Mezi studenty se zvedly ruce. Riley ukázala na obzvlášť dychtivě vyhlížejícího studenta v první řadě.
"Skutečnost?" zeptal se student.
"Ano, skutečnost," potvrdila Riley. "Ačkoliv mohou existovat jiné důvody, sexuální motiv je nejčastější. To může mít různé formy, někdy poněkud bizarní. Klasickým příkladem je Derrick Caldwell. Lékař stanovil, že spáchal na oběti nekrofilní čin předtím, než je rozporcoval."
Riley viděla, že si většina jejích studentů píše na laptopech poznámky. Pokračovala, "A tady je další prohlášení. ´Sérioví vrazi na svých obětech působí postupem času stále více násilí.´"
Ruce se opět zvedly. Tentokrát Riley ukázala na studenta, který byl o pár řad dál.
"Skutečnost?" řekl student.
"Mýtus," řekla Riley. "I když jsem už samozřejmě viděla nějaké výjimky, většina případů nevykazují v průběhu času žádné takové změny. Úroveň násilí Derricka Caldwella zůstala během jeho zabíjení konzistentní. Ale byl bezohledný, stěží by se dal nazvat strůjcem zla. Stal se chamtivým. Zmocnil se svých obětí během měsíce a půl. Takovým vzbuzením pozornosti se jeho zadržení stalo nevyhnutelným."
Podívala se na hodiny a viděla, že její hodina vypršela.
"To je pro dnešek vše," uzavřela. "Ale o masových vrazích stále koluje mnoho mylných domněnek a mýtů. Úřad pro analýzu chování data shromáždil a analyzoval a já jsem pracovala na sériových případech po celé zemi. Stále máme mnoho informací, které musíme probrat."
Třída se rozešla a Riley začala balit své materiály a chystala se jít domů. Tři nebo čtyři studenti se shlukli kolem jejího stolu a chtěli jí klást otázky.
Student se zeptal, "Agentko Paige, nezabývala jste se případem Derricka Caldwella?"
"Ano," řekla Riley. "To je příběh na jindy."
Byl to také příběh, který netoužila vyprávět, ale to neřekla.
Mladá žena se zeptala, "Byl Caldwell za své zločiny někdy odsouzen?"
"Ještě ne," pronesla Riley.
Riley se snažila nebýt nezdvořilá, protáhla se kolem studentů a zamířila k východu. Caldwellova poprava nebylo něco, o čem chtěla diskutovat. Pravdou bylo, že čekala, že bude každým dnem naplánována. Jako člověk, který ho zajal, obdržela nabídku přihlížet jeho usmrcení. Ještě se nerozhodla, jestli půjde.
Riley měla dobrý pocit, zatímco vycházela z budovy do příjemného zářijového odpoledne. Konec konců byla stále na dovolené.
Trpěla PTSD od chvíle, kdy ji maniakální zabiják držel v zajetí. Utekla a nakonec svého mučitele dostala. Ale ani v ten okamžik si dovolenou nevzala. Vrhla se rovnou na dokončení dalšího případu. Byl to hrozný případ v severním New Yorku, který skončil tím, že vrah spáchal sebevraždu přímo před ní tak, že si podřízl krk.
Ten okamžik ji stále pronásledoval. Když se na ni její vedoucí, Brent Meredith, obrátil s jiným případem, odmítla ho přijmout. Místo toho na návrh Mereditha souhlasila s výukou třídy na FBI Akademii v Quanticu.
Jak nasedla do svého auta a vyrazila domů, Riley si pomyslela, jak moudré to bylo rozhodnutí. Konečně měl její život nádech míru a klidu.
A přesto, jak jela, začal ji zaplavovat známý pocit, který jí dokázal rozbušit srdce uprostřed jasně modrého dne. Byl to pocit očekávání a ona si uvědomila, že se chystá něco zlověstného.
A i když si sama sebe představovala, jak v tomto klidu žije už navždy věděla, že nebude trvat věčně.
KAPITOLA DRUHÁ
Riley pocítila záchvěv hrůzy v momentě, když jí začalo bzučet v kabelce. Zastavila se před vchodem svého nového domu a vyndala svůj telefon. Rozbušilo se jí srdce.
Byl to vzkaz od Brenta Mereditha.
Zavolejte mi.
Riley začala mít obavy. Její šéf se možná jenom chce zeptat, jak se jí vede. To poslední dobou dělal často. Na druhé straně by po ní mohl chtít, aby se vrátila do práce. Co by pak dělala?
Samozřejmě, že řeknu, že ne, říkala si Riley.
To by ale nemuselo být zrovna snadné. Svého šéfa měla ráda a věděla, že dokáže být velice přesvědčivý. Bylo to rozhodnutí, které nechtěla udělat a tak telefon odložila.
Když otevřela domovní dveře a vstoupil do světlého, čistého prostoru svého nového domova, momentální úzkost Riley opustila. Od doby, co se sem nastěhovala, se všechno zdálo být správné.
Zazněl příjemný hlas.
"¿Quién es?"
"Soy yo," zavolala Riley. "Jsem doma, Gabrielo."
Zavalitá guatemalská žena středního věku vyšla z kuchyně a sušila si ruce utěrkou. Bylo dobré spatřit Gabrielinu usmívající se tvář. Byla letitá rodinná hospodyně, dlouho předtím, než se Riley rozvedla s Ryanem. Riley byl vděčná za to, že Gabriela souhlasila, že se k Riley a její dceři nastěhuje.
"Jak ses měla?" Zeptala se Gabriela.
"Skvěle," řekla Riley.
"¡Qué bueno!"
Gabriela opět zmizela v kuchyni. Po celém domě se šířila vůně báječné večeře. Slyšela, jak Gabriela začala zpívat španělsky.
Riley stála ve svém obývacím pokoji a vychutnávala si své okolí. S dcerou se sem přestěhovala teprve nedávno. Malý farmářský domeček, ve kterém žily, když se jí rozpadlo manželství, byl příliš izolovaný na to, aby byl bezpečný. Kromě toho Riley cítila naléhavou potřebu změny, jak pro sebe tak pro svou dceru. Nyní, když bylo po rozvodu a Ryan posílal štědré alimenty, byl čas začít žít zcela nový život.
Bylo tu ale stále pár posledních věcí, které bylo třeba vyřešit. Některý nábytek byl poměrně starý a jako by do tak neposkvrněného prostředí ani nepatřil. Bude muset najít náhradu. Jedna ze stěn vypadala velmi prázdná a Riley došly obrázky, které by tam mohla pověsit. Řekla si, že musí jít s April tento víkend nakupovat. Ta myšlenka Riley uklidňovala a měla pocit, že je normální žena s pěkným rodinným životem, spíš než agent, který pátrá po nějakém deviantním vrahovi.
Teď přemýšlela – kde je April?
Zastavila se poslouchala. Z Aprilina pokoje v patře nevycházela žádná hudba. Pak uslyšela, jak její dcera vykřikla.
Aprilin hlas vycházel ze dvorku. Riley zalapala po dechu a spěchala skrze jídelnu ven na zadní terasu. Když spatřila Aprilin obličej a tělo, jak vykouklo nad plotem mezi zahradami, Riley okamžik trvalo, než si uvědomila, co se děje. Pak se uklidnila a sama pro sebe se zasmála. Její automatické panikaření bylo přehnané. Ale bylo to instinktivní. Bylo to ještě nedávno, když Riley April zachránila ze spárů šílence, který se na ni zaměřil kvůli pomstě na její matku.
April zmizela z dohledu a pak se znovu vynořila a křičela radostí. Skákala na sousedově trampolíně. Spřátelila se s dívkou, která tam žila, teenagerem, který byl v Aprilině věku a dokonce chodil na stejnou střední školu.
"Dávej pozor!" Volala Riley na April.
"Jsem