mužům důvod, aby jim ukázal, jak moc slabí jsou v porovnání s ním. Kolik už jich zabil při nájezdech, jako byl tento? Neobtěžoval se počítáním. Proč by se měl zdržovat tím, že vůči lůze projeví jakýkoli zájem?
Lucious se rozhlédl a sledoval, jak se vesničané rozutíkají. Pokynul několika mužům a ti se vydali je stíhat. Když utíkali, bylo to skoro ještě lepší, než když bojovali. Pak totiž byla výzva ulovit je jako zvěř, kterou stejně byli.
„Přeješ si svého koně, výsosti?“ zeptal se jeden z jeho mužů, který mu přivedl jeho hřebce.
Lucious zavrtěl hlavou. „Raději luk.“
Muž přikývl a podal Luciovi elegantní luk z bílého jasanu prokládaný rohovinou a zdobený stříbrem. Lucious založil šíp, napjal tětivu a vystřelil. V dálce se jeden z vesničanů zhroutil k zemi.
Už nemuseli bojovat, ale to neznamenalo, že tu skončili. Ani zdaleka ne. Vesničané, kteří se skrývali, poskytovali Luciovi téměř stejné množství zábavy jako ti, kteří bojovali nebo se pokoušeli utíkat. Bylo tolik nejrůznějších způsobů, jak mučit ty, kteří vypadali, že mají nějaké zlato. Tolik způsobů, jak popravovat ty, kteří vypadali, že by mohli sympatizovat s rebely. Lámání v kole, oprátka, věznění v kleci… co to bude dnes?
Lucious dal pokyn skupině svých mužů, aby začali vyrážet dveře. Líbilo se mu upalovat ty, kteří se snažili skrývat, ale uvědomoval si, že domy jsou cennější než jejich obyvatelé. Z jednoho domu vyběhla žena. Lucious ji chytil a ledabyle ji odhodil směrem k jednomu z otrokářů, kteří ho následovali, jako žraloci následují velrybářskou loď.
Lucious vešel do vesnického chrámu. Kněz už ležel na podlaze a držel si v dlaních zlomený nos. Luciovi muži sbírali zlaté a stříbrné relikvie do pytlů. Do cesty se mu postavila žena v kněžské róbě, snažila se ho zastavit. Lucious si všiml záblesku plavých vlasů pod kápí a také pohledných rysů, což ho přimělo, aby se zastavil.
„Tohle nemůžeš,“ vyhrkla žena. „Tady jsi v chrámu!“
Lucious ji chytil a strhl jí kápi, aby se na ni mohl lépe podívat. Ani zdaleka nevypadala tak dobře jako Stephania – žádná neurozená žena tak nemohla vypadat – ale vypadala dost podobně na to, aby ho na chvíli zabavila. Než ho začne nudit.
„Vyslal mě tvůj král,“ prohlásil Lucious. „Nezkoušej mi říkat, co můžu a nemůžu!“
Zkoušelo to až moc lidí v jeho životě. Zkoušeli ho omezovat, a přitom právě on byl jedinou osobou v Impériu, která se v ničem omezovat nemusela. Zkoušeli to dokonce i jeho rodiče, ale on bude jednoho dne vládnout. Bude z něj král, ať už je v knihovně napsané cokoli. I když si starý Cosmas myslel, že bude Lucious příliš hloupý na to, aby to pochopil. Thanos zjistí, kde je jeho místo.
Lucious zajel rukou kněžce do vlasů a pevně je sevřel. I Stephania zjistí, kde je její místo. Jak si mohla dovolit jen tak se provdat za Thana, když měla na dosah prince, po kterém měla toužit? Ne, Lucious si už najde způsob, jak to všechno napravit. Rozdělí Stephanii a Thana tak snadno, jako odděloval hlavy od těl téhle chamradi. Pak si Stephanii vezme. Ať už proto, že nechtěl, aby ji měl Thanos, nebo proto, že bude perfektním doplňkem k jeho pozici. Užije si to. A do té doby mu jako obstojná náhrada poslouží tahle kněžka.
Hodil ji jednomu ze svých mužů, aby ji hlídal, a vyrazil kupředu, aby se podíval, jaká další zábava ho ještě čeká v téhle mizerné vesnici. Když vyšel ven, spatřil dva ze svých mužů, jak ke stromu přivazují jednoho z vesničanů tak, aby měl široce rozpažené ruce.
„Proč jste ho nechali naživu?“ zeptal se Lucious vojáků.
Jeden z nich se usmál. „Tady Tor mi vyprávěl o jedné věci, kterou provádějí seveřané. Říkají tomu Krvavý orel.“
Luciovi se líbilo, jak to zní. Už se chtěl zeptat, jak se to přesně provádí, když zaslechl výkřiky jedné z hlídek, které nechal na stráži pro případ, že by se blížili rebelové. Lucious se podíval směrem, odkud zvuk přicházel, ale místo hordy lůzy spatřil jediného blížícího se jezdce na koni. Okamžitě poznal jeho zbroj.
„Thanos,“ řekl si pro sebe. Luskl prsty. „No, zdá se, že dnešek bude zajímavější, než jsem si myslel. Přineste mi luk.“
***
Thanos pobídl koně ostruhami, protože viděl, co se Lucious chystá udělat. Ať už měl při odchodu od Stephanie jakékoli pochybnosti, teď byly pryč. Zmizely, když viděl mrtvé vesničany, chamtivé otrokáře a bezbranného muže připoutaného ke stromu.
Viděl, jak se Lucious rozkročil a natáhl luk. Thanos na okamžik nevěřil tomu, že to skutečně udělá, ale proč by ne? Lucious se ho přeci snažil zabít už dřív.
Viděl, jak Lucious vypustil šíp, a pozvedl štít právě včas. Uslyšel kovový náraz hrotu a viděl, jak šíp spadl k zemi. Následoval druhý šíp. Ten už štít prorazil a zastavil se jen několik palců od Thanova obličeje.
Thanos pobídl koně do ještě rychlejšího trysku a kolem prosvištěl třetí šíp. Viděl Lucia a jeho muže, jak mu uskakují z cesty, a projel přímo místem, kde ještě před chvílí stáli. Prudce zastavil a tasil meč zrovna ve chvíli, kdy Lucious po úskoku získal rovnováhu.
„Thane, ty máš tedy na spěch. Kdo by si kdy myslel, že se na mě budeš tak těšit.“
Thanos namířil meč na Luciovo srdce. „Okamžitě toho nech, Lucie. Nenechám tě dál zabíjet náš lid.“
„Náš lid?“ obořil se na něj Lucious. „Je to můj lid, Thane. Můj a já si s ním můžu dělat, cokoli se mi zamane. Dovol mi krátkou ukázku.“
Thanos sledoval, jak Lucious tasil meč a vyrazil k muži přivázanému u stromu. Okamžitě si uvědomil, co se jeho nevlastní bratr chystá udělat, a pobídnul koně.
„Zastavte ho,“ nařídil Lucious.
Jeho muži ihned uposlechli. Jeden vykročil směrem k Thanovi a bodl mu kopím směrem k obličeji. Thanos kopí odrazil štítem a navíc ho přeťal mečem. Nakonec ještě skopl muže na zem. Druhého muže, který se ho pokoušel zastavit, bodl do ramene skrz kroužkovou zbroj.
Postupoval stále kupředu i přes odpor Luciových mužů. Lucious se zatím blížil k oběti, kterou si vybral. Thanos švihl mečem po jednom z Luciových pohůnků a snažil se nezastavovat. O okamžik později na něj ale svým mečem zaútočil sám Lucious. Thanos jen tak tak stihl blokovat jeho úder štítem a vzduchem se rozlehl hlasitý třesk kovu o kov.
Lucious