Potřebovala pomoc ÚACH, aby případ znovu otevřel.
Vyběhla do haly a zamířila ke kanceláři Billa Jeffreyse.
KAPITOLA OSMÁ
Bill Jeffreys si užíval nezvykle klidné dopoledne v ÚACH, když jeho partnerka vtrhla do jeho kanceláře. Okamžitě poznal výraz na její tváři. Tak Riley Paige vypadala, když byla vzrušená z nového případu.
Pokynul rukou směrem k židli na druhé straně stolu a Riley se posadila. Ale jak pozorně naslouchal jejímu popisu vraždy, Bill se začal podivovat jejímu nadšení. I tak neučinil žádný komentář, když mu podávala kompletní přehled o jejím telefonním rozhovoru s Jakem.
"Tak co si myslíš?" zeptala se Billa, když skončila.
"O čem?" Zeptal se Bill.
"Chceš se mnou spolupracovat na případu?"
Bill nejistě zamrkal.
"Jistě, rád bych, ale ... no, případ není ani otevřený. Je mimo náš dosah."
Riley se zhluboka nadechla a řekla opatrně, "Doufala jsem, že ty a já bychom to mohli napravit."
Chvíli trvalo, než Bill pochopil její význam. Pak vykulil oči a zavrtěl hlavou.
"Ach, ne, Riley," řekl. "Tenhle je dávno pryč. Meredith nebude mít zájem znovu jej otevřít."
Viděl, že má také pochybnosti, ale snaží se je skrýt.
"Musíme to zkusit," řekla. "Můžeme tento případ vyřešit. Já to vím. Časy se změnily, Bille. Máme k dispozici nové nástroje. Například testování DNA bylo tehdy v plenkách. Teď jsou věci jinak. Teď nepracuješ na žádném jiném případu, že ne?"
"Ne."
"Já taky ne. Proč to nezkusit?"
Bill se podíval na Riley s obavami. V průběhu necelého jednoho roku byla jeho partnerka pokárána, zbavena funkce a dokonce i vyhozena. Věděl, že její kariéra někdy až visela na vlásku. Jediná věc, která ji zachránila, byla její podivuhodná schopnost najít svou kořist, někdy netradičním způsobem. Tato dovednost a to, že ji občas kryl, ji v ÚACH udrželo.
"Riley, říkáš si o problémy," řekl. "Nedloubej do vosího hnízda."
Viděl, jak se kvůli tomu naježila, a ihned litoval výběru svých slov.
"OK, pokud to nechceš udělat," řekla a vstala ze svého křesla, otočila se a zamířila ze dveří kanceláře.
*
Riley tuto frázi nenáviděla. "Nedloubej do vosího hnízda."
Konec konců byla iniciátorem změn až do morku kostí. A moc dobře věděla, že to je jedna z věcí, která z ní činí dobrou agentku.
Byla na cestě z Billovy kanceláře, když zvolal, "Počkej chvíli. Kam jdeš?"
"Kam myslíš, že jdu?" zavolala na něj.
"Dobře, dobře! Už jdu!"
Ona a Bill spěchali chodbou k šéfovi týmu úřadu, Brentu Meredithovi. Riley zaklepala na dveře jejich šéfa a zazněl drsný hlas, "Dále."
Riley a Bill vstoupili do prostorné kanceláře Mereditha. Jako vždy šéf týmu působil skličující přítomností svou velkou postavou a tmavými, hranatými rysy. Skláněl se nad stolem a byl zabraný do reportů.
"Buďte struční," řekl Meredith, aniž vzhlédl od své práce. "Mám práci."
Riley ignorovala Billův ustaraný pohled a směle se posadila vedle stolu Mereditha.
Řekla, "Veliteli, agent Jeffreys a já chceme znovu otevřít vychladlý případ a mysleli jsme si, jestli –"
Stále soustředěný na své papíry je Meredith přerušil.
"Ne."
"Co?" Podivila se Riley.
"Žádost zamítnuta. Nyní, pokud vám to nevadí, mám práci."
Riley zůstala sedět. Cítila se na okamžik jako zmrazená.
Pak řekla, "Právě jsem dotelefonovala s Jakem Crivarem."
Meredith pomalu zvedl hlavu a podíval se na ni. Na rtech se mu vytvořil úsměv.
"Jak se má starý Jake?" zeptal se.
Riley se také usmála. Věděla, že Jake a Meredith byli během jejich začátků v ÚACH blízkými přáteli.
"Je nevrlý," řekla Riley.
"To byl vždycky," řekl Meredith. "Víte, ten starý bastard dokázal působit vyloženě zastrašujícím dojmem."
Riley potlačila smích. Samotná myšlenka, že by Meredithovi připadal někdo zastrašující, byla docela úsměvná. Riley sama se necítila Jakem nikdy zastrašená.
Řekla, "Včera bylo dvacáté páté výročí poslední vraždy Zápalkového vraha."
Meredith se k ní otočil v křesle, začínalo to vypadat, jako by ho to zaujalo.
"Vzpomínám si na ten případ," řekl. "Jake a já jsme byli oba tehdy agenty v terénu. Nikdy nepřekonal to, že případ nebyl schopen vyřešit. Hodně jsme o tom hovořili, když jsme chodili na drink."
Meredith si založil ruce a zahleděl se na Riley.
"Takže Jake vám kvůli tomu zavolal, co? Chce případ znovu otevřít, odejít z důchodu?"
Riley pocítila letmý impuls zalhat. Meredith by byl jistě myšlence otevřenější, kdyby si myslel, že původcem je Jake. Ale nemohla to udělat.
"Já jsem mu zavolala, pane," řekla. "Ale už to měl v hlavě. V tuto roční dobu na to vždycky myslí. A mluvili jsme o nějakých možnostech."
Meredith se opřel v křesle.
"Řekni mi, co máte," řekl.
Rychle si uspořádala myšlenky.
"Jake si myslí, že vrah je stále v oblasti, kde zabíjel," řekla. "A já Jakovým předtuchám důvěřuji. Myslíme si, že byl sžírán vinou – zřejmě stále ještě je. A napadla mě myšlenka, že by mohl pravidelně zanechávat květiny na hrobech poslední oběti, Tildy Steenové. Takže to je něco nového, co bychom mohli prověřit."
Riley z Meredithovy tváře poznala, že jeho zájem roste.
"To by mohlo být opravdu dobré vodítko," řekl. "Co ještě máte?"
"Moc toho není," řekla. "Kromě toho, že Jake se zmínil o skleničce, kterou zajistil jako důkaz."
Meredith přikývl.
"Vzpomínám si. Jeho partner nováček, ten idiot, zničil otisky prstů."
Riley řekla, "Pravděpodobně je stále ve skříňce s důkazy. Možná bychom z ní mohli dostat DNA. To před pětadvaceti lety nebylo možné."
"Dobrá," řekl Meredith. "A co dál?"
Riley se na chvíli zamyslela.
"Máme starou skicu vraha," řekla. "Není tak dobrá. Ale možná by naši technici mohli nechat podobiznu zestárnout a přijít s nápady jak by mohl vypadat dnes. Mohla bych ji předat Samovi Floresovi."
Meredith hned neodpověděl.
Pak se podíval na Billa, který stál stále poblíž dveří.
"Máte