„A ty?“ zeptal se Thor s obavami.
Jeho matka lehce zavrtěla hlavou.
„Ani mě už neuvidíš. Ne takhle. Ale i tak s tebou stále budu.“
Thora to pomyšlení rmoutilo.
„Tomu nerozumím,“ řekl Thor. „Konečně jsem tě našel. Konečně jsem našel tohle místo, svůj domov. A teď mi chceš říct, že je to jen pro jednou?“
Jeho matka si povzdechla.
„Válečníkův domov je venku ve světě,“ řekla. „Je tvojí povinností být venku, pomáhat ostatním, chránit ostatní – a být stále lepším a lepším válečníkem. Stále je prostor se zlepšovat. Válečníkům není souzeno zůstávat na jednom místě. Obzvlášť ne válečníkům s tak velkým osudem, jako je ten tvůj. V životě se setkáš s nejrůznějšími skvělými věcmi: skvělými hrady, skvělými městy, skvělými lidmi. Nesmíš ale na ničem lpět. Život je jako velký proud a musíš ho nechat, aby tě nesl tam, kam tě má zanést.“
Thor svraštil čelo a snažil se všechno pochopit. Bylo toho na něj příliš naráz.
„Vždycky jsem si myslel, že až tě najdu, bude to konec mojí největší výpravy.“
Usmála se na něj.
„Takový už je život,“ odpověděla. „Jsou pro nás připraveny velké výpravy nebo si je sami určujeme a snažíme se na nich uspět. Nikdy si opravdu nepředstavujeme, že bychom mohli dojít do cíle a přesto to nějakým způsobem dokážeme. Jakmile to zvládneme a dosáhneme cíle, myslíme si, že tím naše životy končí. Naše životy jsou ale jen spoustou začátků. Zdolání jednoho vrcholu je samo o sobě ohromný úspěch, ale zároveň vede k dalšímu, většímu vrcholu. Úspěšné dokončení jedné výpravy ti umožňuje vyrazit na další, ještě větší výpravu.“
Thor na ni překvapeně hleděl.
„Přesně tak,“ odpověděla, když si přečetla jeho myšlenky. „To, že jsi mě našel, znamená, že vyrazíš na další, ještě důležitější výpravu.“
„Jaké další výpravy a úkoly na mě můžou čekat?“ zeptal se Thor. „Co může být důležitějšího než to, že jsem tě našel?“
Usmála se na něj a v jejích očích se dalo vyčíst, kolik toho ví.
„Nedokážeš si ani představit, kolik úkolů před tebou ještě leží,“ řekla. „Někteří lidé se narodí a čeká na ně pouze jeden úkol. Na některé nečeká nic. Ale ty – Thorgrine – ses narodil s osudem dvanácti úkolů.“
„Dvanácti?“ zopakoval Thor ohromeně.
Souhlasně přikývla.
„Meč Osudu byl jeden. Zvládl jsi ho ohromně. Najít mě byl další. Zatím jsi splnil dva z nich. Zbývá ti jich ještě deset. Deset ještě větších než tyto dva.“
„Deset dalších?“ zeptal se. „Ještě větších? Jak je to možné?“
„Ukážu ti to,“ řekla, objala ho kolem ramen a vedla ho dál chodbou. Prošli zářivými safírovými dveřmi a vešli do místnosti celé ze zeleně zářících safírů.
Thorova matka ho provedla kolem celé místnosti k velkému klenutému oknu z křišťálu. Thor stál po jejím boku, natáhl ruku a položil dlaň na křišťál. Cítil, že to musí udělat. Když to udělal, okenní tabule se pomalu otevřely.
Thor vyhlédl ven a spatřil oceán, široké panorama pokryté oslepujícím oparem a mlhou. Od všeho se odráželo bílé světlo a vypadalo to, jako by byli na vrcholu samotných nebes.
„Pohlédni ven,“ řekla mu. „A pověz mi, co vidíš.“
Thor znovu vyhlédl a nejprve neviděl nic než oceán bílého oparu. Brzy se ale opar projasnil a oceán pozvolna mizel. Před očima se mu začaly míhat obrazy.
Nejprve spatřil Thor svého syna, Guwayna, plujícího na malé loďce na otevřeném moři.
Srdce se mu panicky rozbušilo.
„Guwayne,“ řekl. „Je to pravda?“
„Dokonce i teď je ztracený na moři,“ řekla. „Potřebuje tě. Najít ho bude jeden z největších úkolů tvého života.“
Když Thor sledoval, jak Guwayne odplouvá, cítil nutkání okamžitě odejít, vyrazit k moři a hledat ho.
„Musím jít za ním – okamžitě!“
Matka mu položila ruku na zápěstí, aby ho uklidnila.
„Podívej se, co ještě máš spatřit,“ řekla.
Thor znovu vyhlédl ven a uviděl Gwendolyn a její lidi. Choulili se na kamenitém ostrově a třásli se před blížící se skupinou draků snášejících se z nebe. Viděl ohnivou stěnu, hořící těla a lidi křičící v agonii.
Naléhavě se mu rozbušilo srdce.
„Gwendolyn,“ vykřikl Thor. „Musím jít za ní.“
Jeho matka přikývla.
„Potřebuje tě, Thorgrine. Všichni tě potřebují – a také potřebují nový domov.“
Jak Thor dál hleděl z okna, viděl, jak se země mění a viděl celý Prsten. Zničený, černý. Romulova milionová armáda pokrývala každou jeho píď.
„Prsten,“ vyslovil s hrůzou. „Už neexistuje.“
Thor cítil spalující touhu vyběhnout ven a všechny je okamžitě zachránit.
Matka se rozhodla zavřít okno. Thor se k ní obrátil čelem.
„Tohle jsou některé z úkolů, které na tebe ještě čekají,“ řekla. „Tvoje dítě tě potřebuje. Gwendolyn tě potřebuje. Tvoji lidé tě potřebují - a co víc, musíš se připravit na den, kdy se staneš králem.“
Thor překvapeně vykulil oči.
„Já? Král?“
Jeho matka přikývla na souhlas.
„Je to tvůj osud, Thorgrine. Jsi poslední nadějí. Ty se musíš stát králem druidů.“
„Králem druidů?“ zeptal se a snažil se vše pochopit. „Ale… nerozumím tomu. Myslel jsem, že v Zemi druidů jsem teď.“
„Druidi už tu nežijí,“ vysvětlovala jeho matka. „Jsme národem v exilu. Druidi žijí ve vzdáleném království, na vzdáleném konci Impéria, a jsou ve velkém nebezpečí. Tvůj osud je stát se jejich králem. Potřebují tě a ty potřebuješ je. Vaše společné síly budou nezbytné k tomu, abyste bojovali s největší známou silou. S hrozbou mnohem větší, než jsou draci.“
Thor na ni zamyšleně hleděl.
„Jsem zmatený, matko,“ přiznal.
„To proto, že tvůj výcvik ještě neskončil. Dostal ses hodně daleko, ale ještě nejsi ani zdaleka na úrovni, které musíš dosáhnout, aby ses stal velkým válečníkem. Setkáš se s novými mocnými učiteli,