Zahnula za další roh a konečně se ocitla před Godfreyho oblíbenou nálevnou. Parodie na hostinské zařízení, oprýskané zdi, dveře visící na jednom pantu a spousta opilců, potácejících se kolem. Gwen neztrácela jedinou vteřinu a pospíšila si dovnitř.
Trvalo ji kratičkou chvíli, než si její oči zvykly na přítmí baru a nos na pach vyčpělého piva a lidského potu. Jakmile vstoupila, místnost ztichla. Zhruba dvě desítky mužů, kteří byli namačkáni uvnitř, se na ni podiveně podívaly. Urozená dáma, oblečená v krásných šatech, stála ve dveřích místnosti, která neviděla hadr a vodu pravděpodobně už roky.
Došla k velkému muži s pivním břichem, ve kterém poznala Akortha, jednoho s Godfreyových pijáckých přátel.
„Kde je bratr?“ zeptala se.
Akorth, který byl obvykle dobře naladěn a pro košilatý, více či méně úspěšný, vtip nemusel sahat hluboko do kapsy, teď jenom zavrtěl hlavou.
„Není to s ním dobré, má paní,“ řekl smutně.
„Co tím myslíš?“ vyhrkla a její srdce se rozbušilo.
„Měl nějaké zkažené pivo,“ řekl vysoký, hubený muž, kterého poznávala jako Fultona. I on byl Godfreyovým kamarádem. „Včera večer šel spát hodně pozdě a doposud nevstal.“
„Je živý?“ zeptala se roztřeseným hlasem a chytila Akortha za zápěstí.
„Sotva,“ odpověděl a sklopil zrak. „Bylo mu hrozně špatně a už dobrou hodinu nepromluvil.“
„Kde je?“
„Tady vzadu, slečinko,“ řekl hostinský, který se s korbelem v ruce, jenž zrovna umýval, naklonil na bar a ukázal jí ke dveřím. Ani jeho tvář nenesla špetku veselí. „Raději bys měla vymyslet co s ním. Nechci, aby se mi v mé restauraci povalovala mrtvola.“
Gwen, ke svému vlastnímu překvapení, bleskurychle vytáhla malý nůž, který ji Godfrey daroval právě v této krčmě před několika dny, a přitiskla jej hostinskému na krk. Ten šokovaně polknul. Celá hospoda se opět propadla do ticha.
„Za prvé,“ řekla, „tohle místo není žádnou restaurací, je to smrdutá díra a já jí nechám královskou gardou srovnat se zemí, pokud se mnou ještě jednou promluvíš tímhle tónem. Také mě odteď budeš oslovovat má paní.“
Neměla ponětí, kde se v ní vzala kuráž takto otevřeně se muži postavit, ale za to na sebe byla náležitě pyšná.
Hostinský znovu polknul.
„Má paní,“ opakoval.
Gwen stále držela nůž na jeho krku.
„Za druhé, můj bratr neumře – a rozhodně ne na tomto místě. Jeho mrtvé tělo by tvé restauraci prokázalo mnohem větší čest, než kterákoliv živá duše, která tudy kdy prošla. A pokud náhodou zemře, buď si jistý, že veškerá vina padne na tvoji hlavu.“
„Ale já jsem nic špatného neudělal, má paní!“ vykřikl. „Bylo to to samé pivo, jaké tu pili i všichni ostatní!“
„Někdo musel jeho korbel otrávit,“ dodal Akorth.
„To mohl být kdokoliv,“ řekl Fulton.
Gwen pomaloučku sklonila nůž.
„Odveďte mě k němu. Okamžitě!“ poručila.
Hostinský se jí poníženě poklonil a pospíšil si ke dveřím, ukrytým za barem, které vedly do další místnosti. Gwen jej následovala a Akorth s Fultonem se rovněž přidali.
Vstoupila do malé místnosti, spatřila Godfreyho ležet na zádech na holé zemi a soucitně vydechla. Jeho obličej byl skoro úplně bílý. Zdálo se, že mu k smrti zbývá už jenom maličký krůček. Všechno, co Gareth povídal, byla pravda.
Gwen se vrhla k bratrovi, chytila jej za ruku a zjistila, že je studená a lepkavá. Nijak na její dotek nereagoval. Jeho hlava ležela bezvládně na podlaze. Tváře měl neoholené a rozcuchané vlasy mu spadaly do čela. Cítila ale, že má stále pulz a také jeho hruď se s každým nádechem a výdechem slabě pohybovala. Byl naživu.
Pocítila náhlý vztek.
„Jak jste ho tu mohli takhle nechat?“ rozkřikla se především směrem k hostinskému. „Je to můj bratr, člen královské rodiny, váš princ, a vy ho tu necháte ležet na zemi jako nějakého psa v okamžiku, kdy je na smrt nemocný a potřebuje pomoc!?“
Hostinský nervózně polknul.
„A co jiného jsme měli dělat, má paní?“ zeptal se nejistým hlasem. „Tohle není žádný lazaret. Každý říkal, že je už prakticky mrtvý…“
„Není mrtvý!“ zaječela a podívala se Akortha s Fultonem. „A vy dva, co jste to za kamarády? Nechal by vás tu snad on takhle ležet?“
Oba muži se na sebe krotce podívali.
„Odpusť nám,“ řekl Akorth. „V noci tu byl doktor, prohlédl ho a řekl, že umírá a že už mu nezbývá mnoho času. Nemysleli jsme si, že se tu dá ještě něco dělat.“
„Byli jsme u něj celou noc, má paní,“ dodal Fulton, „po jeho boku. Jenom jsme si odskočili na kratičkou pauzičku, abychom se mohli napít a spláchnout náš smutek, když tu už ses tu objevila ty a…“
Gwen jim oběma naráz vytrhla z rukou jejich korbele a zuřivě s nimi mrštila o zem pod jejich nohama. Pivo se roztříklo všude kolem. Zůstali na ní šokovaně zírat.“
„Teď ho oba vezmete na ramena,“ poručila chladně, „a odnesete ho odsud pryč. Půjdete za mnou ulicemi města, dokud nedojdeme k domu královské léčitelky. Můj bratr dostane šanci se zotavit za těch nejlepších podmínek a ne, že bude ponechán umírat na podlaze zaplivaného pajzlu jenom proto, že si s ním nějaký pitomý felčar už nevěděl rady!“
„A ty,“ obrátila se zpátky k hostinskému. „Pokud to můj bratr přežije, ještě někdy sem přijde a ty mu naliješ, okamžitě se o tom dozvím a potom tě nechám vsadit do žaláře, odkud se už nikdy nevyhrabeš ven.“
Hostinský se ošil a sklopil hlavu.
„A teď pohyb!“ zaječela na ně.
Akorth s Fultonem sebou cukli a dali se do práce. Gwen potom nasupeným krokem vyrázovala z místnosti, následována těmi dvěma, kteří nesli Godfreyho. Vyšli z baru na ulici a pustili se napříč městem směrem k hlavnímu lazaretu. Gwen se mohla jenom modlit, aby to stihli včas.
KAPITOLA TŘETÍ
Thor cválal na Percivalovi prašnou krajinou, která z východu přiléhala ke Královu Dvoru. Reece, O’Connor, Elden a dvojčata jeli opodál, zatímco Krohn se hnal někde vpředu. Mezi jezdci bylo co chvíli možno zahlédnout i Kendricka, Broma a Kolka. Legie společně se Stříbrnými vyjela vstříc McCloudově armádě. Všichni uháněli jako jedno obrovské těleso. Kopyta jejich koní duněla jako přicházející bouře. Už byli v sedle celý den a druhé slunce už se pomalu klonilo k obzoru. Thorovi se nechtělo věřit, že smí jet po boku těch úžasných válečníků, a navíc se účastnit své první ostré vojenské výpravy. Byl pyšný, že byl součástí toho všeho. Samozřejmě, že účast Legie byla zamýšlena