Ale tyto zkušenosti byly jen noční můry. Vždy se z nich probudila.
Jistě to byla jen další noční můra.
Vzbuď se, říkala si znovu a znovu. Probuď se, probuď se, probuď se ...
Ale nemohla se probudit.
To nebyl sen.
Bylo to skutečné.
KAPITOLA PRVNÍ
Zvláštní agentka Riley Paige pracovala u svého stolu na ÚACH v Quanticu, když se jí vybavila nevítaná vzpomínka ...
Snědý muž na ni zíral skelnýma očima.
Měl kulku v rameni a mnohem nebezpečnější ránu v břiše.
Slabým, hořkým hlasem řekl Riley ...
"Nařizuji ti, abys mě zabila."
Rileyna ruka byla na její zbrani.
Měla by ho zabít.
Měla všechny důvody ho zabít.
I tak ale nevěděla, co dělat ...
Ženský hlas Riley vytrhl z jejího rozjímání.
"Vypadáš, jako bys na něco myslela."
Riley vzhlédla od svého stolu a viděl mladou afroamerickou ženu s krátkými vlasy, která stála ve dveřích její kanceláře.
Byla to Jenn Rostonová, která byla Rileynou novou partnerkou na jejím posledním případu.
Riley se trochu otřásla.
"To nic není," řekla.
Jenniny tmavě hnědé oči byly plné obav.
Řekla, "Ach, já jsem si docela jistá, že to něco je."
Když Riley neodpověděla, Jenn řekla, "Myslíš na Shana Hatchera, viď?"
Riley mlčky přikývla. V těchto dnech se jí vzpomínky na něj vracely docela často – vzpomínky na její hroznou konfrontaci s raněným mužem v chatě jejího zesnulého otce.
Rileyn vztah s uprchlým trestancem spočíval ve zvláštním, pokrouceném poutu loajality. Byl na svobodě pět měsíců a ani se nesnažila jeho svobodu omezit – dokud nezačal vraždit nevinné lidi.
Teď bylo pro Riley těžké uvěřit, že jej nechala na svobodě tak dlouho.
Měli znepokojující, nelegální a velmi, velmi temný vztah.
Ze všech lidí, které Riley znala, věděla Jenn nejlépe, jak temný je.
Nakonec Riley řekla, "Jen si říkám – že jsem ho měla zabít tehdy a tam."
Jenn řekla, "Byl zraněný, Riley. Nepředstavoval pro tebe žádnou hrozbu."
"Já vím," řekla Riley. "Ale stále myslím na to, že jsem nechala mou oddanost zastínit můj úsudek."
Jenn zavrtěla hlavou.
"Riley, mluvily jsme o tom. Už víš, co si o tom myslím. Udělala jsi správnou věc. A nemusíš tomu věřit jen proto, že to říkám. Všichni ostatní zde to cítí stejně."
Riley věděla, že to je pravda. Její kolegové a nadřízení jí srdečně blahopřáli za to, že přivedla Hatchera živého. Jejich dobrá vůle byla vítaná změna. Dokud byla Riley v Hatcherově područí, všichni ji tu oprávněně podezřívali. Teď, když se oblak podezření zvedl, byly tváře jejích kolegů znovu přátelské a ona byla se setkala s obnoveným respektem.
Riley se tu skutečně cítila doma.
Pak se Jenn usmála a dodala, "K čertu, dokonce jsi pro jednou ve svém životě řešila věci podle předpisů."
Riley se zasmála. Rozhodně následovala správný postup v tom jak zadržela Hatchera – což bylo víc, než mohla říct o mnohých svých činnostech na případu, který s Jenn právě společně vyřešily.
Riley řekla, "Jo, myslím, že jsi absolvovala skutečný rychlokurs mých ... nekonvenčních metod."
"To rozhodně ano."
Riley se rozpačitě zasmála. Nevšímala si pravidel ještě více než obvykle. Jenn ji loajálně kryla – i když se vloupala do domu podezřelého bez zatykače. Jenn mohla její činy ohlásit, pokud by se tak rozhodla. Mohla nechat Riley vyhodit z práce.
"Jenn, opravdu oceňuji –"
"Ani o tom nemluv," řekla Jenn. "Je to všechno v minulosti. Co bude následovat je vše na čem záleží."
Jennin úsměv se rozšířil a dodala, "A já neočekávám, že se budeš chovat jako skautka. Ode mne bys to raději neměla také očekávat."
Riley se znovu zasmála, tentokrát pohodlněji.
Přišlo jí těžké uvěřit, že ještě nedávno Jenn nedůvěřovala, měla dokonce za to, že je ztělesněním odplaty za její činy.
Konec konců Jenn udělala pro Riley mnohem, mnohem víc, než že byla jen diskrétní, co se týče jejích činů.
"Poděkovala jsem ti za záchranu mého života?" Zeptala se Riley.
Jenn se usmála.
"Už jsem tak nějak ztratila přehled o tom, kolikrát," řekla.
"No, tak ti děkuji ještě jednou."
Jenn nic neříkala. Její úsměv se vytratil. V její tváři se objevil vzdálený pohled.
"Chtěla jsi něco, Jenn?" Zeptala se Riley. "Chci říct, proč ses zastavila?"
Jenn chvíli jen hleděla do chodby.
Nakonec řekla, "Riley, nevím zda bych ti to měla říct ..." Její hlas utichl.
Pro Riley bylo snadné všimnout si, že ji něco trápí. Chtěla ji uklidnit, říct jí něco jako ...
"Můžeš mi říct cokoli."
Ale to by mohlo být troufalé.
Zdálo se, že se Jenn začala nakonec trochu třást.
"Nevadí," řekla. "To není nic, čím by ses měla zatěžovat."
"Opravdu?"
"Jsem si jistá."
Bez dalšího slova Jenn zmizela v chodbě, takže Riley zůstal jen výrazně nepříjemný pocit. Už dlouho cítila, že Jenn ukrývá své vlastní tajemství – snad nějaké velmi temné.
Proč mi nevěří? Přemýšlela Riley.
Zdálo se, že jedna nebo druhá z nich je vždy trochu nedůvěřivá. Že nevěstilo nic dobrého pro jejich společné pracovní partnerství.
Ale nebylo nic, co by s tím Riley mohla udělat – alespoň prozatím.
Pohlédla na hodinky. Přišla téměř pozdě na schůzku se svým dlouholetým partnerem, Billem Jeffreysem.
Chudák Bill byl v těchto dnech na dovolené, trpěl post-traumatickou stresovou poruchou po strašlivé nehodě po jejich posledním společném případu. Riley pocítila záchvěv smutku, když si na to vzpomněla.
Ona a Bill pracovali společně se slibnou mladou agentkou jménem Lucy Vargasová.
Ale Lucy byl zabita při plnění svých povinností.
Riley