Thanovi došlo, že to zřejmě Akila myslí vážně. Že od Thana opravdu očekává návrh na řešení. Thanos musel něco rychle vymyslet.
„Řekl bych, že nejlepší, co můžeš udělat, je nechat mě jít,“ odpověděl.
To Akilu rozesmálo. „Dobrý pokus. Pokud tam nemáš nic lepšího, nehýbej se. Pokusím se, aby tě to bolelo co nejméně.“
Thanos viděl, jak pokládá jednu ruku na meč.
„Myslím to vážně,“ pokračoval Thanos. „Nemůžu ti pomoct vyhrát bitvu o ostrov, když jsem tady spoutaný.“
Viděl Akilův nevěřící výraz, ve kterém se zračilo přesvědčení, že se ho Thanos snaží obelstít. Thanos musel rychle vysvětlit, co má na mysli, protože věděl, že přežití v nejbližších několika minutách bude záviset na tom, jestli se mu podaří přesvědčit Akilu, že mu skutečně chce pomoct s povstáním.
„Sám jsi řekl, že jedním z velkých problémů je imperiální flotila, která podporuje útok na ostrov,“ pronesl Thanos. „Já vím, že na lodích nechali většinu zásob, protože spěchali s provedením útoku. Takže musíme dostat lodě.“
Akila vstal. „Slyšeli jste to, chlapci? Tady princ má plán, jak připravit Impérium o jeho lodě.“
Thanos sledoval, jak se kolem nich shromažďují rebelové.
„K čemu to bude dobré?“ zeptal se Akila. „Sebereme jim lodě, ale co pak?“
Thanos se to pokusil vysvětlit co nejlépe. „Když už nic jiného, umožníš tak lidem ve městě a svým vojákům uprchnout z ostrova. Imperiální vojáky tak připravíme o zásoby, takže nevydrží bojovat tak dlouho. A pak, jsou na nich balisty.“
„A to je co?“ vykřikl jeden z rebelů. Nevypadal na zkušeného vojáka. Z Thanova pohledu tak nevypadal skoro nikdo v jeskyni.
„Obrovská kuše,“ vysvětlil Thanos. „Je to zbraň určená k poškozování lodí, ale pokud je obrátíme proti vojákům na pobřeží…“
Akila jako jeden z mála vypadal, že zvažuje možnosti, které by jim to poskytlo. „To už by k něčemu mohlo být,“ uznal. „A lodě, které nebudeme potřebovat, můžeme zapálit. Také tím přimějeme Draca, aby stáhl své muže zpátky a pokusil se získat lodě. Nicméně, jak se těch lodí můžeme zmocnit, princi Thane? Vím, že tam, odkud pocházíš, stačí, aby si princ něco přál, a dostane to. Ale pochybuji, že to bude fungovat na Dracovu flotilu.“
Thanos se přinutil usmát, i když si zdaleka nepřipadal tak sebevědomě, jak se tvářil. „No, skoro přesně tak to ale uděláme.“
Thanos měl znovu pocit, že Akila myslí rychleji než kdokoli jiný z jeho mužů. Vůdce rebelů se pousmál.
„Ty jsi šílenec,“ prohlásil. Thanos si nebyl jistý, jestli to měla být urážka, nebo ne.
„Na pláži je dost mrtvých,“ vysvětloval Thanos, aby i ostatní věděli, co zamýšlí. „Vezmeme si jejich zbroje a zamíříme k lodím. Když budu s vámi, bude to vypadat, že se z bitvy vrací jednotka vojáků pro zásoby.“
„Co si o tom myslíte?“ zeptal se Akila.
V mihotavém světle ohňů, které osvětlovaly vnitřek jeskyně, Thanos neviděl, kdo mu pokládá otázky, takže mu připadaly, jako by se vynořovaly z temnoty. Netušil tedy, kdo s ním souhlasí, kdo jeho nápad zpochybňuje a kdo si přeje ho zabít. Nebylo to ale o nic horší než politika doma. Naopak to v mnoha ohledech bylo lepší. Tady se na něj nikdo neusmíval a současně neplánoval, že ho zabije.
„Co se strážnými na lodích?“ zeptal se jeden z rebelů.
„Nebude jich moc,“ odpověděl Thanos. „A navíc mě znají.“
„A co lidé, kteří zemřou ve městě, zatímco my budeme provádět tvůj plán?“ vykřikl další.
„Umírají už teď,“ hájil se Thanos. „A takhle budete mít alespoň šanci to svým nepřátelům vrátit. Pokud to vyjde, podaří se nám zachránit stovky lidí. Možná dokonce i tisíce.“
Nastalo hluboké ticho a do něj jako šíp vletěla poslední otázka.
„Jak mu můžeme věřit, Akilo? Není jen jeden z nich, je z královských. Princ.“
Thanos se obrátil na patě a natočil se zády směrem, ze kterého ta otázka přišla. Chtěl, aby viděli, jak na tom je. „Bodli mě do zad. Nechali mě na pláži, abych zemřel. Mám stejný důvod je nenávidět jako vy všichni tady.“
V tu chvíli nemyslel jen na Tajfuna. Myslel na celou svoji rodinu, na to, co udělali lidem Delosu a na všechno, co udělali Ceres. Kdyby ho nepřinutili jít na Fontánové náměstí, nikdy by nebyl přítomen smrti jejího bratra.
„Můžeme tu zůstat sedět,“ pronesl Thanos, „nebo můžeme jednat. Ano, bude to nebezpečné. Pokud prohlédnou naši lest, pravděpodobně zemřeme. Ale já jsem ochotný to riskovat. A co vy?“ Když se nikdo neozval, zvýšil Thanos hlas. „A co vy?“
Tentokrát už zareagovali vzrušeným pokřikem. Akila k němu přistoupil a sevřel mu rameno.
„Dobrá tedy, princi, zdá se, že to uděláme tak, jak plánuješ. Pokud se to podaří, získáš ve mně přítele na celý život.“ Pak zvýšil stisk na rameni, až Thanos cítil, jak mu zády projíždí bolest. „Ale zraď nás nebo zapříčiň smrt mých mužů, a já ti přísahám, že si tě najdu.“
KAPITOLA OSMÁ
V Delosu byly ulice, do kterých Berin normálně nechodil. Byly to ulice, které mu páchly potem a zoufalstvím. Lidé v nich udělali cokoli, aby přežili. Musel odhánět pokoutné nabídky ze stínů a tvářit se dostatečně tvrdě na to, aby mu všichni dali pokoj.
Bylo mu jasné, jak by skončil, kdyby ostatní věděli o zlatě, které s sebou nese. Podřízli by mu krk a zlato by si rovným dílem rozdělili. Utratili by ho v místních hospodách a prohráli ho při hazardu ještě dřív, než by padl soumrak. Nicméně musel chodit právě na takováto místa. Kde jinde by našel vojáky, kteří dostali opušťák? Berin byl kovář a tak znal vojáky i místa, na která chodili.
Zlato měl díky tomu, že navštívil obchodníka a vzal si s sebou dvě dýky, které ukul, aby měl ukázku své práce pro ty, kteří ho mohli najmout. Dýky byly nádherné, vyjímaly by se na opasku kteréhokoli šlechtice. Byly zdobené zlatým filigránem a na čepelích měly vyleptané lovecké výjevy. Byly to poslední cenné věci, které mu ještě zbyly. Musel kvůli tomu stát v řadě s tuctem dalších lidí, kteří nabízeli obchodníkovi své zboží, a dostal za ně ani ne polovinu jejich skutečné ceny.
Berinovi na tom ale nezáleželo. Vše, co teď chtěl, bylo najít své děti. Čekal, že ho to bude něco stát. Za zlato mohl koupit pivo těm správným lidem, zlaťáky mohl vtisknout do těch správných dlaní.
Procházet hospody Delosu byla zdlouhavá a pomalá práce. Nemohl prostě jen tak přijít a klást otázky, na které potřeboval znát odpovědi.