Pak se Alistair najednou otočila a utekla z místnosti pryč.
Erec zůstal zkoprněle stát, stejně jako všichni ostatní. Neměl tušení, jak by si její jednání měl vykládat.
„Vidíš? Akorát jsi tu plýtval svým i mým časem,“ řekl hospodský. „Odmítla tě. Smiř se s tím tedy.“
Erec se na něj zamračil.
„Neodmítla ho,“ vložil se do toho Brandt. „Nedala žádnou odpověď.“
„Má právo vzít si čas na rozmyšlenou,“ řekl Erec na její obranu. „Koneckonců, je tu mnoho věcí, které je třeba promyslet. Ani ona mě vůbec nezná.“
Potom se omdlčel a přemýšlel, co by teď bylo nejlepší udělat.
„Dnes tu přespím,“ oznámil nakonec. „Dej mi pokoj vedle jejího. Ráno, ještě než začne turnaj, se jí zeptám znovu. Pokud bude souhlasit a pokud se mi podaří zvítězit, tak se stane mojí ženou. Pokud k tomu dojde, tak jí vykoupím ze služby u tebe a ona toto místo se mnou navždy opustí.“
Hostinský Ereca pod svou střechou očividně nechtěl, ale neměl odvahu cokoliv namítnout, takže se jenom otočil a odešel z místnosti pryč, přičemž za sebou práskl dveřmi.
„Jsi si jistý, že tu chceš zůstat?“ zeptal se vévoda. „že se nechceš raději se s námi vratit do hradu?“
Erec vážně přikývnul.
„Nikdy jsem si nebyl ničím tak jistý, jako tímhle.“
KAPITOLA OSMÁ
Thor proletěl hlavou napřed vzduchem a vzápětí narazil na hladinu Dračího moře. Jakmile se ponořil, ucítil, že voda je horká.
Otevřel oči a okamžitě si přál, aby to byl neudělal. Zahlédl řadu podivných, ošklivých podmořských příšer. Některé byly velké a jiné malé. Všechny však vypadaly jako z jiného světa. Tohle moře se přímo hemžilo životem. Modlil se, aby na něj nezaútočili, dokud se nedostane do bezpečí na palubě člunu.
Když se vynořil, aby se mohl nadechnout, ihned se začal rozhlížet po topícím se chlapci. Uviděl ho v poslední chvíli, zrovna když v posledním záchvěvu sil v boji s vodou zmítal rukama na hladině. O několik málo vteřin později již by se jistě utopil.
Thor se k němu natáhl, ovinul mu paži kolem těla, jeho hlavu si opřel o svojí tak, aby zůstala nad vodou, a začal plavat pryč z toho místa. Nato uslyšel zakňučení a zhrozil se, když zjistil, že Krohn musel skočit do vody za ním. Leopard teď plaval k Thorovi a kňučel. Thor o něj měl strach, ale jeho ruce byly plně zaměstnány, takže nemohl v tom okamžiku pro kotě mnoho udělat.
Snažil se příliš nedívat, jak bojuje s rudou rozvířenou vodou ze které se neustále vynořovaly rozmanité potvory. Přímo před ním se teď vynořila ošklivá, nafialovělá příšera, která měla čtyři paže a dvě hlavy, zasyčela na něj a zase se ponořila. Thor musel změnit směr, aby se jí vyhnul.
Člun byl teď asi dvacet metrů od něj. Opřel se všemi silami do vody. Jednou rukou a nohama pádloval, zatímco druhou přidržoval chlapce. Ten se zmítal, křičel a nijak Thorovi jeho záchrannou misi neulehčoval. Každou chvíli hrozilo, že stáhne oba pod hladinu.
„Uklidni se!“ zařval mu Thor drsně do ucha v naději, že to pomůže.
Nakonec se přece jenom uklidnil. Na chvíli se plavalo lépe, až do okamžiku, kdy se někde před nimi ozvalo mohutné šplouchnutí a z vody se vynořila další obluda. Tahle byla malá, měla žlutou hranatou hlavu, čtyři chapadla a plavala s podivnými chřestivými zvuky přímo k němu. Připomínala trochu hada chřestýše, který našel způsob, jak se zabydlet v moři, až na to, že její hlava byla příliš hranatá. Thor se v duchu smířil s myšlenkou, že bude záhy pokousán, ale příšera najednou otevřela tlamu a plivla na něj proud mořské vody. Snažil se rychle si ji vytřít z očí.
Potom plavala v kruzích kolem nich a opakovala stejný postup. Thor napnul veškeré zbývající síly a snažil se uniknout.
Dařilo se. Člun byl blíže a blíže, když tu se po straně z vody vynořila další obluda. Tahle byla dlouhá, úzká, oranžové barvy, její tlama byla zakončena dvěma velkými zuby a po těle měla desítky malých nožek. Tělo bylo zakončeno dlouhým ocasem, který nepřestával bičovat své okolí ve všech směrech. Trochu připomínala obráceného velkého humra. Začala kroužit kolem chlapců, pomalu se přibližovat a útočit dlouhým ocasem. V jednom okamžiku ostnatý ocas zasáhl Thora do paže. Ten vykřikl bolestí.
Obluda se stáhla, aby vzápětí znovu udeřila. Zas a znovu bičovala vyhlédnutou kořist. Thor si přál, aby mohl vytáhnout svůj meč a pořádně ji přetáhnout, ale měl teď jenom jednu volnou ruku a tu potřeboval, aby je oba dva udržel nad vodou.
Krohn, který se stále držel poblíž, na příšeru zasyčel hlasem, při kterém i Thorovi vstávaly vlasy na zátylku. Potom se vydal nebojácně rovnou k tomu tvorovi, který byl takovou troufalostí zaskočen a než se k němu rozzlobený leopard stačil dostat, zmizel pod hladinou. Thor si oddechl úlevou, když tu se obluda najednou vynořila na druhé straně a začala jej bičovat nanovo. Krohn je obeplul a neúnavně tu věc pronásledoval. Několikrát už se dokonce dostal tak blízko, že ji mohl kousnout. Obluda byla však neobyčejně mrštná, takže jeho čelisti pokaždé nakonec sklaply naprázdno.
Thor plaval jako o život, bylo jasné, že jediná cesta, jak se ubránit, je dostat se co nejrychleji z vody. Po chvíli, která se zdála jako věčnost, kdy musel plavat tak usilovně jako snad ještě nikdy předtím, se konečně dostali blízko ke člunu, divoce se zmítajícímu v přílivových vlnách. Starší chlapci z Legie, kteří s Thorem ani jeho vrstevníky nikdy nepromluvili ani slovo, už čekali, aby mu pomohli nahoru. Natahovali se přes okraj a podávali mu ruce.
Thor nejprve pomohl zachráněnému chlapci. Starší jej popadli za ruce a vytáhli z vody. Potom byla řada na Krohnovi, kterého Thor chytil pod břichem a vyhodil z vody do člunu. Krohn dopadl na mokrou palubu na všechny čtyři, ale okamžitě uklouzl a musel se do dřeva zaklesnout drápy. Ihned poté, co se mu na kolébající se palubě podařilo najít ztracenou rovnováhu, se rozběhl zpátky k okraji vyhlížet Thora. Opřel se o okraj člunu, díval se do vody a mňoukal.
Thor se natáhl, chytil nabízenou ruku jednoho z chlapců a začal se vytahovat na palubu, když tu najednou ucítil, že se kolem jeho kotníku a lýtka ovinulo něco tlustého. Otočil se, aby zjistil, co to je. Jeho srdce se málem zastavilo úlekem, protože uviděl obrovskou sytě zelenou oliheň, která se jej snažila stáhnout pod vodu.
Vykřikl bolestí, neboť její chapadla měla ostré trny, jež se mu zarývaly do kůže.
Bylo jasné, že pokud něco rychle nepodnikne, bude to jeho konec. Volnou rukou sáhl k opasku, tasil krátký nůž, předklonil se a seknul do chapadla. To ale bylo příliš pevné a nůž ani nepronikl tlustou kůží.
Jenom tím obludu rozběsnil. Najednou se celá vynořila. Neměla žádné oči, za to však dvě tlamy na dlouhém krku, jednu nad druhou, a obě plné zubů ostrých jako žiletky. Začala se vytahovat k Thorovi. Thor cítil, jak se mu ostny zařezávají do masa a viděl, že rána začala krvácet. Musel jednat rychle. I když se ho starší chlapci pokoušeli udržet, jeho ruka neustále sklouzávala a on byl pomalu stahován zpátky do moře.
Krohn žalostně naříkal a celý naježený se připravoval ke