„A kvůli jaké záležitosti je hledáš?“
„Kvůli velmi důležité záležitosti,“ přikývnul Thor v naději, že se voják nebude dále vyptávat.
Ale ten se místo toho narovnal do své původní pozice a znovu Thora ignoroval. Thor cítil, že tady se odpovědi asi nedobere.
Po chvíli, která se zdála spíše jako věčnost, voják odvětil: „Běž východní branou, potom pokračuj na sever až kam to půjde. Potom projdi třetí branou, na křižovatce zahni doprava a pak ještě jednou. Projdi druhým kamenným obloukem a uvidíš bránu, za kterou jsou jejich pozemky. Ale říkám ti na rovinu, že plýtváš časem. Návštěvníci je zrovna dvakrát nezajímají.“
To bylo vše co Thor potřeboval slyšet. Rozběhl se napříč prostranstvím směrem, který mu byl ukázán a neustále si v hlavě opakoval instrukce, aby na něco nezapomněl. Také si všiml, že slunce je na své pouti po obloze už poměrně vysoko a modlil se, aby nedorazil na místo určení příliš pozdě.
*
Thor běžel po perfektních dlážděných ulicích a hledal v jejich spleti svou cestu napříč Královým Dvorem. Snažil držet se instrukcí jak jen to bylo možné a doufal, že se neztratil. Na vzdáleném konci nádvoří spatřil několik bran. Vydal se tou správnou a potom na následujících křižovatkách zahýbal tak, jak mu bylo řečeno. Musel se přitom proplétat davem tisíců lidí, kteří proudili městem. Zdálo se, že dav houstne s každou další minutou. Neustále málem narážel do žonglérů, hráčů na loutnu, šašků a všech rozličných bavičů, oblečených ve svých barevných úborech.
Thor si nedokázal představit, že by odvod rekrutů měl začít bez něj a snažil se koncentrovat, aby zahnul na každé křižovatce správně. Také se neustále rozhlížel po čemkoliv, co by mohlo vypadat jako cvičiště. Prošel kamenným obloukem, zahnul do další ulice a potom najednou v dálce uviděl něco, co opravdu mohlo být tím, co hledal: stavba připomínající koloseum, postavená z kamene a vytvarovaná do perfektního kruhu. U velké brány hlídkovali vojáci. Zpoza zdí se ozýval tlumený křik. Jeho srdce se roztlouklo jako o závod. Tohle muselo být ono.
Dal se do sprintu, až měl pocit, že mu plíce snad shoří. Když dorazil k bráně, dva vojáci postoupili o krok kupředu a skřížili kopí tak, aby zahradili cestu. Třetí hlídač rovněž vystoupil ze stínu brány a zvedl ruku v zastavujícím gestu.
„Stát,“ poručil.
Thor se na místě zarazil a, lapaje po dechu, se snažil nedat najevo vzrušení.
„Ne…ne…nerozumíte,“ snažil se popadnout dech, „já mám být uvnitř. Jdu pozdě.“
„Pozdě na co?“
„K odvodu.“
Strážce, krátký a kulatý muž s poďobanou tváří, se podíval na zbývající dva. Ti se pro změnu pohrdavě mračili na chlapce. Muž se otočil zpátky k Thorovi a přidal svůj pohled k těm dvěma.
„Rekruti byli přivezeni královským transportem a přijati dovnitř už před několika hodinami. Jestli nejsi pozván, nemáš žádné právo vstoupit.“
„Já ale musím dovnitř, musíš mi rozumět. Já musím…“
Hlídač se natáhl a uchopil Thora za košili.
„Ty jsi ten kdo nerozumí, kluku nevychovaná. Co si to dovoluješ jen si sem přijít a snažit se protlačit dovnitř? Teď se kliď, než dostaneš želízka.“
S tím do Thora strčil, až se chlapec zapotácel.
Thor pocítil bolest v místě, kde do něj strážce strčil, ale mnohem silnější byla bolest z dalšího odmítnutí uvnitř jeho hrudi. Byl rozhořčený. Neabsolvoval tak dlouhou cestu jenom proto, aby ho poslali zpátky tihle pochopové. Jeho osudem bylo být uvnitř.
Strážce se vrátil ke svým mužům a Thor pomalu odkráčel pryč od brány a po směru hodinových ručiček se jal obcházet budovu. V hlavě se mu rodil nový plán. Odešel tak daleko, že už ho strážní nemohli vidět, a potom se rozběhl těsně podél zdi. Ujistil se, že ho opravdu nikdo nevidí, a pak ještě přidal do kroku. Když oběhl polovinu budovy, zjistil, že se tu nachází další vchod do arény – vysoko nad ulicí byla zamřížovaná okna. Jedno z těch oken však mříže nemělo. Zatímco zevnitř se ozývaly další vzrušené výkřiky, Thor se vyhoupl na římsu a podíval se co se děje.
Jeho srdce se rozbušilo. Uprostřed obrovského kruhového cvičiště stály tucty rekrutů. Dokonce viděl i své bratry. Seřazení chlapci všichni sledovali několik Stříbrných. Královi muži procházeli mezi rekruty a posuzovali je.
Jiná skupina rekrutů stála opodál a pod dohledem dalšího vojáka vrhala oštěpy na vzdálený cíl. Jeden z nich právě minul.
Thora naplnilo rozhořčení. On by tohle trefil. Nebyl o nic horší než kdokoliv z těch dole. Jenom protože byl mladší a trochu menší přece ještě neznamenalo, že na to nemá.
Najednou Thor ucítil čísi ruku, jak dopadla na jeho záda, a hned potom jej ztáhla dozadu, až se pustil římsy a padal k zemi. Dopadl tvrdě do prachu pod oknem.
Otevřel oči a viděl, že nad ním stojí onen strážný a jízlivě se na něj dívá.
„Co jsem ti řekl, kluku?“
Než mohl jakkoliv reagovat, strážný se napřáhl a tvrdě chlapce nakopl. Thor ucítil ostrou bolest v žebrech, zatímco strážný se napřahoval znovu.
Tentokrát však Thor chytil jeho nohu v letu, zatáhl za ni a vyvedl muže z rovnováhy tak, že ten se svalil na zem.
Thor se rychle postavil na nohy. Ve stejný okamžik byl ale na nohou i strážný. Thor na něj upřeně zíral, šokovaný tím, co se mu právě podařilo se strážným udělat. Muž se na něj zachmuřeně mračil.
„Nejen, že půjdeš do želez,“ zasyčel, „za tohle draze zaplatíš. Nikdo se nesmí dotknout královského strážného! Na Legii můžeš zapomenout, protože půjdeš do žaláře! A budeš mít kliku, jestli tě pak ještě někdo někdy uvidí!“
Strážný vytáhl řetěz s pouty na konci a začal se k Thorovi přibližovat. Ve tváři se mu zračila chuť na pomstu.
Thorova mysl se hnala jako zběsilá. Nemohl dovolit, aby byl svázán. Také ale nechtěl zranit člena královské stráže. Musel něco vymyslet a musel to udělat rychle.
Vzpomněl si na svůj prak. Potom už pracovaly jenom reflexy a rutina. Rychlým pohybem vytáhl prak, sáhnul pro kámen, založil jej, natáhl se a vrhnul.
Kámen prosvištěl vzduchem a vyrazil strážnému pouta z ruky. Také naplno trefil prsty, které držely řetěz. Hlídačova tvář se zkroutila bolestí. Muž zařval a zatřepal zasaženou rukou. Pouta zařinčela na zemi.
Potom strážný věnoval Thorovi vražedný pohled a tasil meč. Tasená zbraň kovově zacinkala.
„To byla tvoje poslední chyba,“ zavrčel temně a zaútočil.
Thor neměl na vybranou, tenhle muž ho na pokoji nenechá. Založil další kámen a vrhnul. Nechtěl muže zabít ani vážně zranit, ale zároveň ho musel zastavit. Místo aby kámen letěl na srdce, nos, oči nebo jednoduše na hlavu, Thor jej vyslal na jediné místo, o kterém si byl jistý, že muže stoprocentně zastaví.
Přímo mezi nohy.
Nevrhnul